4. rok facebookové stránky blogu

 Letos pro vás mám výběr toho nejlepšího z fb stránky tohohle blogu jen s tříměsíčním a nikoli téměř půlročním zpožděním ;-)

Ten loňský končil datem 27.5. (Ano nějak jsme se z toho konce února, kdy fb stránka slaví výročí, poněkud posunuli... 🙈), takže to skutečně bude prakticky celý rok ;-)

Tady je 60 postů, které vás z celkem sto třiceti a jednoho za poslední rok nejvíc zaujaly či pobavily, užijte si je ;-):

30. 5. 2021

Bezva hláška z Tlapkový patroly: "Moře je zde nepříjemně mokré."

Pak že si dospělák u dětskejch pořadů nepřijde na svý...

31. 5. 2021

Asi napíšu volný pokračování filmu Blbý a blbější...
Bude se jmenovat Protivná a protivnější...

22. 6. 2021

"Tak co?" ptám se tý nejmladší, "Kolik vás dneska bylo na kroužku?"
Odpověď?
"Dobřze."

30. 6. 2021

"Mimochodem," povídám dětem, "za hodinu to všechno vypnete, uklidíte a půjdete se střídat do koupelny." (Rozuměj: "Jeden po druhým se umejete.")
A ta malá opice se táže: "Zítrrra?"
"Ne zítra!!! Za hodinu!"

P.S.: Jak u vás dopadlo vysvědčení?
U nás dobrý...
Dala jsem dětem den volna...
Ani neudělaly velkej bordel, neb většinu času pařej... 

4. 7. 2021

Nejvhodnější čelenka do kostela?
Ta s rohem... 🦄

7. 7. 2021 

Rozhovor s osmiletou dcerou nad mojí starou legitkou...
"Hele, to jsem já před patnácti lety."
"Kolik ti bylo?"
"Noo...? Dvacet sedm."
"Takhle si vypadala?"
"Jo."
"Hm... Ale už tak nevypadáš!"
Někdy jsou vážně milý... 
Zlatíčka... 

9. 7. 2021

Tak probírám a třídím věci z uplynulého školního roku...
A narazila jsem na výsledek jednoho druhorozeňákova úkolu...
Na jedný z posledních stran dějepisnýho pracovního sešitu z vlastivědy pro čtvrťáky, kterej jsme dokončili někdy začátkem února, totiž byl úkol: Napiš dopis některé historické osobnosti...
Tak náš kluk napsal hezky v počítači tohle...
Můžete hádat komu...

10. 7. 2021

"Mýmu tátovi je čtyřicet!" chlubí se na hřišti cizí chlapeček, který konverzaci s naší nejmladší započal prohlášením, že je mu šest...
A dcerka, která mu prve v odpověď samozřejmě musela říct, že jí je pět, důležitě povídá: "Mojí mámě je taky čtyřicet! A tátovi je devatenáct!"
Ups... 
No... Ubrala nám oběma... 
Jen manželovi jaksi desetkrát víc, než mně... 

 

25. 7. 2021

"Mamí! Mamí! Potčebujeme tu zelenou lepící loli!" křičí na mne třetí...
Po chvíli zjišťování informací, o čem to mluví, konečně vim, že jde o blýskavě zelenou lepící tapetu, z který jsme v prosinci stříhali stromečky na Vánoční přání...
"A na co?" ptám se, zatímco se snažím si vybavit, kam jsem ji vlastně uložila...
"My vylábíme Vánoční stlomeček!"🎄🎄🎄🎄🎄🎄
...
No... Prostě taková typická tvořivá činnost pro konec července... 

27. 7. 2021

Ty děti ale uměj potěšit...
Třeba dnes ten nejstarší... Prý: "Mami, tvoje břicho vypadá starší než ty."
Prostě miláček. 😘

28. 7. 2021

To si tak šiju...
Vše potřebné hezky v krabičce u ruky...
"Mamí? Co to je?"
"To nech bejt!" odpovídám tý nejmladší zvědavce. " To je MŮJ páráček! S tím se páře. Táta mi už dva zlomil. Teď mám růžovej a nikomu ho nepučim! It's mine! My precious!"
"Ne! Je můj!"
"Jo? A co s nim budeš dělat?"
"Párat!"
"A co?"
"Úplně všechno!"
...
"No potěš..."

1. 9. 2021

Tak co u vás první školní den?
U nás všichni vesele v ústavech...
Zatím vesele... Snad jim to dlouho vydrží... 
No, a já skončila hned zkraje odpoledne s migrénou... 
Ale nejmladší mne večer stejně pobavila...
No pobavila... Normálně mne rozsekala... jak to ona umí...
Ta větší si stěžovala, že má v nose "šušeň"... A ta mladší na to tónem jasně říkajícím, že to přece není ale vůbec žádný problém povídá: "Šušeň? No, ten já vytáhnu prstem a snim!" 
Tak dobrou... Jdu dát vanu a zaspat tu migrénu... 

Ráno si, doufám, počtu, jakej den jste dnes měli vy ostatní...

