Prohledat tento blog

úterý 27. června 2017

Pasování

Tak budem mít doma druhýho školáka. Vlastně už máme... ve čtvrtek ho na něj slavnostně pasovali... dřevěnym mečem. Pak dostal "poštu", kde byl na obálce uveden coby školák, v ní slavnostní glejt a starší Sluníčko a spoustu nálepek, z nichž část už zdobí jeho postel, část moji kuchyňskou linku a některý z těch dalších se mi tu a tam přilepí za chůze bytem zespodu na nohu...
A pak jsme mu ve školce společně zazpívali, stejně jako všem deseti dětem před ním a dvěma dalším po něm:
"Víru, naději, lásku ti přeji,
požehnán buď náš pán za to, že jsi."

A já slzela dojetim... jak už je ten kluk velikej, jak to všechno uteklo a utíká... jak byl ještě nedávno malinkej, jak šel před chvilinkou prvně do školky... připadá mi to jako včera, když ten můj výškolezec poprvé asi týden po prvních narozeninách vylezl na vysokou židličku aby se mohl cpát cukrovím z tácu na stole...
A jako by to bylo tak před týdnem, kdy na mne den po porodu tak strašně chytře koukal, jako by si mne měřil a odhadoval, liška moje podšitá, a já mu říkala: "Ty budeš chytrej co? Hmmm. Ty budeš chtít na vysokou... To jsem zvědavá jak to uděláme, když to ti magoři chtěj zpoplatnit..." To bylo tři dny před Vánoci 2010.
... a text toho popěvku z pasování mi teď pořád zní v uších...
"Víru, naději, lásku ti přeji,
požehnán buď náš pán za to, že jsi."

A zatímco já se dojímám a jsem plná nostalgie, tak už s tátou vybíraj aktovku..., čekala jsem, že si synek vybere něco s legem, jako ten starší, nebo star wars, či angry birds.... ale druhorozeňák si vyhlídnul červenou  aktovku s velkym černym pavoukem... z čehož mám jakožto arachnofobik pochopitelně velikou radost :-D
... Ale třeba je čas se i v těchhle obavách, posunout dál... včera jsem mu k ní dala svolení ;-)

Žádné komentáře:

Okomentovat