Prohledat tento blog
neděle 13. prosince 2020
Perníkový domeček
neděle 6. prosince 2020
Návod k látkovému panelu Betlém
JO! Další panel je zdolán!
Ušila jsem Betlém!
Ještě zbývá sepsat návod pro vás všechny ostatní, který doma váháte nad tímhle látkovým panelem, a nejste si možná tak úplně jistý, co s ním ;-)
Tak tady je:
Potřebovat budete:
nažehlovací vlizelín, cca 50 x 70 cm
ronopast cca 48 x 84 cm, nebo dva kusy 48 x 42 cm
asi 10 cm suchého zipu, nebo tři patentky
přibližně 7 - 8 hodin času
sobota 28. listopadu 2020
Adventní seznam 2020
Už zítra je tu první adventní neděle!
To to zase uteklo!
Ovšem většina adventních kalendářů klasicky začíná až prvního... což bude letos v úterý...
I ten můj činnostní...
Mám na něj už léta tu kolíčkovou girlandu se zlatejma kapsičkama z roliček od toaleťáku... Pamatujete?
čtvrtek 26. listopadu 2020
Řvoucí děti v autobusech
Milujete děti řvoucí v autobuse?
Já jo...
Tedy, abych byla přesná, miluju CIZÍ děti řvoucí v autobuse.
Miluju na tom ten fakt, že aspoň v tu chvíli řvou jiný děti, než ty mý.
Když totiž řve cizí dítě, je to SKVĚLÝ!
No vážně!
Proč?
Důvodů je víc...
Pár vám jich zkusim sepsat:
1) Nemusíte to řešit, v podstatě se vás to netýká... Jůchů! Pohoda...
2) Nikdo na vás blbě nekouká, že máte nějaký divný, určitě strašně blbě vychovaný dítě, nejspíš jste totálně neschopná matka... A když si to neumíte vychovat, měla byste chodit pěšky, nejlépe kanálama, a neotravovat slušný lidi v autobuse...
3) A už vůbec vám nehrozí, že vás někdo sprdne, proč si to dítě neuklidníte, a řekne vám všechno to v předchozím odstavci pěkně nahlas... (To jsem teda ještě nezažila, asi i proto, že já se vždycky fakt hodně snažim ten řev vlastních dětí nějak eliminovat, i když výsledky mýho snažení jsou často dost sporný... ale stejně se furt snažim... i proto, že se možnejch blbejch keců tak trochu bojim ;-)...)
4) V souvislosti s předchozím, je fakt super, necítit se provinile, že to s dítětem zrovna nějak nezvládáte...
5) A navíc... je opravdu hluboce uklidňující vidět, nebo v tomhle případě teda spíš slyšet, že řvou i jiný děti než ty vaše... A to i přesto, že při tom prvním zařvání nadskočíte leknutim deset čísel nad sedačku :-D
Já takhle nadskočila zrovna dnes...
A pak jsem se pod tou rouškou tlemila, když asi dvou a půl až tříletej chlapeček celou dobu, co jsme stáli na červenou křičel: "Jéď! Jéď! Musíme jet! Musíme jet!"
A když jsme se pak rozjeli, tak spustil: "Néééé! Stůj! Stůj! Stůj! Stůj!"
Na další zastávce zase pronikavě naříkal: "Musíme jet!"
Za jízdy se jal opět zoufale řvát: "Stůj! Stůj!"
A takhle to šlo další tři nebo čtyři zastávky...
Maminka ho občas nějak zkusila zklidnit... Bez efektu...
A pak, když měli vystoupit, tak zas řičel na celej bus, že nechce vystupovat a že: "Domu nééé! Domu nééé! Domu neci jít jestě!"
Slyšet byl ještě přes zavřený dveře, přes řvoucí motor rozjíždějícího se autobusu...
Nejmladší, která vedle mne seděla na sedačce, a ony tři čtyři zastávky užasle mlčela, což je u ní velmi neobvyklý, se mne pak hned ptala: "Mamí? Poč ten chlapeček tak stašně kšičel?"
A já se na ní pobaveně podívala a povídám: "Protože je podobně praštěnej jako ty. Aspoň vidíš, jak to vypadá, když vřískáš na celej autobus. Nic moc, co? Tak si to pamatuj."...
A to je další důvod proč milovat cizí děti řvoucí v autobuse... vaše děti názorně viděj, jak blbě to vypadá...
A možná...
Možná jim to za pár let docvakne, a vy budete v autobuse v pohodě už na furt...
A ne, že budete už o půl hodiny později v autobuse cestou zpátky od sebe odtrhávat svoje řvoucí děti, snažící se za pronikavého ječení servat o to, kdo má pravdu, a kdo co jak myslel... :-/
Jo... taky moje dnešní zkušenost... ;-)
Co bych vám tak popřála závěrem?
Chm... Co třeba tohle? Ať cizí děti řvou v autobuse častěji než ty vaše!
