Povolený břišní svaly po těhotenství a porodu zná určitě drtivá většina maminek. A rozhodně se to poněkud vypouklý bříško netýká jen těch tlustších. Osobně patřim k těm štíhlejším, když ležim na zádech, mám břicho propadlý, a když si stoupnu a trochu se předklonim, mám ho... ehm... vypadlý.
Pamatuju si, že po druhym porodu jsem se i snažila cvičit, že se musim před tim třetim těhotenstvim dát trochu do pořádku. Dokonce i na zumbu jsem pak skoro rok po porodu tak třikrát do měsíce chodila, podle toho jak měl manžel směny, a občas se podařilo uhnat některou z babiček na hlídání, než to po půl roce pro malou účast zrušili. Na nějaký přímo posilování jsem ovšem nikdy nebyla a to břicho se mi do pořádku dát moc nepodařilo.
V třetím těhotenství jsem tak měla břicho velice záhy vyvalený do prostoru takovym způsobem, že mi pak měsíc před porodem nechtěla moje osmdesátiletá babička věřit, že tam mám schovaný jen jedno dítě.
"A nemáš tam dvojčata?" Ptala se tenkrát na svatbě mý sestry pochybovačně.
A já jí se smíchem říkala: "Ne né, je tam jen jedno."
A ona si mne podezíravě měřila, jakoby si říkala: "Holka ty nám kecáš. Jsou tam dvě a ty nám to nechceš říct."
Při porodu jsem si pak během tlačení namohla ty povolený břišní svaly tak, že mne bolely ještě týden. V porodnici mne bolely při každym sebemenšim pohybu, a já si říkala, co to šmankote s tim břichem mám. Až doma, když mne bolely už jen ty nejvrchnější vrstvy, mi došlo: "Ty bláho, ty už jsi tak ochablá, že sis to břicho normálně prachsprostě namohla!"
No, s třema dětma jsem toho zvládla jaksi cvičit ještě míň, takže jsem to břicho dávala narychlo aspoň malinko dohromady až v prvnim trimestru čtvrtýho těhotenství, jen tak zlehka, abych se nerozsypala definitivně.
No a se čtyřma dětma už vůbec.
Ovšem... Poslední dva týdny mi život přihrál báječné břicho zpevňující cvičení, na který vůbec nemusim myslet. Nemůžu na něj totiž zapomenout. Tělo ho cvičí zcela spontánně za mne, a to i ve chvílích, kdy se mi to zrovna vůbec, ale vůbec nehodí. Před pár dny jsem z úžasem zjistila, že mám břicho pevnější a svaly lehce namožený. "No hezký," prohlížela jsem se, "aspoň k něčemu je ten úpornej chrchel dobrej..."
Akorát už nás to všechny po dvou týdnech konečně začíná přecházet. Což je fajn, jen to moje břicho by potřebovalo ještě nejmíň dva tři měsíce.
Prohledat tento blog
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Tak jsem tak přemýšlela, čím bysme s dětma mohly obdarovat na den otců manžela... Kdysi jsme mu třeba spolu malovaly tyhle trika , nebo pot...
-
Poslední srpnovej víkend byl náš nejstarší pozvanej na narozeninovou oslavu jednoho kamaráda... No, a kam vzít ostatní děti potom, co to poz...
-
Už jste všichni napsali Ježíškovi? Já ještě ne... Pro všechny opozdilce, jako jsem já, tu něco mám... Zase něco ke stažení ;-) Naše děti už...
-
V čem máte zdravotní průkazy svejch dětí? Ty moje na ně maj takovejhle pěknej kabátek. No, holky ho maj úplně nově, teprve od pátku...
-
Váháte, co odpoledne upíct na nedělní snídani? Třeba to, co jsme minulou sobotu pekly my s holkama ;-). Švestky a mák jsou jednou ...
-
V době, kdy jsem čekala naší třetí, jsem na facebookové stránce Praktické ženy (blahé paměti) potkala nádhernou tašku na miminko, panen...
-
Málem bych se s vámi zapomněla podělit o náš letošní seznam podzimních činností... A to je přitom TAK krásnej ;-) První podzimní dělanej v ...
-
Tenhle výtvarně vědeckej pokus jsme dělali s klukama už na konci května... Jenže jsme tenkrát namíchali příliš slabou žlutou, a tak...
-
A je to tady! Školní rok nám právě skončil, a jsou tu prázdniny! Mám pro vás stejně jako loni, předloni, předpředloni..., letní odškrtávací...
-
I na tohle léto máme svůj další seznam plný fajn činností, které určitě chceme během prázdnin stihnout. Pravda, většina jich je stejná jako...
Žádné komentáře:
Okomentovat