6. 9. 2021

Druhorozeňák zmerčil na mym monitoru infografiku, na kterou jsem se dostala z mejlu, co mi poslala místní knihovna...
"Co to je? Nějaká soutěž?"
"Jojo, pro děti... Můžeš jim taky namalovat obrázek. Chceš?"
"Jasně! A co můžu vyhrát?"
"Knížku."
"Hm, tak to ne. Ještě bych jí musel přečíst."

Občas holt nějaký to jablko padne trošku dál, no... 

11. 9. 2021

Ty malovátka, co si holky přály od tety k narozkám mi byl čert dlužen... 
P.S.: Fakt jsem jí vysvětlila, že ta rtěnka je určená na pusu, i jsme si to párkrát názorně předvedly... No tak nic no... 

13. 9. 2021

"Tady se nečurá, čurá se na záchodě...."
Ehm... Nevíte někdo, proč musí ta pětiletá obluda dojít v 02:12 až ke mně do ložnice, když na záchod to má blíž, a zařvat mi u postele: "ČURAT!"???

15. 9. 2021

Jsem si vzpomněla na jeden velmi zanícenej monolog naší nejmladší..
"Víš, já ty kluky miluju," vyprávěla mi na táboře hned o dvou objektech svýho zájmu.
A se zcela vážnou tváří pokračovala: "Proto je furt objímám, no. Ale nejsem tak zamilovaná, abych si je chtěla vzít domu, prrotože to by nám mohli sníst všechny sladkosti, no."

Tak dobrý, zatim se novejch spolubydlících bát nemusíme... 
Zatím jsou sladkosti důležitější než láska... 

21. 9. 2021

Zas vyklízim kabelku...
Taky si z tý vaší dělaj děti odpadkovej koš?

21. 9. 2021

Tak jsem při tom úklidu kabelky našla na účtence zapsaný takový svý maličký zamyšlení z minulejch dní, o který se musím podělit, a tak nějak doufám, že ten dojem nemám sama...
Tady je:
"Tak máme školní rok v běhu...
Na jednu stranu je fajn si na chvíli odpočinout od toho, jak furt křičej... Ale mám pocit že pak choděj domu ještě protivnější, uřvanější, drzejší... 
Někdy mi přijde, jakoby celá ta slavná, věčně omílaná socializace byla o tom, že od sebe děti navzájem odkoukaj to nejhorší, co se kde do tý doby naučily... 
Takže vaše dítě nastoupí do školky s dvěma, třema zlozvykama, a do měsíce jich má deset..."

26. 9. 2021

"Mami! Mami! Já ti pomůžu namazat rohlíky!"
...
"Mami, já sama! Běž pryč!"
...
"Mami! Už je to hotový!"

28. 9. 2021

Zachytila jsem rozhovor, v kterym druhorozeňák nejstaršímu tvrdil, že "já chci žít nonstop složil Karel Gott"...
Tak jsem ho vyvedla z omylu...
Skončilo to krátkou přednáškou...
Došlo i na Poupata...
A nejstarší se ptá: "Co jsou poupata?"
A druhorozeňák mu tónem, dávajícím jasně najevo, že jeho brácha je totální ignorant, když tohle neví, povídá: "To nevíš?!? Poupě je mládě od kytky!"
A aby těch perel nebylo málo, optal se ten starší mladšího: "A kdo je teda samec od kytky?"
Tak prý: "Květináč!"
"Jakto?"
"No, když do něj dáš kytku, tak se rozmnoží."
Výborná diskuze... 
Taková těžce odborná... 

10. 10. 2021

Domácí úkol...
Prostě náš druhorozeňák... 

I když je fakt, že když se ptal mne, co dělaj děti, tak jsem mu navrhovala: křičely, řvaly, ječely, vřískaly... 

12. 10. 2021

Taky jsou vaše děti po ránu strašně nemocný? Skoro na pokraji smrti...?
A když teda obvoláte jídelny abyste odhlásili obědy, a vyplníte na škole on-line všechny omluvenky... Taky se jim najednou všem jako zázrakem citelně uleví?

12. 10. 2021

"Jo, a cestou musim koupit pečivo..."
"Ale mami," povídá druhorozeňák, "kup něco jinýho, než ty housky, byly strašně malý, tak malou svačinu jsem ještě neměl. Mami já nejsem ve druhý, ale už v pátý."
Chvíli na něj zmateně koukám, než se ho zeptám: "A proč si tu svačinu teda nesněd?"
Prej: "Protože na mne byla moc malá."
No...
Chápete to někdo?

24. 10. 2021

"Mami! Mami! Na záchodě je hrozná fronta!"
Jsem se musela jít podívat...

26. 10. 2021

Princezna Prga povídá ve hře na déčku naší nejmladší: "Jsem připravená na další výzvu! A ty?"
A ona jen suše odvětí: "Já ne."