To je docela dobrý, ne?
Aspoň pro začátek... ;-)
středa 25. listopadu 2020
Dopis Ježíškovi
Už jste všichni napsali Ježíškovi?
Já ještě ne...
Pro všechny opozdilce, jako jsem já, tu něco mám...
Zase něco ke stažení ;-)
Naše děti už maj teda dopisy pro Ježíška napsaný a nakreslený...
My jsme ale se sourozencema jako děti psali Ježíškovi až začátkem prosince...
Pak jsme dopisy nechávali za oknem v čepicích, připravenejch na Mikulášskou nadílku, s tím, že je s sebou svatý Mikuláš Ježíškovi do nebe vezme, že to má přece při cestě :-D
Takže, kdo píšete taky později, můžete si vytisknout tenhle speciální dopisní papír ;-)
sobota 21. listopadu 2020
Návod na ušití Hradu do tašky
pondělí 12. října 2020
Můj nový návyk...
Já už ho mám vytištěnej...
A začínám dnes...
Můj nový návyk: Chodím spát před půlnocí!
Tak mi držte palce ;-)
(Dnes je muž na noční, tak to bude ještě těžší než obvykle... S nim se donutim jít spát aspoň před jednou...)
A dejte vědět, o co se aktuálně snažíte vy, a jak se vám s novym návykem daří ;-)
pondělí 28. září 2020
Planety, planetky... a tak
Ten hnědej jsme si vyrobili ze sušenýho mlíka, moučkovýho cukru, trochy salka, pár kapek mandlový tresti a... kakaa ;-)

pondělí 31. srpna 2020
Indiánské léto - rozšíření (Návod k látkovému panelu)
Které původní velký panel obohatí o další prstové maňásky a jiné speciální doplňky.
Tentokrát k Indiánskému létu... protože teprve s medvědem, bizonem, orlem, dalším týpíčkem, které lze postavit do prostoru, a kánoí to teprve bude ta pořádná hra na indiány!
Potřebovat budete:neděle 30. srpna 2020
Hrad ratířů a princezen - rozšíření (Návod k látkovému panelu)
sobota 29. srpna 2020
O bolavejch nohách, supr náplastech, příšernym řevu, potravinovejch doplňcích, ADHD a taky jedný lékárně...
Poslední srpnovej víkend byl náš nejstarší pozvanej na narozeninovou oslavu jednoho kamaráda...
No, a kam vzít ostatní děti potom, co to pozvaný necháte na oslavě, aby jim to nebylo moc líto?
Aspoň na zmrzlinu!
Naše nejmladší si jako obvykle poručila čokoládovou... Si možná vzpomínáte, na ten článek ze začátku prázdnin o... no, však víte ;-)
I tenkrát byla celá krásně hnědá...
Kolem pusy...
Na nose...
Na bradě...
Na rukou...
Na tričku...
To určitě znáte...
Nebo možná máte štěstí a neznáte...
Každopádně, po té co dojedla zmrzlinu, začala strašně řvát... ne proto, že je zmazaná (s tim mívá problém z našich dětí snad jen ta třetí), ale že jí bolej nohy!
Tak jí je prohlížim... a konstatuju: "No jo no, tady někdo tvrdě odmít oblíkaný ponožky, a teď má rozedřený nohy... No, holka, leda koupit nějaký náplasti... a nejlíp i ty ponožky..."
A tak jsme se za pronikavého řevu naší nejmladší vydali do místního obchoďáku...
O půl bloku dál si sundala boty, a já jí zbytek cesty čím dál tím víc funíc nesla...
V obchoďáku jsem jí nechala ťapat bosou, neb jsem měla pocit, že jestli jí ponesu ještě tak dva metry, upadnou mi ruce...
Nejdřív jsme sehnali ponožky...
Pak jsme vyrazili k výtahu do dalšího patra...
A sotva přijel, tak jsme se vraceli, protože všechny děti najednou nutně musely na záchod, i když se jim dvě minuty před tím, když jsem se jich cestou kolem záchodů ptala, vůůůbec nechtělo...
V dalším patře jsme zdárně našli lékárnu, a v ní mimo jiné visely náplasti v krásnejch a praktickejch kovovejch krabičkách...
Já chtěla vzít ty s princeznama, a děti svorně řvaly, že prej nutně musíme vzít i ty s pirátama!!!
Díky milý lékárnici jsem nakonec nebyla za "zlou mámu", protože její jemně upozorňující argument, že při koupi dvou krabiček je třetí zdarma, mne přesvědčil :-D
(Mimochodem, jak jsem je teď hledala na netu, abych vám je přes odkazy mohla ukázat, tak je v oné lékárně na ně teď do konce prázdnin zase akce, tak rychle mrkněte ;-)... Případně jsou tam i další náplasti ;-)...)
...
