Dvanáct let svoji

Tak je to dnes už dvanáct let... Dvanáct let, co jsme začali společnou cestu životem jako manželé.

Přijde mi úplně neuvěřitelný, že už je to tak dlouho...  Zdá se to jako chvilka... 

Ale na druhou stranu se toho od tý doby už tolik událo... Jenom těch dětí, co jsme stihli přivýst na tenhle svět, že ano 💗...  I když znám i větší přeborníky... ;-)

Naše domácí odvšivovací wellness a další radosti

Tak jsem si slibovala, jak v září, když budou děti ve škole a školce a doma budu mít jen tu nejmladší, jak budu konečně zase víc psát... Jak dopíšu ten tucet rozepsanejch článků a k tomu určitě napíšu aspoň půl tuctu z těch, co jsem přes léto rozepsala jen v hlavě... A nějak to teda vůbec nedávám... Ale to já tak mám vždycky, takový velký voči a představu co všechno je možný stihnout... a ono to prostě nějak možný neni...

To máte furt něco... Vybavit výtvarný kufříky. Koupit všem bačkory a

Mamablog roku 2018

Možná jste už v pravém horním rohu mýho blogu zaregistrovali ikonku týhletý ankety. Je to tak, po roce a pěti měsících fungování blogu jsem se dostala mezi nominované mamablogerky.

Na co koukám po nocích, když děti spí...

... Popravdě občas to nedokoukám a pak se snažím prospaný díl dohnat ve víkendové repríze. A teď mi jeden díl utekl docela...
Utekl mi už před prázdninami, když jsem to celý sledovala prvně, (zhruba od půlky první série) takže jsem na něj čekala a hlídala si ho... celá natěšená... A nakonec jsem
po tom včerejšim vyčerpávajícím prvním školním dnu

Vafle

Tak jsme si před pár dny udělali s dětma fakt dobrou snídani... vafle :-)

A tentokrát byly zase o něco lepší než posledně. Zkombinovala jsem náš starej recept s nějakym novym, kde byla místo hladký mouky polohrubá... různě věci zaměňovala, přidávala a tak... a vyšlo mi něco, co jsem musela v rychlosti zapsat, abych to pak dokázala zopakovat :-)

Dort k desátým narozeninám našeho nejstaršího

Že náš nejstarší před pár dny oslavil první kulatiny jste možná na blogu postřehli. A k narozeninám patří dort... ideálně podle vkusu oslavence... a proto jsem spáchala, co jsem spáchala ;-)

A ještě jeden letní výlet - Muzeum Českých Drah Lužná u Rakovníka

Už nějaký tři roky, tedy vždycky když jedem přes Rakovník k manželovu strýci na chalupu, si říkáme, že SEM rozhodně někdy musíme s dětma zajít.

A tenhle pátek se nám to konečně podařilo... Výlet za mašinkama do Lužný u Rakovníka! 

Z Prahy je to vlakem něco přes hodinu, takže pro nás

byla cesta ještě kratší. Akorát jsme stihli ve vlaku sníst svačinu a už jsme se chystali k výstupu.

Od nádraží vás k areálu muzea navedou cedule. Nicméně pokud přijedete ze směru od Prahy jako my, uvidíte už z vlaku celkem jasně kterým směrem se vydat, neb vystavené historické mašiny stojí z části pod širým nebem jen kousek od trati... A právě ty jsme vždycky cestou ke strýci viděli... a proto nás návštěva muzea lákala.

A rozhodně jsme nebyli zklamáni... Děti tedy měly tendenci mezi vlaky různě pobíhat... 

A ani na focení nezvládly

Sežeňte ovečky... Na Cibulce

Pokud nás sledujete, víte že pomáháme déčku sehnat ovečky. Taky víte, že prvních pár naše děti sehnaly čirou náhodou, když jim ujel spoj v Uherskym brodě, a musely s tátou a babičkou čekat víc jak hodinu na další, a taky že několik dalších pak našly ve Stromovce... a taky víte to, že ovečky nebyly to jediný, na co při tom výletě narazily.

Dnešní článek bude o naší třetí a poslední výpravě za ovečkama.

Protože v přírodě, to máme tak nějak radši...

Kdo mne v noci budí?