28. 10. 2021

"Mami? Můžu si vzít tuhle čepici? Tamta je blbá!"
"Mami? A máme si vzít legitku?"
"Mami? Můžu si vzít panenku?"
"Mami, víš, že Superman se jmenuje Klark Kent?"
"Mami! Ten klacek vypadá jako jednička! Můžu si ho vzít domu?"
"Mami? A jak se jmenuje Flash?"
"Mami? Může bejt pes slon?"
... 
Taky občas nestíháte?

Jinak moje odpovědi na otázky výš byly:
1. Pro mě za mě, hlavně už pojď.
2. ANO! Doprčic, říkala jsem vám to už nejmíň třikrát, že si máte vzít legitky!
3. Ahgrrr... Ale poneseš si ji sama.
4. Jo.
5. Hm... Myslíš, že nás za to táta pochválí?
6. To fakt netušim, sorry.
7. Cože? Pes jestli může bejt slon? Jak tě tohle napadlo?

8. 11. 2021

"Mami! Musíme ho najít! Venku už je noc!"
Co to ta nejmladší hledá?
Svůj úplně první zub pro zubničku...
🦷
Ráno se zahryzla do ponožky jako pes... A pak si jí rvala z huby, až jí vytrhla i se zubem... 
No fakt jsem čuměla, když mi najednou ukazovala: "Mami! Já mám v puse díru!"...
Když si vezmu třetí, která každej zub vykejvává půl roku i dýl...
Jenže pak ho zabalenej a popsanej pro zubničku furt brala, a brala... Až ho někde v ložnici ztratila...
Tak jí držte palce ať ho najdem 

UPDATE:
HA! Je to v suchu...
Zub už je pod polštářem... Ukázalo se, že ho celou dobu nosil v kapse táta...
Teda asi poslední čtyři hodiny, co ho hledáme... Našel ho na zemi, kam ho ta teluna odhodila... 

10. 11. 2021

Našla jsem v e-mailu zprávu od našeho druhorozeňáka...
Prý jí mám přeposlat Ježíškovi, ale tátovi ne...
"Milí Jezísku klidně nám dej víc dárků. Táta si myslí že máme moc málo místa ,ale přehání. Takže nám můžeš dát víc dárků." 

11.11. 2021

"Mami? Proč máme oči?" Ptala se tuhle z ničeho nic při koupání nejmladší.
"Abyste viděli..." povídám jí, zatímco jí balim do ručníku...
A třetí důležitě dodává: "Abysme viděli, kdo nás narodil! Jestli máma nebo táta!"

Jsem myslela, že tyhle základy biologie už máme probraný... 

Mamablog roku 2022

Tak je tu po roce zase anketa mamablog roku, která již tradičně začala na den matek a končí na den dětí.

Loni jste mne svými hlasy dostali jen tři místa(!) od vyhlašované první desítky...

Tak třeba letos by to mohlo i vyjít ;-)

Navíc letos to vypadá, že by se na rozdíl od loňska mohl konat i slavnostní event s vyhlášením prvních míst spojenej... Tak to by bylo určitě moc zajímavý se na takovou akci moct jít podívat... 

Tak uvidíme, jestli mne tam uvidíte ;-)

Co pro to, abyste mne tam viděli, můžete udělat?

No přece hlasovat pro můj blog!

Na týhle stránce, až úúúúplně dole najdete hlasovací formulář.

V kategorii "Lifestyle" vyberete můj blog "Ze života čtyřmatky", vyplníte a hlas odešlete.

Dohromady to můžete za ty dny, co zbývají do 1. 6. 2022 udělat hned třiktát (pokaždé v jiný den)...

A navíc!!!

Navíc každý z těch dnů můžete něco pěkného vyhrát ;-)

Loni jedna z vás měla v losování štěstí, tak třeba se na některou z vás usměje to štěstí zas ;-)

A třeba vám pak konečně napíšu, jak to na takovym vyhlašování ankety mamablog roku vlastně vypadá... ;-)

Pracovní koutky snů

Máte svoji šicí pracovnu?

Nebo aspoň koutek?

Já mám tedy ten koutek... Byť poněkud přeplněnej...

Navíc mi ho děti věčně zahazujou vlastníma obrázkama, věcma na opravu... 

A muž tam taky hází kdeco, o čem zrovna neví kam to patří...

Vždycky jednou za měsíc či dva strávim i několik dní úklidem, aby se tam vůbec dalo pracovat, v kterýmžto stavu to vydrží tak dva týdny...

Frustrující...

Občas sním o tom, že jednou budu mít celou vlastní pracovnu, kam se hezky zavřu a hukot naší početné domácnosti nechám za dveřmi... A v klidu si tam budu spokojeně několik hodin tvořit...

No... v reálu by mi tam asi stejně vlezli...

A kdybych se zamkla, tak by mi vytrvale dětičky bušily na dveře...

Myslim, že by to bylo úplně stejný jako se záchodem... Znáte to, tam my mámy taky nikdy nejsme samy... ;-)

Každopádně vás tímto vítám u svýho úplně prvního článku, ke kterýmu jsem fotky nefotila sama, ale vybrala jsem je ze svý nástěnky na Pinterestu, kam si píchám všechny krásný obrázky, který mne při brouzdání na týhle úžasně návykový síti zaujmou.

