Prohledat tento blog

pondělí 30. března 2020

55 top příspěvků z druhého roku facebookové stránky blogu ;-)

Rok se s rokem sešel... a já jsem opět propásla druhé výročí založení facebookové stránky blogu, které bylo už v půlce února...

Loni jsem udělala vzpomínkový článek, kde jsem shrnula všechny facebookové příspěvky z předchozího roku...
Jenže letos se to na stránce rozjelo trochu víc... takže jsem se nakonec rozhodla vybrat "jen" pět a padesát těch (dle vašich reakcí soudě) nejpovedenějších ;-)

Pojďte nad nima zavzpomínat se mnou...



Tak jsme se včera ve vlaku s mužem pobavili...
Jeli jsme s dětma z jarňáků, a ve třetím, posledním vlaku se nám podařilo obsadit to sedmimístí hned za strojvedoucim...
Až po třech stanicích si jakejsi pán s lyžema přisedl na trojsedadlo před námi a o stanici později vešel starší pán a volal za sebe, že tady je volno...
Po chvíli za nim vstoupila dovnitř starší paní, rozhlédla se a s jistým prohlášením zase hned vycouvala a zmizela... a pán šel nepříliš ochotně za ní... 
(Ještě jsme zaslechli, jak jí říká něco o tom, že když jinde nebude místo, tak on se sem vrátí.)
Načež se na mne otočil manžel a povídá: "Víš jak se slušně řekne: 'Tady nebudu, tady jsou děti, tady bude bordel a řev'?"
A já jen s pobavenim přikývla a zopakovala větu oné paní: "Tady je na mne moc horko!"
Jo jo, přesně po tom jsem toužila...
Bejt nad ránem probuzena tulícím se dítětem, při jeho objetí nahmatat, že je nějak dost vlhký... a uvědomit si, že jsem mu večer zapomněla dát plínu...
Tak jsme se dnes s mužem u večeře zasmáli...
Druhorozeňák, že prý už ty fazolky nemůže jíst... a když se ho muž zeptal proč, dozvěděli jsme se od něj poněkud překvapivý důvod: "Ony jsou na mne příliš dobrý."
:-D
Manžel ho ocenil: "Dobrej pokus," a pak ještě dodal, "když ti tak chutnaj, můžeš klidně dostat třikrát tolik."

Víte, co je fakt moc fajn?
Když z kraje zimy vaše dvou a půl roční dítě hlásí cestou do školky, že ho "boí bicho"...
Hlásí to i ve školce, kde odevzdáváte to starší dítě, a cestou ze školky spustí, že chce kakat. A tváří se při tom fakt akutně.
Tak s nim nakonec zalezete za nejbližší keř, kde během chvíle dítě nakadí pořádnou naběračku bezva průjmu...
Ale tim to nekončí.
Vůbec ne.
O pár dnů později začnete ze školky chodit jinou cestou...
A tuhle tak jednou za měsíc prubnete, aby jste ještě na začátku jara slyšeli vaše dítě v blízkosti onoho místa nadšeně volat na celý sídliště: "Tady já kaka-á!"

No nic, budu to brát z tý lepší stránky... Zažívání jí sice tehdy poněkud zradilo,... ale paměť jí evidentně jen tak nezradí... ;-) 
Tak za toho nejstaršího už týden platim v autobuse sedm korun místo jedný...

Nemůžem totiž nikde najít jeho legitku.
Netuší, kam jí dal...
No, on vlastně PŘESNĚ VÍ, kam jí dal... Tedy, ví... On je sice pevně přesvědčen o místě výskytu svojí průkazky, ale bohužel každou půlhodinu o úplně jiném...
Každopádně, za to, že je kdesi ztracená, můžu zcela nepochybně já. Jak jinak? 
Dovolila jsem si totiž minulý pátek, v rámci dalšího z pokusů o vedení dětí k větší samostatnosti a zodpovědnosti, zavelet směrem k nim: "Vyndejte si všechno z kapes! Vyperu vám bundy."
...
Jo, to jsem si zas naběhla :-D

To tak jdete po chodníku, dvě děti držíte za ruce, a ty další dvě děti se najednou chytěj jich...
A jak tak proti vám jdou lidi, říká si cosi uvnitř vás, že k dokonalosti chybí už jen to, abyste začali volat: "Rybičky, rybičky, rybáři jedou!"
"Mámo!" volá naše nejmladší.
"Nekřič," mírnim jí.
"Táto!"
"Nebuď ho!" bránim živitelův zasloužený odpočinek po noční.
"V komoře je myš!"

Dostala mne... fakt jsem to nečekala...

