Dnes jsem se tady rozhodla publikovat věc, kterou jsem kdysi, konkrétně v únoru 2013, zveřejnila jako svůj status na Facebooku. Je to totiž věc, která má svůj podíl na tom, proč jsem se rozhodla tenhle blog psát. Tedy ani ne tak to, co jsem tenkrát napsala já, jako spíš to, co mi tam tenkrát psali v komentářích lidi. Tedy, že je to dobře napsaný a že bych měla psát fejetony ;-).
Tak tady je, v původní, nezměněné podobě, pro všechny, kdo dosud nečetli, i pro ty, co si třeba rádi vzpomenou:
SLOVO
Tak je to pár týdnů, asi tři, co náš mladší syn (dnes
dva roky a dva měsíce) konečně našel SLOVO. Slovo, které mu evidentně chybělo v
jeho slovníku čítajícím dosud něco mezi třemi a pěti stovkami slůvek. Slovo ne
ledajaké. Slovo, které se dá použít v jakékoliv situaci. Slovo, které si
okamžitě oblíbil. Slovo, kterým dokáže dokonale vystihnout svůj postoj k
tématu. Slovo, jež mu tolik chybělo k jeho sebevyjádření. Slovo které, jak
soudím z jeho dosavadních projevů, tak krásně sedí
k jeho povaze. Slovo kterým se dá odpovědět prakticky na cokoli.... Je jedno,
jestli mu oznámíte, že se jde jíst, že se jde koupat, že se jde spát, nebo
jestli se ho zeptáte, zda mu chutná polívka, co to má v ruce, copak to právě
dělá... nebo jako jsem se ho před pár dny zeptala já, když uprostřed noci
zaplakal, hlasem z něhož odkapávala mateřská něha: "Copak je
broučku?".... To slovo je... "PRDLAJS!"
Žádné komentáře:
Okomentovat