Tak se pojďte pokochat se mnou ;-)

Třeba tahle pracovna je krásná... Miluju tu převažující barevnost... 

A všimla jste si některá, jak se podobnej vzor, do kterýho jsou kovaný nožičky od těch starejch singrovek, objevuje i na koberci?

Vzor tohohle koberce mne naopak nenadchnul... ale ten zbytek velmi...

A toho prostoru!

Tohle je vybavený spíš na to výtvarný tvoření, ale myslim, že doplnit tam šicí stroj, látky a nějaký ty krabice s galanterií, by nebyl problém...

Na druhou stranu stolu totiž pokračujou stejný skříňky, jako vidíte vpravo...

A toho světla!

A můžete se při tvoření i točit ze shora... ;-)

Tohle to je tedy velmi něžný... 

Sladkost sama... 

Uznávám, že i na mne už je těch krajek a kraječek skoro moc...

Ale vyladěný je to teda do detailu.

Tohle na mne působí hezky, čistě a prakticky... Za tenhle koutek bych se tedy vůbec nezlobila... ;-)

Tohle se mi taky zdá krásně praktický... I když ty drátovaný košíky pod stolem mne moc neberou...

Ale třeba ta duha nití vpravo nahoře!

A po stole tam běží ten polohovací panáček!

Kdysi jsem měla takovýho malýho, ale děti mi ho rozbily...

Další krásná šicí místnost s ostrůvkem uprostřed... 

To by se to stříhalo!

Kdo z vás taky musí vždycky před stříháním vytřít, protože jediný místo, kde najde plochu aspoň metr na metr, je na zemi?

Další krásná šicí místnost s extra vytuněnými stroji a tématickým kobercem evidentně v jakémsi přístavku...

No... v paneláku toho asi moc nepřistavíme...

Nebo tahle tyrkysová!

ACH!

A ty šaty na panně!

A to okno ven!

Další krásnej šicí koutek... Tentokrát pro milovníky růžové...

Vyladěno do detailu...

Skoro bych tipla, že tenhle patří nějaký puberťačce ;-)

Moje dcerka by se z něj zbláznila štěstim ;-)

A jedno čistě bílé šicí podkroví...

Taky má svý kouzlo...

Narazily jste už na netu taky na podobný crafty skříně?

Ať už bílé?...

...nebo takhle (možná jako) dřevěné?

Působí to prakticky...

Nezabere to zas tak moc místa...

Všechno vaše tvoření se před návštěvou schová...

Ale zase je potřeba všechno vždycky srovnat hezky dovnitř... ;-)

Tady je taky jedno skříňové řešení... 

Tušim, že takovou skříňku s vyklápěcim středem jsem kdysi viděla v Ikee... 

Neví někdo?

Tohle teda neni šicí koutek... 

Ale malovací by se mi moc hodil taky...

A tenhle je MOC krásnej!

I ta řezačka by se mi hodila ;-)

A to okno je nádherný!

I ten výhled za nim...

A další krásnej inspirující výhled z okna u pracovního stolu, o kterej se s váma prostě musim podělit...

Jo... 

To by se to malovalo!

Nebo by možná bylo fajn mít pracovnu přímo uprostřed zahrady...?

Třeba jen docela maličkou...?

Pokud tedy ovšem nějakou tu zahradu máte... ;-)

No, většina z nás je určitě šťastná pokud má někde v bytě třeba něco takovýho... ;-)

Nebo takovýho...

A nebo aspoň takovýho... ;-)

Co?

Jak to máte s šicí pracovnou vy?

Určitě mi napište, ať už tady, nebo třeba na fb ;-)

Na další nápady, který mne ohledně pracovny na Pinterestu zaujaly se můžete mrknout tady ;-)

Zápisy do školy

Tak máme za sebou další zápisy do školy...

Pro nás čtvrté a poslední.

Každý z nich přinesly svoje jedinečný zážitky...

Ty úplně první, s nejstarším, jsme absolvovali před sedmi lety.

Syn na nich paní učitelce ukazoval tvary, barvy... Odrecitoval jí básničku:

"Řekni honem králíčku, 

jakou máš rád barvičku? 

Černou ne, je moc smutná, 

zelená mi nejvíc chutná!"

Pak učitelka načala nějakou další otázku a syn ji přerušil: "Počkej! Já jsem ti chtěl ještě něco říct! Víš jakou mám nejradši barvu?"

A my si s mužem u vedlejšího stolu, kde jsme vyplňovali papíry, říkali: "A jé! To bude: Pepíčku, napíšeš padesátkrát paní učitelce se netyká... Pepíčku, proč jsi to napsal stokrát? Protože jsem ti chtěl udělat radost..." :-D

A jako... docela se divim, že ještě s podobnym trestem nepřišel, protože problém s vykánim má dodnes... 

I když dnes už se aspoň občas opraví...