To jim tak nandáte do misek zmrzlinu, přidáte šlehačku a trochu mraženejch borůvek... Jo, těch co na ně nejmladší chodí do mrazáku a nechává ho otevřenej...
Načež to ten nejstarší zkoumá a zkoumá... až je celej fialovej... z jedný jediný borůvky... A když se divíte, tak se dozvíte, že opatrnosti neni nikdy dost... páč co kdyby to byl rulík zlomocný...

Tak jsem právě muži začala vyprávět o dětech, že: "Oni včera..." a pak jsem se zarazila, "...aha... ne... to se mi vlastně zdálo."
Už mám dneska dost 

Jo, je to radost, když se vaše malý dítě naučí dělat v zimě andělíčky...
Zvlášť když je pak dělá ještě v dubnu... v písku...



Sejít schody po nohou? To je pro mimina...
My starší batolata na to máme onačejší fígl... My je sjíždíme frajersky po břiše, hezky hlavou napřed, a rychlost suverénně korigujem rukama... 
P.S.: Omluvte sníženou kvalitu fotky... Ona jela rychle, a já (ač to dělá poslední tři měsíce skoro denně) byla krapet nervózní 


🌸 Taky to tak vaše děti maj? Že řvou a řvou... (rozuměj: mluvěj s takovym důrazem a nahlas, že je slyší celej panelák...), ale jak dojde na to, že by měly o něco poprosit, tak to "prosím" tak nesměle zamumlaj, jako by to bylo to nejhorší sprostý slovo...?

Druhorozeňák, pokušitel, povídá nejmladší: "Řekni sprostý slovo."
A ona mu zpěvavě odpovídá: "Spostý sovo!"
😂
Dostala jeho i mne 😘

Rodičovská hláška dne: "Co kdyby's mi při tom chvilku neuhýbala???"
A otázka za tři bludišťáky: Při jaký příležitosti na tuhle otázku došlo?
Jsem zvědavá na vaše tipy 

A správná odpověď... Při utírání zadku ;-)
Dvě z vás to tenkrát i uhodly ;-)

🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸
Včera mne ta nejmladší na kroužku odrovnala hned ze začátku...
Vzhledem k počasí jsme vyrazily jen v šatičkách...
A jak si na kroužku sedla hezky do široka na podložku, říkám si, že musim zkontroloval, jak má kalhotky, aby toho náhodou neukazovala až přespříliš...
No a zjistila jsem... že vyrazila skutečně JEN v šatičkách...

"Mami, ty si se počuala?" ptala se mne před časem nejmladší, když za mnou přišla do kuchyně, kde jsem s krásně mokrejma zádama cosi míchala na sporáku.
"Ne, to mne před chvílí postříkal táta vodní pistolí..."
Občas vedeme disputaci, kdo z nás, že se to ve skutečnosti stará o pět dětí...
No, myslim, že z příběhu výš je to zcela zřejmý...


Nedávno jsme měly s nejmladší zajímavej rozhovor...
"Prosim tě, proč tam krafáš, když tam táta spí?!"
"Já nekafám."
"Ale krafala's tam."
"Né, já nekafala, já jen neco zíkala."

Si budem muset ujasnit termity ;-)


"Kde mám ponožkyyyy?" ... kňourá to nejstarší dítě...
Nádech, výdech, opakuj si: Je holt chytrej na jiný věci, je holt chytrej na jiný věci...
"Před chvílí si je držel v ruce, v každý jednu, když si hledal trenýrky..."

Kdo to má taky doma?
Prosím, utěště mne!!!!

Utěšily jste mne... Díky ;-)

Jsem předvčírem měla lehčí infarkt...
Prošla kolem mne třetí a držela v ruce broskev...
Očividně překrojenou broskev...
Manžel na noční...
Kluci na mobilu...
Na stole prkýnko na sýr...
Ve dřezu dětskej nůž z Ikey, uloženej vzorně zpátky v tom krytu...
"Kdo ti to rozkrojil?" táži se, a celkem správně už tuším odpověď...
"Já."
Nádech...
Výdech...
"To si šikovná, ale příště bych u toho ráda byla..."

P.S.: Ona už předtím párkrát krájela,... pod dozorem... I říznout už se zvládla...
A čim v poslední době překvapily děti vás?

"Vemte si taky kousek chleba k tomu párku."
A zcela klidná odpověď naší třetí zní:
"My neceme."
Držky jedny zmlsaný...
Tak už i já...
"Zavřete ty huby a jezte!"
Nojono...

Ehm... děti nakládaj...
Sotva jsem jim nandala při obědě polívku, nejmladší hlásila: "Ješte žíce!"
"Nojono, máš pravdu, na ty jsem zapomněla, jsi si všimla jako první..."
A druhorozeňák laxně opáčil: "Já to taky vim, já to neřek, protože ji nepotřebuju."
...
Jo... jedl maso z polívky rukama...


... Ale jako... učí se rychle, jen jí občas něco důležitýho krapánek unikne...