Dnes si sem na blog nutně musím odložit status, kterej jsem napsala před dvěma lety na facebook, a kterej na mne dnes ve vzpomínkách vyskočil. To byla tenkrát totiž moc pěkná příhoda ;-).
Psala jsem tehdy:

Musim se podělit o zážitek z dnešní noci :-)
Pět minut po půlnoci mne vzbudil mobil. Chvíli mi teda trvalo, než jsem se vzbudila, než mi došlo, že to co mne budí je mobil, můj, než jsem ho našla... a pak jsem na něj ještě chvilku nevěřícně zírala, že mi fakt někdo volá?!? Nějaký neznámý číslo... Do toho se netrpělivě ozval muž, ať už to proboha zvednu... a já se potmě nemohla trefit na to zvedací tlačítko :-D
Konečně jsem to zvedla a pronesla do telefonu značně nedůvěřivé "Ano?" jako ostatně vždycky, když mi volá neznámé číslo....
A stvoření na druhé straně spokojeně (skoro až nadšeně) spustilo nějakou uvítací frázi... 

Vzpomínky na porod aneb Jak to bylo poprvé

Dnes peču dort... Pro našeho nejstaršího. Večer, krátce podeváté hodině, to totiž bude už přesně deset let, co jsem se stala matkou. Utíká to neskutečně a čím dál rychleji...

Tenkrát to bylo vůbec celý zajímavý. Když jsem byla přesně 26tt, poslala mne ze dne na den doktorka na rizikový a nařídila co největší klid na lůžku... A já ležela velice poctivě, neb sem se fakt bála, že porodim příliš brzy.
Dlouho jsem ani nic nezařizovala a nenakupovala, jen všechno okukovala na netu.
Někdy v 36tt se nás pak tchýně ptala do čeho to dítě zabalíme, až se narodí... měli jsme tenkrát jen jednu soupravičku,co jsme koupili kolem dvacátýho týdne těhotenství a sadu sedmi bodýček, která nás asi o měsíc později zaujala v tescu... a můj muž v odpověď svý matce žertoval, že teď vyfasoval v práci hodně ponožek, tak to kdyžtak miminu dáme na nohy i na ruce a bude... :-D

Nicméně jsme se tenkrát

Borůvkový dortík podruhé

Tak jsem se letos díky manželovu strýci přece jen dočkala borůvek.

A tak nějak z hlavy jsem zopakovala loňskej recept,  a zjistila, že jsem to vlastně udělala zase jinak... ;-)

"Hymna pro týrané matky"

Pamatujete se na ten textík, kterej jsem zveřejnila na konci článku O špatnym sluchu, mizerný dikci a týranejch matkách?
Byla jsem tenkrát jednou ze čtenářek dotázána na melodii... A tak jsem si čas od času říkala, že teda bych se o ten nápěv, neb je to spíše nápěv, než melodie... melodie mi přijde v tomto případě nemístně vznosný slovo ;-),... tedy, že bych se o ten nápěv nějak podělila...
Včera se mi podařilo urvat chvilku klidu na jednom lesním hřišti a namalovat si k písničce pár ilustračních obrázků... A dnes se mi po několika dětmi narušených pokusech podařilo natočit video, na kterém mi neasistuje ani jedno z dětí...
Můžete se na něj podívat tady ;-)

Sežeňte ovečky... ve Stromovce

Pokud máte z úvodní fotky pocit, že jste nějak zapomněli počítat do čtyř, nebojte se, nezapomněli. Skutečně tam jedno dítě navíc je ;-)

Vlastně se tohohle výletu za ovečkama zúčastnilo ještě víc dětí, jak prozrazuje tahle fotka u důležitého orientačního bodu, jímž je fontána ve Stromovce pod letohrádkem...
A ještě jedno další dítě chybí i na týhle fotce. To totiž právě kýženě usnulo v kočárku, neb mu v době výletu bylo jen šestnáct dní.

Jak jsem malovala byt... s asistencí aneb Máme doma trezor ;-)

Tak jsme chtěli malovat loni... a taky předloni... A letos, letos to konečně vyšlo.

Celý to teda zabralo asi tak třikrát tolik času, než jsem si původně představovala... Takže vlastně nic výjimečnýho, neb mně všecko trvá zhruba třikrát tak dlouho, než kolik času tomu původně plánuju věnovat... Nějak mám na tohle prostě blbej odhad, no :-).