Ze zápisu s našim druhorozenym si toho vlastně moc nepamatuju, ty proběhly tak nějak standardně... 

Snad jen to si vybavim,... jak jsem si těsně před odchodem vzpomněla, že jsem ho přece chtěla vyfotit!

Postavila jsem ho k tabuli, ať má na památku hezkou fotku jako budoucí školák... 

Muži šlo na nervy, že zdržuju...

Bylo tam mizerný světlo...

Klepaly se mi ruce...

A on se všelijak blbě tvářil... 

No... 

Marnost...

Zápisy naší třetí probíhaly v dubnu 2020... 

Takže jsem obíhala vybrané školy v roušce a házela vyplněný formuláře v obálkách hezky do schránek...

Naštěstí jsme na konci února, asi dva týdny před tím, než nejmladší donesla neštovice, a necelé tři týdny před tím, než se školy poprvé zavřely kvůli covidu, stihly spolu se třetí aspoň den otevřenejch dveří... Takže školu i svou budoucí učitelku stihla poznat tam... 

A DOKONCE! Dokonce s ní tenkrát ta naše nemluva vážně mluvila!!! Což bylo (a vlastně pořád ještě je) velmi neobvyklé. 

Celkem normálně jí odpověděla na několik otázek... 

Takže jí pak prvního září ve dveřích do třídy mohla učitelka říct: "Ty máš ráda žirafy, viď? Pamatuju si to dobře?" A rozsvítit jí tim jak Vánoční stromeček... 💗

No, a teď v pátek jsme byli zapisovat to poslední dítě...

Ráno na odchodu do školky, jsem v předsíni zjistila, že má z předchozího dne na bílý mikině oranžovočervenej flek od rajský... 

Bylo mi jasný, že takhle narychlo s ní výměnu za něco čistýho rozhodně nedomluvim, a tak jsem to radši nechala být a čistej svetřík pro ni jsem si hodila do batohu až na odpoledne...

A rovnou jsem k němu přidala i hřeben a gumičky, protože přesvědčit ji na nějakej účes je další úkol na menší diplomatickou misi, takže ráno jsem ráda, že jí ty vlasy aspoň rozčešu...

Odpoledne v šatně školky, to šlo naštěstí celkem hladce. Nechala si vysvětlit, že na zápis je moc dobrý vypadat jako roztomilá šikovná holčička, a že v čistym svetříku a s učesanými culíčky bude vypadat právě tak, a to se bude učitelkám určitě moc líbit.

Takže jsem tu naši nespoutanou rozcuchanou zmatlanou divošku v rychlosti proměnila v poněkud reprezentativnější a spořádanější verzi, a vyrazily jsme spolu vyzvednout ségru a na zápis...

Tam jsme ale měly ještě chvilku času... 

Mimochodem, byly u vás taky ty dva dny přeháňky a mokro? 

U nás jo...

A jak jsme tam ještě skoro čtvrt hodiny čekaly, stalo se, že jsem v jednu chvíli něco řešila s tou starší, a když se otočim... 

Tak akorát vidim, jak si to moje načesaný načančaný dítě v čistym svetříčku právě na trávníku kleká do bláta!!!

No...

Vážně...

Marnost...

Ale zazpívala jim tam fakt pěkně... 

Až jsem sama čuměla, jak dlouhou písničku s docela složitym frázovánim a změnou temp se ve školce naučila... 

Nejdřív jim ovšem velmi důležitě sdělila, že ve školce jí na testech školní zralosti pochválili, a řekli jí, že má jít už do školy, tak tu teda je... ;-)💗

Tak jsem na ní v tom příštím roce zvědavá...

A vy mi dejte vědět, jak to při zápisu probíhalo u vás ;-)

P.S.: Pokusila jsem se googlit tu písničku, ale bez většího úspěchu... našla jsem jen první sloku... 

A já si z jejího zpěvu bohužel pamatuju jen zhruba tohle:

Kudy chodí jaro, 

zelenými vrátky, 

stejnou cestou za rok 

půjde zase zpátky, 

zas bude mít šaty 

z ... modrých výšek 

a věneček zlatý, 

celý z pampelišek. 

ROK! Co dá nám rok, 

zas dozvíme se nápřesrok. 

...léto chvátá... 

...

děti nosí hrdě 

pusy od borůvek. 

ROK! Co dá nám rok,

zas dozvíme se nápřesrok...

... 

podzim si vůůůůbec nepamatuju... 

...

Kudy chodí zima 

stříbrnými vrátky, 

stejnou cestou za rok, 

půjde zase zpátky, 

zas bude mít kabát 

bílý jako vločka...

nananananana

tam je prej zase vločka... (to po tý druhý vločce přerušila a sdělila jim: "No, tam je dvakrát vločka..." než jela s patřičnou dramatizací zase dál a do finále :-D )

ROK! Co dám nám rok,

zas dozvíme se nááápřééésrok.

Jestli to někdo znáte, tak mi určitě napište ;-)

Pár slov o válce...

Poslední dny nějak vůbec nepíšu...