18. července 2019

Projde z pokoje kolem koupelny a záchoda až za mnou do ložnice, lehne si vedle mne na postel a zakřičí: "Já ci čůat!"
Co jí na to říct...?
"Si dojdi, ne...?"
Nene... nejdřív je potřeba dát vědět mamince...
Co na tom, že to znamená si zajít?
Co na tom, že maminka ještě spala...?
;-)

Tak se mi před týdnem děti u oběda pohádaly, kdo z nich je noob...
"Ty si noob."
"Ne, já nejsem noob, ty si!"
"Ne, ty!"
"Ty si!"
"Ty si noob!"
"Ty si! Maaaamiiii!!! On mi žíká, že sem noob!!!..."
A dnes se zase pohádaly, kdo z nich je noob...
"Já jsem noob."
"Ne! Já sem noob!"
"Ne, ty nejsi noob, já jsem noob!"
"Ne, ty ne! Já!"
"Ne, já jsem noob! Ty ne!"
"Já jsem noob!"
"Ne, nejsi!"
"Maaaamiiii! On mi žiká, že já nejsem noob!"
"Maaaamiiii" si hluboce povzdechne a pak povídá: "Každej z vás je noob." 😎
Jakpak se vám daří na postu smírčího soudce?
Podělte se o nějakej ten případ z praxe...

Početní příklad na dnešní den:
Na hřišti je celkem 11 maminek a 15 dětí.
Čtyři z dětí patří jedné mamince.
Kolik dětí v průměru případne na každou ze zbývajících deseti maminek?
Jo. Připadala jsem si ještě raritněji, než obvykle :-D

"Mami! Mami! Na písku je kebulka!"
Kdo z vás tuší, co bylo v tom pískovišti, ke kterýmu mne nejmladší přitáhla?
Já do poslední chvíle neměla páru 
UPDATE s ROZŘEŠENÍM: 
Teda, mně cestou k pískovišti moje praštěná mysl nabídla vizi takový tý malý vysušený hlavičky, co jsme je kdysi viděli na nějaký výstavě se školou (už si nepamatuju jaký kmeny tohle z hlavama mrtvejch prováděli)...
Každopádně, v tom písku byla...
tramtarará: malá luční kobylka !!!


Kluci dnes odjeli na klučičí víkend s tátou...
A při balení bodoval druhorozeňák.
Nejdřív nemohl najít batoh...
Pak ho nějak hledat úplně přestal, jako obvykle...
A když jsme mu ho konečně našli my, povídá: "Hele!" a ukáže na plyšovýho Piplapa v kapuci svý mikiny... "A hele!" vytáhne z každý kapsy kalhot dvě "hotwheelsový" autíčka... a pak spokojeně poněkud ležérním tónem prohlásí: "Já batoh nepotřebuju!"
Řízek ;-)


Hlídáte si, co před detma říkáte?
Jak s nima mluvíte?

Já si dnes uvědomila, že to dost flákám, když nejmladší běhala po hřišti s jelením lojem za cizí holčičkou, a volala na ni: "Chceš namazat hubu?"

Právě jsem se přistihla, jak jdu zmateně bytem, a nahlas si povídám sama se sebou...:
"Co sem to teď dělala???... Jo! Věšela jsem nádobí!... Hm... Jo... No... Myslim, že je nejvyšší čas jít spát..."
Tak dobrou... ;-)

Občas je to mateřství vyčerpávající... ještěže jsou chvilky, kdy vás některý z dětí pobaví, oblaží, dojme... a zase tak člověka trochu nabije...
Jako nedávno ta nejmladší mne...
Šli jsme kolem starýho románskýho kostela, když ona radostně zvolala: "Mamí! To je huád! Tam jsi bydlela, když jsi byla pincezna!"
Srdíčko moje 

Timhle mne fakt dostal... 
Co zajímavýho ochutnaly vaše děti?

Doufám, že podobný situace znáte taky...


Tak u nás je pořád veselo...




Tak naše děti už "píšou" Ježíškovi...
Dnes jsme v Dráčkovi potkali vánoční katalogy... Doma pak dětičky nadšeně vytáhly papíry a nůžky... a stříhaj všechno, co by si přály...
Před chvílí ten nejstarší hlásil, že tý třetí už nestačí papír... a ona na to s klidem, že si musí vzít novej...
Zatímco ho plní, prohlídla jsem si ten první...
Je polepenej výstřižkama hraček z obou stran...
Místy i ve třech vrstvách...
😱
"Nech bráchu bejt!" říkám rázně druhorozenýmu.
"Tak jo! Jdu za nim!" na to on...
No,... myslim že je to jistý...
Mluvim čínsky...
Co? Tušíte


Posadim nejmladší na záchod, dojdu zpátky ke stolu za ostatníma dětma... a lehce hystericky výkřiknu: "Kde je?! Kam zase šla?!"
...
Mám dost...

