Tylová sukně pro "Sofii", návod k šití

 Když byly naší starší necelé tři roky, koupila jsem v látkách tři metry třpytivého fialového tylu a plánovala z něj ušít pro ni nádhernou tutu sukýnku...

            

Než jsem jí ale vůbec začala šít, tak to chvíli trvalo... dostala jí až ke svým devátým narozeninám 😉.

Kromě hromady zmíněného fialového tylu, budete na podobnou sukni pro cca osmi až deseti letou holčičku potřebovat zhruba 60 cm fialového saténu a metr a půl široké fialové saténové stuhy.

Nebo stejné množství nějak jinak barevného tylu, saténu i stuhy 😉

Z fialového saténu střihneme jednoduchou mírně áčkovou sukni.

Návod k látkovému panelu Namaluju duhu

 

Tyhle duhové šatičky jsem měla v hlavě minimálně od jara 2019. 

Chtěla jsem je totiž původně pro starší dcerku na první školní den.

Ale namalovala jsem je až minulé léto.

A ani ta mladší v nich tehdy první školní den do školy nešla. Bylo na ně tenkrát v ten den zrovna dost zima a vybrala si jiné...

Ale v těchhle se pak o nějaké dva týdny později ve škole fotila.

Inspiraci k nim jsem vzala u šatů v kterých jsem do školy šla ve svůj první školní den já.

Moje maminka mi je tehdy taky ušila z nějakého látkového panelu. Byly nahoře na gumu zašitou ve čtyřbarevném pruhu, a na stejně široká čtyřbarevná ramínka. A kolem dokola se táhly čtyři barevně šrafované linie na jejichž koncích byly čtyři pastelky v příslušných barvách.

Takže jsem chtěla pro dceru něco podobného... 

Ideálně s šesti barvami! 

A mohly by se na šatičkách klenout jako duha! 

A místo pastelek by to chtělo štětce namočené do těch barev!

Jo!

Přesně tak to udělám!

V létě 2020 tak vznikl tento návrh.

Sdílela jsem ho tenkrát na svém instagramu, kde stávající fanoušky tehdy nechal celkem chladnými, a já tak celou realizaci zamýšleného panelu pro evidentní nedostatek zájmu, financí i času odložila na neurčito.

Vrátila jsem se k němu po již zmíněných dvou letech, kdy jsem doladila detaily střihu, rozkreslila ho v přiměřené velikosti, odpovídající většině čerstvých prvňaček, (takže tý naší, prťavý po mně, to bylo malinko velký ještě teď na začátku druhý 😄), dovymyslela způsob zapínaní, a obrátila barvy horní obracené duhy na živůtku...

Při rozmísťovaní hotových jednotlivých dílů na panel jsem pak zbývající místo v levém dolním rohu vyplnila obdélníkem se stěžejním motivem, který můžete použít na polštářek, podsedák, či třeba pytlík na bačkory či cvičky. Při pravém kraji panelu jsou dva různé trojbarevné pruhy, které můžete použit jako vázačky podsedáku, mašličky, nebo stahující šňůry.

Letní seznam 2023

 A je to tady!

Školní rok nám právě skončil, a jsou tu prázdniny!

Mám pro vás stejně jako loni, předloni, předpředloni..., letní odškrtávací check list ke stažení.

Něco tam bylo už loni, něco málo je tam nového... Prostě všelico, co nás láká tohle léto vyzkoušet ;-)

Ten letošní je jako rozkvetlá letní louka, a stahovat ho můžete tady ;-)

Tak hurá na to! Stahujte! Tiskněte! Užívejte! A vybarvujte si třešinky ;-)

Děkovné kartičky pro učitele

Po roce jsem zase dělala nový děkovný kartičky pro učitele, který přiložíme ke všem těm dárečkům a kytkám...