Ani na stránku blogu na fb...

Možná to z článků na tomhle blogu občas vypadá, že si dovedu udržet nadhled i v docela šílenejch situacích... Jenže ty situace, o kterejch píšu, jsou i přes svojí občasnou šílenost a náročnost vlastně docela vtipný... Někdy dokonce už v tu chvíli, kdy se teprve dějou... ;-)

Skutečnost je ale taková, že mne dokáže rozhodit kdeco... 

Tedy, ne že bych se hned hroutila, a upadala do depresí... Spíš jsem ještě zmatenější, nesoustředěnější a neproduktivnější než obvykle... A že to jsem i zcela běžně... Akorát pokud jsem v pohodě, daří se mi to přece jenom jakžtakž korigovat...

No, a co si budeme...

To, co se poslední týden děje, není jen tak běžný "kdeco"... Ale něco, co dokáže rozhodit i ty, který jen tak něco nerozhodí...

Tak proto je teď u mne na stránce pusto...

Ani mi to teď nějak úplně nejde přes klávesnici... 

Psát o těch vtipnejch příhodách...

Ale věřim, že to je jen ten počáteční šok, než se všichni trochu vzpamatujem...

Vlastně jsem o víkendu narazila i na jednu zprávu o válce, která mne rozesmála...!

Možná jste jí taky četli...

Tu o tom ukradenym ruskym tanku... 

Taky jste si jako já říkali, že by jim je mohli ukrást všechny, a aspoň by byl klid...? ;-)

Teď v úterý ráno jsem zase sjížděla novinový titulky na seznamu a říkala si: "No vidíš, i v Rusku už se stavěj válce na odpor..."

"Mamí, a proč se stavěj válce na odpor?" Vyrušil mne zvonivý hlásek naší nejmladší...

Než jsem stihla vstřebat, že jsem už zase přemýšlela nahlas a následně zformulovat vhodnou odpověď, pokračovala ta naše malá opice zpěvavě: 

"Protože je odporná?!?" 

A já jen užasle přitakala: "Jo... Přesně tak... Protože je odporná... Válka je totiž vždycky odporná."

A zatímco jsem sledovala, jak poskakuje bytem pryč, běželo mi hlavou něco o tom, že pětiletý děti maj někdy víc rozumu, než mnozí světoví vůdci...

Taky máte občas ten pocit?

Já hlavně teď v poslední době...

Tak ať se dáme my i svět brzy zase dohromady.. 💗

P.S.: Klidně se podělte o to, co vám v současnosti pomáhá celou tu situaci zvládat.

Já tak nějak pořád různě třídim a probírám věci, přeskládávám a vyhazuju... 

Včera jsem probrala i věci na správky... 

A dneska jsem na ty, co mi po třízení zbyly, nastříhala a nažehlila celkem pět a dvacet záplat! Různý kytičky, srdíčka, kočičky... Prostě samý krásný a milý věci... 💗😸🌸

Tak snad to přes víkend všechno našiju... Přednost maj oteplováky naší třetí, neb dnes nasněžilo, a ona je má jaksi ve správkách oboje... 🙈

O dárcích a taky trošku o dárcích

 Sice už je únor, ale já se ještě vracím k Vánočním dárkům...

Potřebuju se prostě pochlubit, co krásnýho jsem dostala, a taky se chci ohledně dárků podělit o jednu vlastně docela vtipnou historku obohacenou o jisté morální dilema... ale to až nakonec ;-)

Prvního super krásnýho dárku jsem se tyhle Vánoce dočkala u manželovejch příbuznejch...

Dostala jsem tam dva balíčky, a oba jsem tvarem odhadla na bonboniéru...  Ovšem ta jedna byla výrazně těžší... fakt podezřele těžká... To proto, že ve skutečnosti skrývala tyhle nádherný akvarelky!!!

Jojojo! Přesně o těch jsem psala na jaře, že je chci ;-)

Muž se nechal na podzim slyšet, že mi žádný barvy kupovat nebude, že prej jich mám spoustu... Prohlásil to tak rezolutně, že jsem se s nima už rozloučila...

Nakonec ta zařídil u svejch příbuznejch... čímžto svý prohlášení splnil, a přesto ty barvy mám... 💗

Tak už je vesele zkoušim... 

Ty barvy jsou prostě úžasný! Z některejch odstínů jsem úplně paf.

Dalšího hodně hustýho dárku jsem se následně dočkala doma od manžela...

Chytré hodinky! No jo.. i mně tenhle hit dostihl...

Muž teda asi doufal, a asi ještě doufá, že mne skrze ně donutí k běhání... ale hodinky jsou rozumný a nabízej mi spoustu zajímavějších činností včetně asi pěti různejch tanečních módů... ;-)

Další zajímavá funkce je, že mi to měří jak dlouho jsem spala, jak hluboce, kdy jsem usnula a tak... 

Což mi připomíná, jak tuhle říkal muž dětem, že už aby byly v posteli, že už jsme unavený, a pak se opravil, že maminka neni unavená, že ta v noci spala, že to on je unavenej, že spal po noční jen čtyři a půl hodiny... 