Prý: "Buďte to vy z rodinky, kdo přetočí hodinky..."
To právě před chvíli radili dětem na déčku...
No... jsem zvědavá, kolik ty naše hodiny nakonec budou zítra ukazovat... :-D
Předvčírem jsem v předsíni vytírala obsah vylitýho nočníku...
Včera jsem kompletně (a velmi důkladně) předsíň zametla a vytřela... po té, co se mi podařilo rozbít lahvičku s lihem, když jsem holkám dočistila ušní dirky... (Takže před koupelnou teď máme na chviličku vydesinfikováno ...)
Včera jsem v kuchyni vytírala rozlitý mlíko, pár dní před tím džus, rozbitý vejce...
Dnes jsem zametla a vytřela kuchyň, v který v nestřežený chvilce rozsypala nejmladší hladkou mouku...
Jestli mi dnes někdo řekne, že neuklízim, nebo že málo uklízim... Tak ho kousnu...

(Muži, střez se!... ...)
Jo, mám doma bordel,... ale fakt to neznamená, že bych neuklízela... 
P.S: Jdu zkontrolovat, co stihli miláčci moji maličcí províst, zatim co si to tu píšu ;-)



Co vaše paměť?
Taky je takhle milosrdná?


Právě jsem vypravila druhorozeňáka do krámu pro rohlíky...
A jak tak za sebou táhnul po zemi tašku, vzpomněla jsem si, jak jí takhle asi rok zpátky táhnul chodbou naopak domu, zatímco pytlík s rohlíkama držel v ruce...
"Čéče, proč si ty rohlíky nedáš do tašky?"
"Aha... Já myslel, že ji mám na účtenku, aby mi nezmokla."
😀 To je prostě můj borec...

No... čuměla jsem jako puk!


Jako... Koukal, chudák 
Neni nad jednoduchý a snadno splnitelný pokyny... ;-)


Taky znáte?


🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸
Víte co je vážně supr?
Když za sebou slyšíte dětský hlásek, kterak vám sděluje: "Mami, tady máš mobil."
...
A zároveň s tou větou ucítíte váhu onoho mobilu na svých skloněných zádech, přesně mezi lopatkama...

🎄🎁🎄🎄🎄🎁🎄🎄🎄🎁🎄
"Mamí, ona mne stýpla!"
"Mamí, ona mne bouchla!"
"Mamí, mne bolí hlava."
"Mami, já mám asi horečku."
"Ááááá!"
"Mami, ať holky neječej..."
"Mamí, já ci vánočku!"
"Já ci kakao!"
"Mamí, já už neci tu vánočku!"
"Mamí? Poč to peješ?"
"Protože's to poblila."
"Nežerte to mražený! Počkejte až to usmažim."
"Já to neci usmazený, já to ci zmzlý!"
...
Aneb u nás už jsou Vánoce v plném proudu...
Tak nám všem přeju, vám i sobě, aby byly nejen plné zážitků s blízkými, ale aby jsme v nich našli taky chvilku klidu... 
Krásné Vánoce všem!
🎄🎁😘


"Co to děláš?"
"Já kájim mkvičku, nó."
"Koukej ty skleněný rampouchy vrátit na stromek!"
...
Jo...
Veselo...
Furt 

16. ledna
🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸
Právě za mnou to nejmladší dítě nakráčelo do kuchyně a rozhořčeně spustilo: "Mami, já mám žízeň, ale nechci ani čaj, ani šťávu, ani vodu!"
A já na ni chvilku udiveně mrkala, než jsem se jí pomalu otázala: "A seš si jistá, že máš žízeň?"
Její odpověď byla přímo fascinující...
A než vám ji večer prozradim, můžete si tipnout...
Tak schválně 
Update 
Pár z vás se kupodivu dost přiblížilo, a pár vás to v zásadě trefilo 
Takže doslovná její odpověď zněla: "Můžu lozbalit a lozdat čokoládu?"
...
Toliko k její žízni... 
Občas je to s dětma mentálně poněkud náročnější...


28. ledna
Jo... občas neni nad trochu tý dětský pomoci 


16. února
🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸
"Maminko! Já mám stašný hlád!" volá ta nejmenší.
"Hned, miláčku, jen připravim na stůl a bude oběd."
A ona na to procítěně: "Fůůůůůj! Oběd!"
😕
Radost vařit pro ně... fakt...


17. února



21. února


P.S.: Veškeré námi potkané bledule byly ušetřeny, přísahám ;-)...

...

Tak, to by bylo protentokrát všechno...
Těšim se na další rok...
Díky, že tu jste se mnou 💜

Žádné komentáře:

Okomentovat