Anabáze zuby

Jak už jsem psala v jednom z předchozích článků (Nervozita, úzkost strach)… Tak nějak se to seběhlo..., asi jsme ne úplně dobře čistili, nedostatečně jsem odhadla, že stávající zubař v důchodovém věku péči o dětský pacienty nedává, a když už to bylo zřejmý, nereagovala jsem dostatečně svižně... no minimálně o ten půl rok dřív jsme se k tomu novýmu mladýmu zubaři dostat mohli...
O tom jak jsme to měli  s tím původním, jak se nám zuby vesele kazili... a jak jsme složitě a dlouho hledali zubaře nového,  napíšu dnes.

To bylo tak, prve náš předchozí zubař, za nímž jsme dojížděli do Prahy, nejstaršímu vrtal a plomboval jeden zub před třemi lety... 

Měsíc na to si syn stěžoval na bolest... "Hm," prohlížela jsem mu tehdy zuby, "to vypadá, že ti ta plomba vypadla..." A tak jsme volali zubaři a asi tři dny na to byli u něj... 

Zubař ho prohlídl, a že prej už by se to dělalo špatně, že to nechá, ať to hodně čistíme, že ten zub (horní čtyřka) musí držet místo stálýmu zubu...

To mohlo bejt první varování... takový to, co člověku dochází až zpětně...

Další vrtání následovalo až v dubnu 2016, kdy jsme dorazili na kontrolu po třičtvrtě roce (to je další věc, že my jsme málokdy dorazili po půl roce, obvykle to bylo po osmi až deseti měsících).

Tehdy jeden zub vrtal nejstaršímu a jeden druhorozenýmu. u toho zmínil, že tam má ještě něco, ale to že necháme, že by to na syna bylo moc, a ať to hodně čistíme...

O tři týdny později jsme vyrazili na prodlouženej víkend... Ten víkend náš druhorozenej prořval... že ho bolej zuby. Nakonec byl permanentně na nurofenu a fungoval stylem "dvě hodiny dobrý, hodinu si stěžuju a tři hodiny řvu div se chalupa nezboří". 

Takže jsme v neděli dojeli dom a já hned sjížděla net, kde tu je jakej zubař se slušnym hodnocenim a zvlášť jsem si vypisovala ty, u kterejch lidi psali, že to uměj s dětma... A ty jsem pak v pondělí ráno, jen co jsme nejstaršího odvedli do školy, na lavičce v parku za asistence těch dvou mladších, postupně obvolávala... "Ne ne, neberem… Jenom svoje pacienty… To musíte na pohotovost..." Posledním třem z cca deseti - dvanácti člennýho seznamu jsem už ani nevolala a jeli jsme do nemocnice... Zubní pohotovost až odpoledne, asi od čtyř... super... 

Pak nám ale nějaká sestra na chodbě řekla, že kus dál za nemocničním areálem, u letního koupaliště je ještě jedna pohotovost, kde jsou i přes den... a tak jsme vyrazili tam... dvě malý děti, břicho (34tt) a já... 

Po hodinovém bloudění, kdy se nám hledanou pohotovost podařilo úspěšně přejít, jsme toho měli evidentně všichni čtyři plný kecky, třetí kňourala a furt se zastavovala, druhorozenej vymejšlel kraviny, břicho tvrdlo, jak vzteklý, já měla křeče v lýtkách a nejradši bych si lehla na chodník...

Nakonec jsem zavolala manželovi do práce, jestli nemá možnost mi na mapě najít kde to je... a tak jsme šli půlhodiny zpátky a konečně to našli... a druhorozenýmu vytrhli zub, dolní pětku, z půlky hnědou, a řval jak šílenej, ještě půl hodiny po té... druhorozenej, né ten zub, ten jsem měla s kusem fáče v pytlíku pro zubničku... Ještěže po něm šla na řadu holčička se stejnou diagnózou na totožnej zákrok (ve sledu: mastička, injekce, vytrhnutí)... ta neřvala, jen tak zaraženě smutně koukala, což mne aspoň trochu uklidnilo, že ten náš zase přehání, jako obvykle, neb on řve, jak by ho vraždil, i když ho člověk jen chytí při přecházení ulice za ruku)... a jak řval, tak mu furt z huby tekla krev, ne a ne se to zastavit... no úžasný...

A o měsíc a půl později spustil, že ho bolí další...

No přece nebudem chodit měsíc co měsíc na pohotovost aby mu vždycky vytrhli další zub... Tak jsem volala našemu tehdejšímu zubaři... dva tři dny na to jsme za nim jeli do Prahy, já asi dva týdny po porodu s nejmladší na břiše... Zubař mu chtěl píchnout injekci a odvrtat mu to... jenže náš druhorozenej spustil strašnej řev... "To nepůjde... Na to my tu nejsme stavěný... To budete muset do Motola..." říkal doktor… No nevim, když jsem tuhle asi tři týdny zpět, volala do Motola na dětskou stomatologii, tak mi tam řekli, že ošetřujou jen děti do tří let a nebo hendikepovaný.