No, a pak jsem nejmladší posadila do kouta u jednoho zavřenýho obchodu, neb všechny ty sedačky k sezení, kterejch tam dřív bývalo hafo, jaksi od dob koronaviru kamsi zmizely...
Očistila jsem jí zespoda ťapky vlhčákem, neb na boso prochodila celej nákupák...
A pak jsem jí tu rozedřenou kůži pod kotníkama ještě před přelepením lehce přestříkla desinfekcí...
To bylo řevu!!!
Jak kdybych jí tu nohu uřízla!
Lidi se otáčeli, a já docela trnula, kdy na mne kdo přijde, co že jí ubližuju...!?! :-D
Ale dobrý...
Nakonec jsme zdárně, i přes dcerčin příííšernej, ale absolutně přííííííííííííííšernej řev ve stylu "buduřváttakževámcelejtenhlebarákspadnenahlavu", ošetřili a zaponožkovali i druhou nohu, a bylo.
Na celou tuhle příhodu jsem si vzpomněla o pár týdnů později, když mne z té samé lékárny oslovili s nabídkou spolupráce...
Ovšem třeba plínky, nebo umělý mlíka pro mimina, už pro vás fakt zkoušet nemůžu... ;-)
Takže co jsem si nakonec z nabídky vybrala?
První mne zaujal rakytníkovej sirup od Weledy .
Před třemi lety jsem totiž měla možnost udělat nám domácí...
Pak jsem ho celej podzim dávala po lžičkách dětem... A byl to jedinej rok, kdy se u nás první viróza objevila až po Vánocích! (začátkem prosince nám zásoba sirupu došla...) Obvykle jsme do Vánoc stihli ty virózy nejmíň tři.
No, a podpořit podobně efektivně imunitu zrovna letos by se hodilo dvojnásob... ;-)
Ovšem tentokrát se k rakytníku nedostanu, takže možnost rakytníkovýho sirupu z lékárny byla velmi, velmi lákavá...
A víte co? Podle složení se to od mý domácí verze moc neliší, a chuťově to taky odpovídá... Chutná to po rakytníku a po cukru ;-)
A krom týhle sladký pochoutky, teď s dětma zobeme ještě chlorellu a probiotika.
Proč jsem vybrala zrovna tohle???
To proto, že od půlky července čtu zajímavou knihu od paní Emmerlingové, ve které velice obsáhle rozebírá problematiku ADHD.
A jak moji věrní čtenáři vědí, s ADHD my máme jaksi taky svoji bohatou zkušenost...
No, a v tý knize je mimo jiné moc zajímavá tabulka z níž celkem jasně vyplývá, že největšímu procentu z (několika tisíc) testovanejch dětí přinesla zmírnění obtíží detoxikace,... na kterou je právě dobrá ona Chlorella!
A velice dobře v oné tabulce dopadlo taky užívání probiotik... Takže my máme tyhle se superhrdinou ;-)
Zatim teda obojí testujeme teprve dva týdny, tak je trochu předčasný vynášet závěry,... ale... Nedokážu si teď vůbec vzpomenout, kdy měl syn nějakej svůj afekt...
On se teda celkově hodně zklidnil, od chvíle, kdy se začal učit doma, ale občas nějakej ten hysterickej několikaminutovej výlev přišel... V poslední době tak dvakrát, třikrát denně maximálně něco hystericky vykřikne, a stačí mu jen říct: "V klidu! Řevem to nevyřešíme... Co přesně máš za problém?" a on krásně funguje!
Tak nevim, jestli to přičíst detoxikaci a probiotikům...? Většímu klidu o prázdninách...? (I když teda psaní, který mu nejvíc nejde, cvičí denně i teď...) Nebo nám konečně dozrává...? Nebo možná všechno dohromady ;-)
P.S.: Nezapomeňte se mrknout i na další produkty pro děti a maminky na stránkách BENU lékarny ;-)
pátek 28. srpna 2020
Dobrodružství v pirátské zátoce - rozšíření (návod k látkovému panelu)

pátek 31. července 2020
Jídelní lístek pro malé restauratéry
Musím konstatovat, že úspěch jsem očekávala, neb třetí se vrhala vždycky ke každý kuchyňce, kterou kdy kde potkala... a ty dětský vystavený v Ikee, tak ty musela vždycky všechny přerovnat, tak jak to podle ní je správně...
Celkově je těch listů pět...
Na každé polovině listu je pět až šest položek...
A rozhodně tam nechybí hamburger, špagety, párek v rohlíku, salát, vafle, palačinky, káva, čaj, malinovka, nebo již zmiňované zmrzliny a poháry... ;-)
Pdfko s jídelním lístkem najdete u mne na e-shopu ;-)
A pak už vám to vaše dítka můžou vesele všechno uvařit ;-)
Tady vidíte, jak jsem jídelní lístky svázala já (ano, vytiskla jsem ho rovnou dvakrát, aby se dalo nabízet oběma rodičům naráz ;-) a taky aby každá holčička mohla důležitě přijít s jednim ;-)...)
