Nervozita, úzkost, strach...

Dnešní článek bude zároveň vysvětlením, proč jsem nic nenapsala v pondělí a ani v úterý.
Náš nejstarší byl totiž na zubařskym zákroku... pod narkózou.
Tak nějak se to seběhlo... asi jsme neúplně dobře čistili, nedostatečně jsem odhadla, že stávající zubař v důchodovém věku péči o dětský pacienty nedává, a když už to bylo zřejmý, nereagovala jsem dostatečně svižně... no minimálně o ten půl rok dřív jsme se k tomu novýmu mladýmu zubaři dostat mohli...
O tom jak jsme to měli  s tím původním, jak se nám zuby vesele kazili... a jak jsme složitě a dlouho hledali zubaře nového, napíšu někdy jindy, to by bylo nadlouho.
Každopádně ten novej, mladej, a oproti starýmu, udržovacímu, radikál.. nám teď dává zuby tvrdě dohromady... všem, dětem i mě...
Takže náš nejstarší byl jako první, po kolečku předchozích vyšetření, toto úterý na zubařskym zákroku. Výsledek: tři zuby venku a pět spravenejch... Narkózu zvládnul skvěle... I si vybral, že chce radši injekci, aby to bylo rychlejší, než funět do masky... (to náš druhorozenej bude muset mít masku... i když kdo ví, třeba ho příklad staršího bráchy vyhecuje)... prostě můj hrdina...
Na uspání jsem ho do ordinace radši poslala s tátou, a zůstala s nejmladší v čekárně... Oni byli tak v pohodě... A já na nervy.. a nechtěla jsem to na syna zbytečně na poslední chvíli přenést...
Už v noci z neděle na pondělí jsem nervozitou spala necelejch šest hodin, a tu noc na úterý jen čtyři,... natřikrát...
Znáte to, to napětí v těle, ten staženej žaludek, pocení, bušení srdce, závratě.... chvílema z toho, že zapomínáte dýchat, pak zas že dýcháte moc rychle... nervozita... úzkost... strach...
S nostalgií jsem vzpomínala na doby, kdy ve mně tyhle pocity vyvolávaly první zkoušky na vysoký..., než se člověku podařilo u pár zkoušek propadnout a došlo mu, že se pak svět vážně nezhroutí, a trochu se zklidnil...
Dneska se svejm někdejším strachům z neudělaný zkoušky musim smát... mateřství holt člověku srovná priority... a podobný pocity jsou najednou vyhrazený jen takovejm situacím, jako je třeba právě ta, kdy je vaše dítě na operaci pod narkózou...
A ta úleva a to vzrušení, když vás k němu zavolaj, že je hotovo... a pak když se pohne a začne se probírat... zvládnul to skvěle... ještě si nechává na noc dát nurofen proti bolesti a působí trochu zmoženě... a zatím se nechce vzdát kaší a přesnídávek... ale vypadá to líp a líp...
A mě zítra vytrhnou osmičky... tak s ním budu držet basu ;-)

Co nejmíň chvil, kdy se o děti budete bát, přeje všem čtyřmatka Jenovéfa

Pokračováním tohoto článku jsou články Anabáze zuby, A zase ty zuby a A ještě jednou zuby