Vytisknu je, a každý z dětí si ty svoje pěkně podepíše ;-)

A mám je opět ke stažení i pro Vás, můžete si vybrat, která varianta se vám líbí víc, a místo kytek tam tentokrát hrajou prim školní pomůcky.

Tak rychle stahujte a tiskněte, už je zase nejvyšší čas, za tři dny nám končí škola ;-)

Variantu na který jsou vespod drobný kytičky si můžete stáhnout tady ;-)

Podbarvenou variantu, která se hodí i pro pány učitele najdete ke stažení tady.

A tady najdete verzi, kde je k vytištění od každé varianty trochu ;-)

Mamablog roku 2023

Letos jsem vážně marná.

Kombinování péče o čtyři děti, s prací na plnej úvazek, a s udržováním e-shopu v jakéms takéms chodu, spolu s další vlastní tvorbou a psaním blogu je občas už vážně nad moje časový a mentální možnosti a schopnosti...

Neustále tak něco honím na poslední chvíli, a na spoustu věcí zapomínám i úplně... 

Třeba na začátku dubna jsem koukala do diáře a říkala si: "Teď někdy mám jít taky na tu gyndu... Nějakej pátek to má bejt... Tenhle, nebo příští... Jo, aha. Tak minulej... Hm. Super."

A takovou účast v letošním ročníku ankety mamablog roku jsem pořadatelkám letos potvrzovala až v první den hlasování, tedy na den matek, když přišel asi tři týdny po výzvě k registraci mejl, že dnes hlasování začíná. 

A vám o něm dávám vědět až na poslední chvíli, dnes, pouhé čtyři dny před koncem!

Utěšuju se jednak tím, že vám aspoň nestihnu jít neustálým připomínáním hlasování na nervy, protože místo dvou a půl týdne, tak budu činit jen ty čtyři dny, a jednak faktem, že hlasovat stejně můžete jen třikrát, tak snad se to k vám všem dostane nejpozději zítra, a vy mi ty hlasy dát stihnete... :-D

Takže připomínám pravidla, stejná jako loni: Tři hlasy, každý v jiný den, a pokaždý je navíc šance něco vyhrát ;-)

Hlasovací formulář je na konci týhle stránky a můj blog najdete v kategorii lifestyle (to je ta prostřední roletka), a v roletce je dle abecedy až úplně na konci.

Letos si teda vaše hlasy zas tak moc nezasloužim, protože to psaní zejména tady na blogu, ale i na sítích dost flákám... ale třeba mne za ty roky máte natolik rádi, že mi je pošlete i tak... ;-)

Za každej z nich díky 💜♡

A jestli někdo něco vyhrajete, tak mi určitě dejte vědět ;-)

Dům roztříštěných snů - kniha z "Čajového cyklu"

Už je to víc jak rok a půl, co jsem tuhle fantasy detektivku z první republiky zhltla během čtyř dnů...

První den jen něco kolem třiceti stránek. Druhý něco přes šedesát. Třetí kolem sto padesáti. A čtvrtý den jsem to prostě musela dočíst až do konce té pěti set čtyřicáté a bohužel poslední.

Tahle kniha se totiž s každou další stránkou čte líp a líp... Postupně vás úplně pohltí, a jediné, co vás na ní nakonec mrzí je, že už je prostě najednou konec...

Ale nebojte, autorka Irena Moravcová pilně pracuje na dalším románu, kterého se osobně už nemůžu dočkat. Jeho hlavní hrdinkou má být ta ze sester, o které se v Domě roztříštěných snů jen mluví.

Těch sester je celkem pět, a všechny jsou nadány velmi zvláštními schopnostmi, které se v jejich rodině dědí v ženské linii. Schopnostmi takové povahy, že když už se s nimi někomu vzácně svěří, zpravidla si dotyčná osoba myslí, že se nepochybně zbláznily...

A ty výjimky, které si to nemyslí... No, tak s těma je to pak hodně zajímavý...