Pro bližší představu jsem vám jídelním lístkem ještě prolistovala, abyste věděli, o co si píšete ;-)
čtvrtek 30. července 2020
Zmrzlinové muffiny
Krásně zmrznout :-)
Před podávánim to nechte tak deset minut stát na lince, a vydloubněte příborovym nožem.
úterý 14. července 2020
Pořádně podařený pátek
I když teď v pátek se podařilo alespoň něco dost zásadně posunout.
Měla jsem sraz s ředitelem školy, do který snad od září nastoupí náš nejstarší...
Na tom sraze jsem ovšem byla se všemi čtyřmi ratolestmi... a všechny byly, abych tak řekla, v plné ráži...
Nádherně se předvedly...
Vážně...
Druhorozeňák byl bezchybně klackovitej, zpruzenej a drzej... nezaváhal snad ani na chvíli...
Nejstarší se spontánně jal prohlížet zařízení ředitelny... rukama...
Třetí se nejdřív strašně styděla, když se jí pan ředitel ptal, jak se těší do první třídy... a pak, když už na nic tázána nebyla, tak do všeho furt něco nesrozumitelně žvatlala...
Nejmladší se předvedla jako těžkej suverén... zvědavej, objevitelskej a nebojácnej...
Nejlepší to bylo úplně v závěru, kdy tam lezla nad schodama u vchodu po zábradlí, až se pan ředitel, bál že spadne na kachličky...
Nevim, nevim, jak si vyložil moje klidný: "Né, ona většinou nespadne." a "Já už jsem zvyklá, ale babičky se občas cestou kolem hřiště křižujou, když jí viděj houpat se ve stoje."
Pan ředitel, když od dětí zvěděl, že pak jdeme na koupaliště, je teda omlouval: "No jo, oni už se nemůžou dočkat."... ale teda nevim, nevim... no... (Chybí mi tu ta opice z facebooku... ta jak si zakrývá oči ;-)...)
Jo... a to koupaliště jsme si báječně užily...
Hlavně tu poslední hodinu, kdy při prvním deštíku před avízovanou bouří utekly tři čtvrtiny návštěvníků, a já jsem se v skoro prázdném brouzdališti konečně nějak víc odvázala, a klouzala se tam s dětmi po těch klouzacích stěnách jak šílená, a všichni jsme se chechtaly jak banda bláznů...
Dokud nebyl čas jít...
To pak ta nejmenší řvala... celý převlíkání a celou cestu k autobusu...
Ale tohle neni to, o čem jsem sem dnes chtěla psát...
Ne, ne...
To nejlepší se totiž dělo už před tím vším...
Do tý školy jsme totiž dorazily splavený a dost na poslední chvíli...
Vyrazily jsme sice s předstihem, jenže jsem ještě potřebovala hodit na zásilkovnu balíček s látkama...
Večer jsme si ho stihla jen připravit, a poslat muži do práce štítek k vytištění, neb naše tiskárna už dobrej měsíc odmítá tisknout... takže teď v podstatě máme jen skener :-/
Doma ráno na dobalení nebyla vhodná chvilka... Muž už chtěl spát po noční a já se snažila vykopat děti z domu...
A tak jsem si do batohu ke všem těm ručníkům, plavkám, opalovákům, papírům do školy a nedobalenýmu balíčku přihodila krom vytištěnýho štítku i nůžky a lepící pásku.
Cestou jsem si vyhlídla kousek pěknýho trávníku... Shodila na zem tašku i batoh...
A zatímco děti pobíhaly a halekaly kolem, tak jsem v kleče v rychlosti stříhala a lepila štítek na obálku... peskujíc mezitím děti, jestli by aspoň chvilku nemohly bejt klidnější, že by bylo fakt moc fajn, moct se na to trochu soustředit, aby to přelepení vypadalo jako od člověka...
A pak...
Pak to přišlo...
Obálka vylepená a zalepená, nůžky a lepící páska uklizený...
A já vstala...
A v tu chvíli jsem to cítila...
Na koleni zvláštní vlhko...
A taky ten smrad...
Pohled dolů na bílý šaty to jen potvrdil...
Nevim, co přesně jsem v tu chvíli řekla... ale obávám se, že slušný to vážně nebylo...
A pak jsem se rozbrečela...
Děti zmlkly a zastavily se...
Zaslechla jsem, jak se jedno z nich potichu ptá: "Co se stalo?"
A další mu polohlasem odpovídá: "Máma si klekla do hovínka."
A pak jsem je přes slzy viděla, jak najednou úplně tiše stojej a vykuleně koukaj na nešťastnou mámu v bílejch šatech s velkym smradlavym hnědym flekem na koleni...
To je taková ta chvíle, kdy každá máma ví, že se prostě hroutit nemůže... nikdy... ani když má za tři čtvrtě hodiny mít sraz s ředitelem v pět a dvacet minut vzdálený škole, a na šatech má obrovskej flek od hovna...
