Prohledat tento blog

úterý 30. května 2017

Desinfekce

Dnes ráno, se náš druhorozenej zase hezky odřel, koleno a oba lokty... Cestou do školky vyběhli s bráchou na konci lesa ven a začali se honit... a já stihla říct jen: "Kluci!..." a to "na parkovišti se neběhá..." už jsem říkala spadlýmu, řvoucímu synovi... ale dobrý, než jsme došli do školky, tak na to pro samý pirátění zapomněl... Dnes maj totiž pirátskej den, jako oslavu ke dni dětí... takže jsou všichni v pirátskym, i naše třetí vyrazila alespoň v pruhovaném tričku a na hlavu dostala pirátskej klobouk po nejstaršim bráchovi. A druhorozenej, ten má kostým kompletní už třetí jaro... občas v něm běhá jen tak i doma... asi že to zkrátka tak nějak ladí s jeho přirozeností ;-)

Ale to jsem odbočila... jak tak řval, a já kontrolovala jeho odřeniny, vyvolalo to ve mne řetězec vzpomínek...
Vzpomněla jsem si na to, jak jsem ho na podzim vyzvedávala ze školky a učitelka mi hlásila, že je trochu odřenej tady na ruce (opravdu jen trochu), a že mu to teda aspoň přelepili, že se mu to snažili vyčistit, ale že se s nima pral, a že mu na to dali i trochu desinfekce, která jim tam prý nikdy nikoho nepálila, ale že on strašně řval, že ho to pálí a rval se s nima, že ho nemohli udržet... A já se jen pobaveně culila a pokyvovala jsem hlavou a říkala: "Jojo, je mi to jasný. Absolutně jasný."... Živě se mi totiž tenkrát vybavila jedna vzpomínka na moje vlastní dětství, dokazující, že "jablko nepadá daleko od stromu" ;-).
Tady je:

Jednou za čas byl i ve školce takzvaný "branný den". Ten den jsme především běhali venku a na různých stanovištích jsme plnili různé úkoly. Skákali jsme v pytlích. Kolem nějakých věcí jsme slalomem nosili na lžících malinký míček a podobně. A taky jsme přelejzali prolejzky a klouzali se po klouzačce.
            O tom, že bude branný den, se sice mluvilo předem, a asi i několikrát. Učitelky nám připomínaly, že máme přijít zítra v teplácích. Ale mojí nepozorné, nesoustředěné a zasněné dušičce to stejně naprosto uniklo.
Takže v příslušný den byly v teplácích všechny děti až na vykulenou mně, která jsem jako správná princezna přišla v sukýnce. Nu což zvládla jsem to celkem hezky i s ní. Při skákání v pytli mi stejně víc překážel pytel, na běhání zas tak dlouhá nebyla a ve válení po zemi mi rozhodně nikdy nepřekážela, tak proč zrovna dnes. Jen na jedný atrakci mne ta sukýnka oproti oteplákovaným spolužákům těžce znevýhodnila. Dole na klouzačce se zřejmě postupně uvolňoval hřebík. Kluk přede mnou měl malinko natržený tepláky. A já? No já přece žádný tepláky neměla, a sukýnka ta při klouzání vlála hezky za mnou. Takže jsem měla na zadku pěknej škrábanec. Učitelka mne odvedla na ošetřovnu. Kde mi to školková doktorka či sestřička vymyla a pak řekla: „Teď na to dáme desinfekci.“ …A to neměla říkat. To slovo jsem totiž už pár dnů, maximálně týdnů, znala.
Těch pár dnů či týdnů předtím jsem si totiž s mladším, asi dvouletým, bráškou hrála v jeho postýlce na perníkovou chaloupku. Natahovali jsme se do vzduchu na imaginární střechu pro imaginární perníky a jejich chroupání jsme komentovali „Mňam, mňam mňam.“ Když tu mne milý bratříček popadl za ruku a ze všech sil mne hryznul ze shora do předloktí. Rána se mi okamžitě zalila krví, a uprostřed byla vidět skousnutá kůže, krásnej otisk zubů... jak pro rovnátka.... Řvala jsem jak tur. A po chvíli jsem řvala snad ještě víc, když mi do toho tatínek nalil peroxid vodíku, s tím že „desinfekce“ a ono mi to na ruce vypěnilo a pálilo jak čert.
            Mohlo to být tedy akorát v době, kdy mi na ruce konečně zmizela modřina a jizva po kousanci začínala vybledávat, když se na mne školková zdravotnice vytasila se zmíněnou desinfekcí. Začala jsem okamžitě řvát, že ne, že žádnou desinfekci nechci, že to bude pálit. I zdrhnout jsem se jim snažila, ale byly na mne s učitelkou dvě, popadli mne, učitelka mne přidržela a zdravotnice mi na zadek mázla jakousi žlutou mast na první pohled ne nepodobnou hořčici. Překvapivě to vůbec nepálilo. Jenže já i tak řvala jako divadlo, že to pálí. No musela jsem přeci, když jsem tvrdila, že to pálit bude...

           
Jakže to bylo s tim stromem a jablkem? ;-)


Žádné komentáře:

Okomentovat