Ale nechci moc prozrazovat detaily děje... Je to detektivka, a akorát bych vás připravila o spoustu Aha momentů, nebo dokonce o celé rozluštění. Jenom si při čtení pamatujte, že jako v každý správný detektivce, může být jakýkoli letmo zmíněný detail ve výsledku velmi důležitý! Všechny ty drobné dílky do sebe v závěru perfektně zaklapnou. Tak se snažte, ať vám žádný neunikne...

Celý děj se odehrává převážně na Pražských Vinohradech, které autorka důvěrně zná z dob svého dětství, a je zasazen do období jen krátce po vzniku první republiky, kteroužto dobu se v románu podařilo skvěle popsat a zachytit. Je zřejmé, že autorka si jako správná archivářka pečlivě nastudovala nejrůznější dobové prameny, a jejich studium pak při psaní náležitě zúročila.

Suma sumárum: 

Pokud máte rádi fantasy, bude se vám kniha líbit. 

Pokud máte rádi detektivky, bude se vám kniha líbit. 

Pokud máte rádi dobu první republiky, bude se vám kniha líbit taky... 

A pokud máte rádi všechno uvedené, budete tuhle knihu milovat.

A stejně jako já budete netrpělivě vyhlížet další román z autorčina pera... 

Abyste si alespoň trochu ukrátili čekání, můžete zalistovat některými staršími sborníky Mloka a Žoldnéřů fantasie, kde má autorka povídky, z nichž některé s románem "Dům roztříštěných snů" úzce souvisí...

Třeba v povídce "Slečna z lepší rodiny" (Mlok 2019) se dozvíte, co že se to stalo na té v románu zmiňované svatební cestě Leopoldiny (čtvrté ze sester) a jejího muže, bývalého legionáře.

Povídka "Na letním bytě" (Žoldnéři fantazie 2019) vám zase objasní, proč právě nejstarší ze sester byla ta, která byla ostatními vyslána kvůli jistým stopám do Vltavy...

A třeba v povídce "Chtít nestačí" (Vítězná povídka Žoldnéřů fantazie 2020) se dočtete něco o osudech nejmladší z pěti sester, Haničky, a taky její dcery dospívající už v době těžkého komunismu...

Autorce se podařilo ve svých povídkách a prvním románu stvořit dokonalý alternativní vesmír, v jehož rozvíjení doufám bude ještě dlouho pokračovat...

A nejlepší na tom všem je, že vám přijde zcela uvěřitelné, že před nějakými sto lety skutečně na Vinohradech žila jistá Dora Monique Krásová, druhorozená dcera význačného pražského advokáta a jeho ženy s francouzskými předky. Krásná, emancipovaná, a  nadpřirozenými schopnostmi obdařená dívka, která se jednoho dne, s vlasy zkrácenými podle nejnovější módy, rozhodla sama vydat do biografu, kde potkala jistého mladého doktora, jenž se od počátku jevil, jako tak moc dobrá partie. 

Ale... 

Ale to by bylo příliš jednoduché i na život, natož na román, který byste si určitě měli přečíst...

Mimochodem, moc se mi líbí, jak má ta obálka čajovou barvu...

Čaj, černý a sladký, je totiž v příběhu velmi důležitý.

Jak?

Proč?

Prostě si to přečtěte... 😉

A až si ve vašem okolí nějaká dívka, žena, paní... řekne místo kávy o čaj, ("Černý, prosím... Ne, bez mléka... a hodně cukru, prosím...") tak zbystřete... 😉

Trailer ke knize můžete zkouknout tady ;-)

Králík... aneb Povedený dárek pro celou rodinu...

 Tak máme od 25. prosince nového člena rodiny...

Naše nejmladší, ta, co už rok a půl zpátky hlásila, že bude doktorka pro zvířátka, a že bude léčit králíčky a žraloky, tak právě ta si snad odjakživa každou chvíli přála nějaký zvíře...

"Mami, já bych chtěla kočičku,... myšičku,... králíčka..." 