Takže nezbylo, než se fofrem přepnout do módu krizovýho velitele...
Nejstaršímu jsem vrazila balíček, a vyslala ho vedle do zásilkovny...
Druhorozeňákovi jsem svěřila tašku s věcma na plavání, a v rychlosti zosnovala plán...
Když se nejstarší po chvilce vrátil, vydaly se děti na nejbližší hřiště, kam naštěstí pro můj klid došly i bez přecházení, s pokynem složit všechno na jednu lavičku, a hlídat hlavně tu nejmladší, že za chvíli přijdu...
A já se běžela proplížit domu, aniž bych pokud možno vzbudila manžela...
(Tak mne napadá... on o tom možná doteď neví... :-D...)
Lízt do pokoje, tak nepřicházelo v úvahu... neb on má vážně strašně lehký spaní...
V koupelně, kde jsem se svlíkla, na sušáku ani v koši s čistym prádlem žádný moje šaty nebyly, takže jsem v rychlosti důkladně prala ony bílý, utěšujíc se, že je dneska takový vedro, že než tam dojdem, tak to možná i uschne...
A pak jsem letěla fofrem pro děti na hřiště, poněkud nervózní, neb pro obě holky to byla bez rodičů na hřišti premiéra...
No... než jsme dorazily do školy, tak to sice nedoschlo... ale v tom vedru jsme byli po cestě splavený tak, že to ani nebylo znát...
Mimochodem... ty šaty mi bílý do večera samozřejmě nevydržely...
Nejmladší si totiž na ně na koupališti odložila čokoládovou zmrzlinu...
Prý: "Mami, poším učít luce!"
"Ty už si to snědla???... Jo... Aha..."... hluboký povzdech... a pak už jen lehce hysterický smích...
No co... čokoládová zmrzlina aspoň nesmrdí ;-)
neděle 12. července 2020
Jak dopadla anketa maminka roku 2020...?
Ovšem pro mne soutěž skončila už dnes v poledne.
Pozor, to neni povzdech, jak by se snad mohlo zdát ;-)
Jen je zkrátka čas vám všem napsat velký poděkování za všechny hlasy, a hlavně za tu notnou dávku času, který jste mi svým hlasováním věnovali...
Vážně jste byli všichni úžasní.
Velký dík patří v první řadě mojí tetě, která zformovala už v počátku soutěže hlavní hlasující jádro, které mne odlepilo z předposlední příčky, a během asi dvou nebo tří týdnů mne postupně vystrkalo až na neuvěřitelné páté místo, kde mne pak nejmíň měsíc vytrvale drželo...
A za závěrečnej ohromnej hlasovací sprint, k němuž vybičovala svojí komunitu kolem stránky Zpátky na podpatky, musim poděkovat Eli Ali... neb bez pomoci týhle party bych se v závěru propadla minimálně na sedmý, a možná i na osmý místo, protože fanoušci dalších tří soutěžících pode mnou se do toho v posledním týdnu vážně tvrdě opřeli...
Takhle jste mne na chvíli dostali dokonce na úplně neuvěřitelný čtvrtý místo!
Všem vám moc děkuju za podporu, jste úplně neskutečný, vážně...!
Teď vám něco prozradim...
Něco, co bezezbytku potvrdí moje slova o tom, jak jste úžasný ;-)
Ze začátku soutěže jsem okoukla blogy, fb stránky a instagramy ostatních devíti soutěžících blogerek...
A víte co?
Zatímco já mám na facebookový stránce blogu čtyři stovky fanoušků, ostatní jich na svejch "sockách" měli od jednoho tisíce až do dvanácti a půl!!!
(Jo, i některý z těch pode mnou... jedna z nich je teď dokonce na třinácti a půl tisíci fanoušků.)
Takže jsem od začátku jela v módu, že když nebudu úplně poslední, tak to bude vážně velkej úspěch...
Jenže já jsem pátá!!!
Díky vám!
Jste zkrátka skutečně absolutně neskutečný!
Díky moc!!!
(Jedna z mála fotek, který nebyly v tom článku na konci května... Asi proto, že na ní přicházim o oko :-D...)
P.S.: Během úterka vám za tu vaši skvělou podporu napíšu článek o tom, co bezvadnýho se mi povedlo v pátek... ;-)
Já se teda v jednu chvíli regulérně rozbrečela,... ale už o hodinu později mi bylo jasný, že z toho bude vděčnej zážitek, o kterej se budu muset podělit ;-)
A pak chystám něco pro ty z vás, jejichž děti milujou vaření v kuchyňce, a věčně se vás choděj ptát, co si dáte... Jako naše třetí... ;-)
neděle 5. července 2020
Náš letní seznam
Tentokrát jsem si vyhrála s grafickym prográmkem, a tak je seznam ke stažení v krásnym pdf formátu ;-)
U každý činnosti je lodička, na který si po splnění vybarvíme plachtu ;-)
A takhle krásně celej seznam vypadá:
A stáhnout si ho můžete tady ;-)
A pokud máte doma kluky a radši by jste seznam v modrý barvě, najdete ho tady ;-)
neděle 21. června 2020
Šampuky a kondicionéry od KIKI
Byly v něm zkušební vzorky tuhejch kondicionérů a šampuků...