Takže za dobu pobytu tří starších dětí

Dopis z tábora

Tak mám kluky už týden na jejich prvním táboře... Taková zvláštní směs strachu, radosti, vzrušení i nostalgie ohledně vlastních kdysi prožitejch táborů... a že jich nebylo málo... Kdysi dávno po třetí třídě jeden ještě od ROH, a pak další roky v našem holčičim oddíle, sedm let jakožto řadovej účastník a dalších sedm pak jako vedoucí. Milovala jsem to.. Byl to úžasnej kus mýho života.
Nepřeberno zážitků... z bezvadnou partou, daleko od domova, pod stanem na louce mezi lesy... koupání v potoce...
Dnes už jsem tak zpohodlněla, že když jsem před pár dny viděla fotky, které naše bývalá vedoucí po letech dala na net, úplně mi zatrnulo po jakym žebříku jsme přes ten poněkud podemletej břeh suverénně lezly do studenýho Mastníku...
Z těch táborů jsem kdysi domů psávala sáhodlouhé dopisy... psala jsem sice jen tak tři až čtyři za celej tábor, ale vždycky v tý obálce byly tak tři až čtyři oboustraně popsaný listy... A jak jsem kdysi z tábora psávala domů já, ocitla jsem se po letech na druhé straně týhletý dopisní komunikace...
Včera mi totiž přišel první dopis z tábora... na obálce stálo něco jako 2v1... To zřejmě proto, že v obálce byly hned dva dopisy, od každýho z kluků jeden.

Ten vlevo je od

Švestkový koláč s mákem a drobenkou

Váháte, co odpoledne upíct na nedělní snídani? Třeba to, co jsme minulou sobotu pekly my s holkama ;-).

 Švestky a mák jsou jednou z mejch oblíbenejch kombinací... úplně mám chuť ho upíct znovu ;-)

Jak jsem si na netu objednala látky a čekala na jejich doručení...

Látky, to je taková moje obsese... Kupuju je i když z nich pak pořádně nestíhám šít... Ale vždycky, když nějakou kupuju, tak přesně vim, co z ní bude... I když se občas tahle moje jasná představa u některejch z nich třikrát čtyřikrát (a někdy i dost zásadně) změní, než se skutečně za rok, dva, tři... šest sedm... dostanu k tomu, abych z nich konečně něco ušila...
A protože máme malý byt a finančně bych taky rodinu zruinovat nemusela, snažím se v tomto směru držet trochu zkrátka... Čímžto jsem teď už rok žádnou látku nekoupila, ač teda nejrůznější stránky látky nabízející přes net okukuju často... a někdy je vážně těžký se udržet, člověk kolikrát až dech ztrácí nad tou nádherou, co v internetovejch prodejnách s látkama vidí... Chápete? ROK! To je docela slušná doba abstinence, no ne?... A jak začátkem prázdnin odjely tři starší děti i s manželem a babičkou na Moravu... tak se "ucho utrhlo"... A já po dvou dnech virtuálního osahávání látek nakoupila... A hned ve dvou obchodech... Krásně se to bude kombinovat dohromady ;-)



No a pak jsem čekala na balíky...
Nejdřív mi volali z Primavery, že

První svaté přijímání a Pirátská cesta aneb náš nabitý červnový víkend

Před pěti týdny jsme měli vážně nabitý víkend... a v následujících dnech to s blížícím se koncem školního roku bylo jen o málo lepší... proto se k tomu památnému víkendu vracím až po takové době.

Náš nejstarší totiž byl v polovině června u prvního svatýho přijímání... a krásný na tom je, že to byla převážně jeho iniciativa. Kdyby to záleželo na mně,

Letní seznam... a taky soutěž s déčkem "Sežeňte ovečky"

Poslední troje prázdniny jsem si zvykla psát takovej seznam, co všechno bych ráda během léta  s dětma stihla. Po inspiraci v jedné fb skupině jsem loni prvně psala i seznam podzimní... Ovšem teď je tu zase léto, již v plném proudu, a vy kdo svůj letní seznam dosud nemáte,můžete se inspirovat tím naším... Tady je:

Některé body jsou už tak trochu tradiční, třeba ten rodinej výlet s bratránky a sestřenkami.

Jiné jsou tam pro změnu právě a jen letos... třeba to zatmění měsíce, co má proběhnout 27.7.

A jak vidíte, sluníčko u některých bodů

Bavorské vdolečky

Tak nám to letos vyšlo tak, že poslední školní den letos třetí už nebyla ve školce, (vlastně jsem se o tom už zmiňovala v minulym článečku o dárečkách pro učitelky)... A smíte třikrát hádat, co bylo na ten den na jídelníčku ve školce... Ano! Bavorské vdolečky s kakaem!
Takže mi bylo jasný, že je při nejbližší příležitosti budu muset udělat ;-)... A vyšlo to hned tohle pondělí.
Vzhledem k tomu, že jsem je naposledy, a tuším že to tenkrát bylo podruhé, dělala přibližně před patnácti lety, prolistovala jsem kuchařky a