A já přemýšlela, jestli mu mám ukázat tenhle displej svejch hodinek... 

A nebo snad radši ani ne... :-D

No... měří to všechno možný... Zkrátka hezká hračka je to.

Musim ovšem říct, že mně ty hodinky uměj taky pěkně nakrknout... 

Třeba když na mně začnou bzučet, že se mám hýbat ve chvíli, kdy maluju... 

Člověk se tak hezky soustředí, tvoří... Ponořenej...  

A ty magorky ho z toho flow oprskle vyrušej, a prý: "Vstávejte a hejbejte se!"...

Nebo začnou takhle bzučet deset vteřin po té, co si sednu na mísu... :-/

A tuhle spustily, sotva jsem si sedla k obědu a dala do huby první lžíci polívky... to jsem měla vážně chuť bejt na ně sprostá... :-D

Mimochodem... zpátky k bonbonierám... A taky k tý v úvodu zmíněný historce...

Před těmito Vánoci jsem totiž skoro tři měsíce řešila dilema zda říct či neříct... Co? Komu?...

No...

Vezmu to od začátku...

O Vánocích 2019 mi ségra nad balíčkem od nich, kterej jsem zrovna vybalovala, plna entuziasmu povídá: "Chtěla jsem ti nejdřív koupit maliny v hořký čokoládě, ale zrovna jsem je nikde nemohla sehnat, a pak jsem narazila na tohle, že to máš přece vůbec nejradši a vzala jsem ti to..." 

A já se snažila nad právě dovybalenou krabičkou Mon Chéri tvařit nějak... no sama vlastně nevim přesně jak... Naštěstí všude kolem bylo rušno od našich i jejich dětí, takže nebylo těžký převýst pozornost prakticky okamžitě někam jinam...

Muž mi pak doma večer povídá: "Já myslel, že Mon Chéri nemáš ráda?"

"Jo... Snad úplně jediný bonbóny, který nejim... Zjevně si ségra pamatuje, že k nim mám silnej emocionální vztah, jenom už jaksi zapomněla jakej."

"Já jsem si říkal, že se trochu zvláštně tváříš, ale teda držela ses hezky... Řekneš jí to?"

"Já nevim... Asi spíš ne..."

"Abys je příště nedostala zas..."

"Nestraš..."

O Vánocích 2020 jsme se osobně nesešli, páč karantény na každym kroku, a dárky si jen předala ségra s mym mužem ve velkejch taškách kdesi na rohu nějaký ulice cestou z práce...

Jo... 

Dostala jsem Mon Chéri!

Třikrát takový balení co rok předtim!!!

No tlemili jsme se tomu jak blázni...

Následně jsem pak další podzim řešila, zda a jak dát ségře vědět, že bych jako radši snad jakýkoli jiný bonbóny, než tyhle...

Nakonec jsem to ale opět nechala být...

A tentokrát jsem byla odměněna...

Nugátem od Trapistek...

Tak dobrý ;-)

Ale stejně mám dilema... 

Říct jí to někdy? 

Zasměje se? 

Nebo jí to bude mrzet?... 

Schválně, jak jste podobnou situaci řešili vy? A jak to dopadlo?💗

Po čase zase o čase... A taky trochu o paměti

Málo píšu...

Musim to letos napravit...

To jsou ty věčný boje s časem...

Příliš mnoho úkolů a příliš mnoho zájmů...

Neustálý dilemata, co kdy...

A co dřív...

A na co už ten čas prostě nevyjde...

S tim časem to mám vůbec zajímavý... Vlastně jsem o tom, jak s nim bojuju, psala před časem ;-) tady ;-)

Jojo, to s těma hodinama byla dobrá historka...

Letos z kraje prosince mám taky jednu takovou...

Šly jsme s naší třetí na logopedii, a já se uvnitř dmula pýchou, že jdeme pro jednou včas...

Seznam Adventních radostí

I letos máme svůj seznam pro období Adventu... Ne, že ne...

Jen zase nestíhám o něco víc, než loni a předloni...

Jak jsem psala včera na fb... ještě jsme ani nezačali píct... ale rum už máme ;-)

Ale stihli jsme část věcí ze seznamu.

Třeba hned prvního jsme byli vybrat ty ozdoby, a podařilo se nám ulovit krabičku s hasičskejma autama, kterou jsme měli vyhlídnutou asi tři roky zpátky, ale stihli nám jí tenkrát vyprodat...

A rovnou jsme viděli ten stromeček na náměstí a taky Pohádkovou zámeckou zahradu a ještě jsme ochutnali trdelník... od tý doby ještě dvakrát ;-)

 Obrázek se seznamem si můžete stáhnout, vytisknout a vybarvovat si hvězdičky, jako my ;-)

A můžete mi klidně napsat, co dalšího v Adventu podnikáte... Třeba dolů do komentů, nebo na fb ;-)

Kokosové kornoutky s brusinkovým sněhem

Koncem listopadu a začátkem naší karantény jsem narazila na výzvu od Ikey, soutěž v pečení vánočního cukroví! No to je něco pro mne!