Byl to můj druhej balíček od Kiki, a byl ještě krásněji zabalenej, než ten první před dvěma lety.
Tehdy jsem totiž už jeden kondicionér od Kiki zkoušela... a bylo to super!
Normálně jsem se totiž nezvládala pořádně ráno rozčesat... šlo to strašně blbě, a času málo... takže jsem vždycky běžela s dětma do školky a do školy s vlasama rozčesanejma sotva ze čtvrtiny... a v průběhu týdne se mi to postupně bezvadně zaplstilo, neb na pořádný rozčesání byl kolikrát dostatek času až o víkendu.
A ejhle, s timhle kondicionérem to najednou šlo...
Hlavně ten poslední školní den jsem to tenkrát vážně ocenila ;-)
Navíc voněl krásně po citrónu, nebo citrónový trávě...
ACH!
Jeden z těch, co jsem zkoušela letos, po ní voněl zas...
Tedy, podle uvedeného složení to asi byla mandarinka.
A další kondicionér voněl po levanduli...
A oba fungovaly opět perfektně.
I jeden ze šampuků, ten fialovej s amlou a ibiškem.
Ten zbývající, tmavě zelenej, s aloe, brahmi a neem, voněl moc zajímavě... jako nějakej zelenej čaj... Vážně příjemná vůně...
Připadala jsem si trochu jak v čajovně, když jsem ho rozmejvala v dlaních, ale právě se jaksi rozmýval trochu hůř, a taky krapet vysoušel...
Takže ten jsem, coby zodpovědný tester, připomínkovala,... a už se pracuje na vylepšený verzi...
No, možná že než jsem se dostala k napsání tohohle článku, tak už ta vylepšená verze je i hotová... :-D
(Jo, tak prej už je hotová :-D...)
A co jsem vám chtěla ještě říct?
Že Kiki... tedy Kristýna... je úžasná, všechny druhy mýdel, šampónů a další kosmetiky pečlivě testuje a ladí, a že toho, co nakonec dá na svůj e-shop jako finální verzi, se vůbec nemusíte bát...
Aktuálně certifikuje balzámy na rty, takže portfolio výroků se opět brzy rozšíří, a pak chystá další a další novinky.
Navíc, jak jste mohly vidět ve videu, vám to všechno přijde krásně dárkově zabalený...
Jo!
Byl by to fakt pěknej dárek, možná udělám z kraje podzimu objednávku. abych měla krásný voňavý dárky pod stromeček pro všechny mý blízký ;-)
pátek 19. června 2020
Inspirace ke dni otců - dotazník "Vše o mém tátovi"
Kdysi jsme mu třeba spolu malovaly tyhle trika, nebo potom tohle triko... ;-)
Ale triček teď prý má dost...
A vůbec prý všeho má dost...
Nic nepotřebuje...
"...Věcí máme moc,... nikam se nám nevejdou..."
a
"Hlavně mi nic nekupujte!"
No tak co jenom vymyslet...?
Nápady pořádně žádný, a den otců se blížil a blížil...
Až jsem před pár dny zahlídla na pinterestu takovej dotazník o tátovi pro děti k vyplnění...
Našla jsem ho asi v pěti variantách... ovšem v angličtině...
Takže jsem si z nich vybrala ty otázky, který se mi zamlouvaly nejvíc, a vytvořila variantu českou.
Pro nás a rovnou i pro vás ;-)
Tady je:
Stáhnout tenhle "dotazníček" ve formě pdf můžete tady.
Ideálně vytisknout pro každé dítě jednou ;-)
I ty menší si přijdou na svý... nakreslit tátu zvládnou a odpovědi vám holt nadiktujou...
A já vám budu držet palce, aby dětičky byly pozitivně naladěný, a vzkázali přes dotazník tatínkům něco hezkýho, co jim udělá takovou radost, že si to rádi schovají na památku, aby si pak jednou mohli připomenout, jak je jejich děti viděly, když byly ještě malý...
Jsem zvědavá, co svýmu tátovi napíšou ty moje obludy... ;-)
sobota 13. června 2020
Dalších 50 výroků, který pochopí jen rodiče (snad aspoň ti)
Dnes pro vás mám po roce a čtvrt další sbírku těch rodičovskejch...
Takovejch těch, který člověk vysloví... a vzápětí sám žasne, co to z něj vypadlo...
Kdo nečetl loňskou padesátku výroků, může mrknout tady ;-)
Adresátem většiny z těch letošních byla naše nejmladší...