Takže jsme jeli zase hezky domu a v následujících dnech vyrazili v odpoledních hodinách do nemocnice na zubní pohotovost, kde to s druhorozeňákem šikovná sestřička zkoulela na výbornou a nechal se doktorkou odvrtat..., ovšem bez výplně...

A tak jsme hledali novýho zubaře... jenže... šestinedělí... léto... prázdniny... dovolený tu a onde... opakovaný zjištění, že nikdo, ale nikdo v městě nový pacienty nepřijímá... Nakonec jsem v září psala pojišťovně, že jsem někde četla, že když mne nikdo nechce děti vzít, že prej mi zubaře v místě bydliště najdou oni, jak to je, a jak mám postupovat... Napsali mi, že vědí, že u nás ve městě je situace v tomto směru dlouhodobě kritická, že je to v řešení, a poslali mi odkaz na seznam zubařů majících s nima smlouvu a přijímajících nové pacienty... v Praze...

A tam jsem nakonec po dlouhém zvažování a prohlížení hodnocení na netu, vybrala toho, na němž mne už  v první chvíli zaujalo, že má ordinaci v ulici, v níž jsem do svých sedmi let vyrůstala. 

Protože strašně nerada někam volám, využila jsem toho, že jsem našla profil jeho ordinace na Fb a napsala mu zprávu tam…

Vzápětí, opravdu vzápětí, neb jsem zprávu odťukla až po té, co jsem zvedla telefon právě 

volající mamince, jsem zjistila, že k němu už léta chodí naše matka, která ho okamžitě 

začala chválit... A o nějaký měsíc či dva později k němu šla a pak volala, ať mu zavolám, 
že nás určitě vezmou, ale že prej na fb moc nechodí…

Jenže… advent… dárky… cukroví… besídky ve škole a ve školce… vánoce… a tak jsem mu volala až v lednu. Sestřička nás ochotně objednala na nejbližší volný termín… v březnu.

No a v březnu to byl na vstupní prohlídce masakr… Když nás všechny vyšetřili, nás tři starší nejdřív i zrentgenovali, druhorozenej dal prohlídku s divadlem a třetí s ještě větším, ta do huby doktora téměř nepustila a rvala se že zuby neukáže, neb je to její výsostná oblast, kam velmi výjimečně a po dlouhém vyjednávání občas nechá nakouknout maminku... tak si je pak venku v čekárně všechny pobral manžel (o tom jak nám s dětma na tuhle akci přijela vtipně pomoct moje maminka tu psát nebudu, to by taky bylo nadlouho), a já čekala na křesle na verdikt… „Já si to tu všechno nejdřív sepíšu, ono toho bude víc…“ řekl totiž náš nový, mladý zubař a pak si dlouho psal poznámky… a potom ještě dýl mluvil…

Abych to shrnula: jedinej, kdo měl všechny zuby v pořádku je nejmladší, neb měla jen čtyři, z toho dva dva a půl měsíce a druhý dva tři a čtyři dny...
Třetí má kazy na obou horních čtyřkách.
Druhorozenej má dle očekávání kazy na všech čtyřkách a pětkách. Jednu tu pětku už teda nemá vůbec, tu mu  tenkrát v květnu vytrhli a z tý co mu na pohotovosti odvrtali v srpnu má už jen pahýlek, takže ten a ještě jeden nebo dva další musej ven a zbytek spravit... že z jednoho zubu už mu teče hnis... (Tomu, že zrovna on je na tom se zuby nejhůř se vůbec nedivim, neb jednak sladké nejvíc vyžaduje, a taky jsem ho už párkrát přistihla, že chodí krást cukr... s velkou lžící :-/ )
Nejstarší měl rozpadlou čtyřku, tu co mu tenkrát před třemi lety náš starej doktor spravoval, po měsíci mu z ní vypadla plomba, tak že to prej necháme, aby držela místo tý nový... no tak tu prej vytrhnout a ještě jeden další a zbytek spravit, že prej zkaženej zub je infekční materiál a můžou se mu od toho začít kazit i ty nový šestky co tam už má...
Takže jsem vyfasovala žádanky a jeden po druhym na zákrok… Nejstarší ho má už za sebou, jak jsem psala tady nervozita, úzkost, strach... a tenhle týden jde na kontrolu.

No a co se mne týče, tak že prej ty osmičky narvaný tam, ty dolní navíc na štorc, že všechny ven (horní jsou už plombovaný a jedna pod plombou zkažená), pak že ještě další dva kazy pod plombama jeden snad k tomu navíc.. si nejsem jistá, jsem se v tom množství už ztratila... a že prej mám zánět u jednoho zubu a na dásních...
No nádhera... aktuálně se vzpamatovávám z extrakce prvních dvou osmiček.

A krom toho kluci a já povinně náklus na dentální hygienu... Tu už máme taky za sebou.

Mladej doktor je radikál… no, tak snad nám ty zuby dá do pořádku… ale ještě si užijem teda…


Pokračováním tohoto článku jsou články A zase ty zuby a A ještě jednou zuby