Zadání: V receptu musí být brusinky a čokoláda...

Fajn čokoládu doma máme... a brusinková marmeláda z Ikey by taky v polici měla být...

Co bych tak upekla?

Mohla bych upravit ten recept na kornoutky...

Mám oříšky?

Aha... 

Nemám...

Možná by se dal místo nich použít kokos...?

Tak aspoň že mám ty brusinky... 

Kdepak jsou...?

JO! Tady!

Aha... To je černorybízová a ne brusinková!?! Ježkovi... 

No tak to asi bez brusinek nevymyslim... 

Nemáme nějaký jiný,... v lednici... 

Jé! Tady je ještě pytlíček brusinkový marmelády od těch grilovacích hermelínů z léta...!

Tak to by asi šlo...

A tak jsem spáchala kornoutky, který měly místo oříšků v těstě kokos, a místo malinovýho pudinku ve sněhu vanilkovej a k tomu brusinkovou marmeládu...

Byly tak dobrý, že je děti vyluxovaly z talíře během těch deseti minut, co jsem se snažila v mobilu upravit ne moc povedený fotky... (naštěstí jsem si taky jeden k tomu upravování uzmula ;-)...)

Pro ty blbý fotky jsem ani nečekala, že můj recept vyberou mezi těch dvacet, mezi kterejma pak lidi hlasovali...

Chvíli to pak dokonce vypadalo na třetí příčku, ale nakonec to bylo krásné páté místo... 

Takže můj recept nakonec na stránkách Ikey neni, a tak vám ho dávám aspoň sem ;-)

                Na těsto:

Děti a moderní technika

Jak to máte doma s technikou?

Necháváte děti, aby se s ní dostatečně seznámily?

A dokážete zároveň dostatečně rozvíjet jejich další zájmy, aby se neseznamovaly pouze s ní?

Někdy je ta hranice závislosti velmi tenká, a přiznám se, že občas si nejsem úplně jistá, jestli jsme ji už doma nepřekročili...

A to všichni... 

Do jednoho...

Ale pořád jsme schopní odjet na týden i dva mimo signál naší "milované" wi-fi, a po technice po tu dobu nevzdechnout... Tak snad ještě pořád dobrý ;-)

Naše děti se s technikou seznamovali od mala...

Kluci mi sedávali na klíně, když jsem kdysi pařila Sims 3. 

A tátovi zas, když pařil Guild wars 2.

Když byly tomu staršímu tři roky, překvapil mne prve...

Hrávali jsme spolu tenkrát v počítači takovou hledací hru. V tý hře jste byli ředitelem ZOO, a potřebovali jste získat nějakej grant. Do ZOO měla kvůli tomu přijít kontrola, a všechno samozřejmě bylo jako na potvoru vzhůru nohama... A tak jste plnili jednotlivý úkoly typu: Opičky utekly do krámku se suvenýrama, najdeš je mezi hračkami všechny? Někdo naházel smetí do výběhu hrochů, honem ho všechno sesbírej do koše!... a podobně...

A když jsem jednou po obědě uspala toho mladšího a zapínala jsem počítač, ptala jsem se toho staršího: "Co? Zahrajem si tu novou hru, co nám tam táta dal?"

A ten tříletej mrňous, co ještě rok před tím se mnou mluvil v heslech, se na mne útrpně podíval, a pak pomalu důrazně povídá: "On jí tam nainstaloval, mámo. NA-IN-STA-LO-VAL!"

Ten tón mi z ní v uších dodnes :-D

No... a od tý doby to s nim roste...

Jednu dobu se třeba bavil tim, že vždycky otevřel v googlu jakési příkazové okno, a něco tam v tom kódu přepsal... A pak vždycky čekal, jak budu koukat, až ten počítač zapnu, neb měl nějak podivně změněný zobrazení, a já netušila co s tim... Zatímco syn stál vedle a dusil se smíchy... Opičák...

Pak už jsem vždycky jen říkala: "A koukej mi to vrátit do normálu!"

No, v poslední době ho tenhle druh zábavy konečně omrzel...

Ale třeba teď v létě mne zase pořádně dostal.

Návod k látkovému panelu Prázdniny na statku

 Konečně jsem došila další svět na hraní...

Tentokrát podle panelu Prázdniny na statku, a kdo dosud váhal, jak na něj, tak pro toho teď píšu te hle podrobnej fotonávod ;-)

Už se těším na všechny ty hry ;-)

Kromě panelu a nití budete k ušití potřebovat:

6 x měkký bílý filc velikosti A4

nažehlovací vlizelín cca 50 x 90 cm

ronopast cca 48 x 84 cm, nebo dvakrát 48 x 42 cm

asi 10 cm suchého zipu

a 4 patentky

Z panelu vystřihneme svrchní díl skládacího setu, vnitřní díl skládacího setu. V pruzích vystřihneme i postavičky...