Holt batolata jsou na tohle extrémně vděčný... ;-)
Ale i díky těm třem starším občas padaly naprosto nemožný věty...
Většinou ze mne, a občas i z manžela... (poslední tři z celého výčtu ;-)...)
Tady jsou:
1. "Ne miláčku, to peříčko JE sice úplně stejně bílý, ale určitě NENI z toho pejska."
2. "Ne, to neni čepice na sněží, to je čepice na padá listí."
3. "Mlíko by si chtěla? A co s nim budeš dělat? Vyliješ ho do dřezu? Jako posledně?"
4. "Co tu dělá ten creeper s hlavou od kečupu?"
5. (S automatickou samozřejmostí) "Podej mi, prosimtě, tu ponožku, co sis jí před chvílí schovala pod hlavu."
6. "Chmmm..." (čuchám k nejmladší)... "sis namazala obličej tátovym krémem na nohy, viď?"
7. (Odevzdané povzdychnutí) "Proč já vůbec zapínám troubu, když nejlepší hranolky jsou evidentně ty mražený..." (jo, kradou je zmrzlý, a ti, co nestihnou doběhnout než je zavřu do trouby, se marně a o to hlasitěji dožadujou jejich opětovného vyndání)
8. "Ne, nemůžeš se zařadit do provozu na plastový motorce!" (Tomu předcházel krátkej rozhovor obsahující mou otázku: "Kam to zas jedeš?" a vysvětlení tý nejmladší opice: "Já mám motojku, pece!")
9. "Nesol ten cukr! To už zkoušel brácha... Stačilo..."
10. "Jo! Rozbila jsem ti hlavu trenýrkama! Honem! Musíme jet na pohotovost!" (hodila jsem po nejstarším trenky s tím, že: "Už se konečně obleč," trefila ho do hlavy, a on začal strašně řvát...)
11. "Jójó, je to fenka má mašli... kluci mašle nenosej. Kluci nemaj rádi mašle... Pokud to nejsou vodníci... " (třetí řešila, jestli je pes na jejím tričku holka nebo kluk... občas vážně sama žasnu, co jim to vykládám :-D...)
12. "Co ty a tvoje nehty? Dobrý?... Jasně... Dobrý... Ty už sis je okousal..."
13. Jedním dechem, k téže osobě... jen od půlky jinym tónem: "Ty jsi naše zlatíčko nejmladší. Nevypíchávej mi oči!"
14. "Copak? Tvůj rukáv ti už neni dost dobrej, že si utíráš nos do mýho?"
15. "Kdo mi zase sežral jelení lůj?"
16. "Jo, jasně, mámina noční košile je nejlepší ručník..."
17. (Před odchodem ven:) "To víš, že jo, vyhrň si rukávy až do podpaží, když je venku mínus pět..."
18. S patrnou výhrůžkou, k synovi jenž měl místo prováděné činnosti psát jakési cvičení: "Nech ten mobil! Neblbni! Zas ho někam schovám, a zas ho nebudem moct měsíc najít...."
19. K nejmladší, přejímaje její argumentaci: "Ponožky a kalhotky nosej i princezny a víly! Koukej si je vzít!"
20. V půl devátý večer k nejstaršímu, s určitou nechápavostí: "Když seš unavenej, tak jdi spát... a neseď v kuchyni na stole."
21. Při večerním doúklidu, když už děti spí...: "Jasně, lepidlo je opět otevřený, aby líp vyschlo..."
22. Venku, štrachaje z kabelky kapesník: "Počkej, stůj, máš nudli!... No... tim jsem nemyslela, že si jí máš utřít do mýho kabátu..."
23. "Drž si ty křídla! Ať si je nepočuráš!" To když vaše dítě marodí převlečený za vílu...
24. "Nezhasínejte tak hlasitě! Vzbudíte tátu!" (Oni do těch vypínačů vážně hrozně třískaj...)
25. "Klidně si buď beruška a černej kocour dohromady, ale hlavně u toho neřvi."
26. "Ne, to neni strom. Strom nežere pizzu." (nazvala plyšáka s plastovou pizzou vyfocenýho v katalogu hraček stromem)
27. "Proč tady vytíráš mlíko tou sovou?" (plyšovou, s hracim strojkem uvnitř, díky čemuž se nedá pořádně vyprat...)
28. "To jako táta meje okna, já drhnu cos včera načmárala na skříň, a ty tu zatim maluješ kečupem na zeď? No to je výborný! Fakt!"
29. Lehce hystericky: "To neni žádnej sníh! To jsou moje látky!" (pak jsem půl hodiny uklízela onu "látkovou závěj")...
30. S úsečnou rozhodností: "Ne, nebudeš do toho referátu psát: To si najděte na wikipedii."
31. S patrnou únavou v hlase: "Proč támhle v tom koutě stojí nakousaný jablko?"
32. S vyčerpanym povzdechem: "Jo, poškrábej si s tim klackem aspoň rohovku, ať je zase ňáká sranda..."
33. S marnou snahou o vysvětlení: "No, ale špinavou dlaní to okno neumeješ..."
34. A s rozhodnou úsečností: "Ne, nepotřebuješ si tim lepidlem slepit pažitku."
35. S pocitem marnosti: "Na to, aby ti lidi rozuměli musíš mluvit srozumitelnějc, ne víc řvát!"
36. S pobavením: "Čurá se ti dobře s tou hlavou pod záchodem?" (Ohnutá jak paragraf visela z mísy do strany, aby viděla jestli se pod ní neschovává pavouk.)
37. "A víš, že by nás mohli zavřít za týrání zvířat, kdyby jsme chovali žirafu v koupelně?" (děti si "vybíraly" domácího mazlíčka...)
38. "No to si piš, že ta rýže brečí. Jídlo, který nikdo nesní je nešťastný a pláče." (No, ani se nedivim, že na mne tak blbě koukala :-D...)
39. "Nejez tu židli! Jez to maso a fazolky!" (kéž by to bylo na tu nejmladší...)
40. "Tohle se nedělá s hrdinou! Olízni mu hlavu!" (Zapíchla Green Lanterna hlavou do chleba s pomazánkou...)
41. "Odkdy se jí termix sponkou?"
42. "Hele ty malej MacGyvere, přestaň otvírat to mlíko propiskou!"
43. (Odpověď na otázku: "Mamí? Jsem kásná?":) "Jojo. A když zbytek sponek nahážeš do krabičky, tak budeš ještě krásnější."
44. Po dlouhém unaveném povzdechu, velmi pomalu a poněkud výhružně: "Protože je tam hodně portugalců. PIŠ!"... (Odpověď na naoko zamyšleně pronesenou rádoby vtipnou, ale hlavně zdržující otázku: "Já ale nevim, proč je Portugalsko tak portugalský?")
45."Nemusíš si sundavat triko! Stačí kalhoty! Na čurání se triko nesundavá!"... marnost...
46. "Já mám pocit, že jste zakumovaný obě, a jsou z vás Vřískalky. Lišaj vám dal schopnost přivíst svym vřískání všechny do stavu šílenství." (Aneb když čumíte s dětma na současný animáky...)
47. "Ty kleště si chladíte v lednici KDO?"
A tuhle jsem slyšela manžela, jak tý nejmladší říká: "To neni náramek. To je šunka."
A jindy zas: "Jo! přesně k tomu byly vynalezený trička... Dřív to bylo na houby, ale pak někdo přišel s timhle skvělym vynálezem... Později teda nějakej člověk přišel s nápadem na jakejsi divnej kapesník, ale ti uvědomělý, jako ty, ti se nedali a dál si utíraj nos do trička!"
A ještě jindy: "Když kašleš, tak si dej ruku před pusu. ALE NE MOJI!"
Jak jsem to psala už posledně? Jo!... S dětma je to všechno, jen ne nuda ;-)
Tak ať je to hlavně veselý, přeje čtyřmatka Jenovéfa
-
Minulý týden jsem se v práci dočkala i svý první dovolený... Jen pár dní... ale jak TY byly nabitý! Začalo to středou, kdy jsem nejdřív shá...
-
Tak jsem tak přemýšlela, čím bysme s dětma mohly obdarovat na den otců manžela... Kdysi jsme mu třeba spolu malovaly tyhle trika , nebo pot...
-
Váháte, co odpoledne upíct na nedělní snídani? Třeba to, co jsme minulou sobotu pekly my s holkama ;-). Švestky a mák jsou jednou ...
-
Poslední srpnovej víkend byl náš nejstarší pozvanej na narozeninovou oslavu jednoho kamaráda... No, a kam vzít ostatní děti potom, co to poz...
-
Už jste všichni napsali Ježíškovi? Já ještě ne... Pro všechny opozdilce, jako jsem já, tu něco mám... Zase něco ke stažení ;-) Naše děti už...
-
To jsem takhle potkala v časopisu z albertu mimo jiné i recept na borůvkový knedlíky, a v návalu nostalgie po táborových výpravách na borůvk...
-
V době, kdy jsem čekala naší třetí, jsem na facebookové stránce Praktické ženy (blahé paměti) potkala nádhernou tašku na miminko, panen...
-
Látky, to je taková moje obsese... Kupuju je i když z nich pak pořádně nestíhám šít... Ale vždycky, když nějakou kupuju, tak přesně vim, co ...
-
Minulý týden jsem byla s dětmi, a spolu s mojí sestrou a jejími dětmi, u naší maminky na chalupě... Náš tatínek tam před pár lety zasad...
-
Konečně jsem dala dohromady náš letní seznam na letošek... Tentokrát jsem si vyhrála s grafickym prográmkem, a tak je seznam ke stažení v k...









