"Mami? Proč nemáme pejska?"

"Protože by nám chcal do bot!" to jí tenkrát takhle svérázně vysvětlil náš druhorozeňák... Ups... 🙊

A pak, když na podzim přišla manželova sestra s tim, že by ta naše nejmladší mohla od nich dostat k Vánocům králíčka, že sousedi maj zakrslýho beránka, a že ho chtěj prodat, protože ta jejich (asi čtyřletá) holčička ho strašně trápí... (No, nejsem si jistá, jestli si s tou naší holčičkou nějak zvlášť polepšil...) Tak tehdy jsme nějak podlehli, a víceméně to odkejvali, že možná teda jako snad třeba i... jo.

25. prosince, kdy se u švagrovců slavily společné Vánoce, jsem zrovna byla v práci... A tam mi manžel na mobil poslal tuhle fotku...

"Ty kráso!😱" psala jsem mu v odpověď. "To je obrovský zvíře! Já ho čekala tak polovičního!!!"

Že prej ho snad krmili chlebem, a on jim takhle přerostl, nebo co...? Já nevim... Nerozumim tomu... Jestli někdo víte, jak tohle funguje, tak mi napište do komentáře. 😉

No, byla k němu i klec se záchodem, pítkem, boudou, která mu ovšem byla malá, a taky obrovskej pytel sena, přes kterej jsem se po návratu málem nedostala domu.

Z počátku nás mile překvapilo, že čůrá výhradně do svýho záchůdku... 

Což mu ovšem vydrželo do chvíle, než druhej den vyskočil na gauč... 

A třetí den... 

A čtvrtej...

A pátej den na postel...

A nějakej další zas...

A takhle je to furt...

Teď jsem mu do klece koupila takovej měkkej pelíšek, místo tý prťavý boudy, do který se nevešel...

A ten blbec si myslí, že má dva záchody... 

Na druhou stranu jsem pak o Silvestru psala muži do práce: "Heč, mám průjem, migrénu a uřvaný děti. 🤪 Králíček je nejhodnější. Jedinej tu nevříská." 

Jo, tohle je na králíkovi super. Neštěká, nemňouká, nevříská jako andulky... 

Nebo jako naše děti... 

Jenom tak legračně pochrochtavá, když se mu chce dovádět. Občas bůhvíproč dupne. To jsem zatim nerozluštila proč... Prostě sedí, čumí, a pak najednou povyskočí, jen tak trochu a strašně rychle, a prudce dupne... Buch! Prve jsem koukala, kde co spadlo... Taky trochu štrachá, když rve ze zásobníku seno, nebo se někam snaží dostat... Třeba zpod skříně za otevřenej šuplík, kde neni úplně jednoduchý ho najít...

Prostě krásně tichý zvíře...

Co je ale hodně blbý, že hryže nejen seno a mrkev a salát a jabka a granule... 

Asi po týdnu, co nám doma pobíhal, jsme pohli vánočním stromkem, a vypadlo z něj asi dvacet čísel drátu se třema kdysi svítícíma hvězdičkama... Sice jsme všechny světýlka předtím zvedli nahoru, aby na ně nemohl... ale někde vzadu se evidentně jedny uvolnily a spadly níž... 

A teď o víkendu za mnou přišel brečící druhorozeňák a ukazoval mi překousnutej drát od sluchátek... Prej jak hrál, tak mu asi drát spadl níž... a najednou mu zmlkly... 

Radost...

No, už si se ségrou domluvil, že králík je její, tak mu ona koupí nový... Naštěstí pro ni, byly jen za čtyři stovky...

Jo, to už jsem říkala, že si teď myslí, že má v kleci dva záchody... A ještě něco, když mu ten pelíšek čistim, a bobky mu hážu do záchoda, tak ho to evidentně strašně rozčiluje, a ňafá po mně... A dvakrát mne i kous...🥺 Ne nijak hluboko, ale stejně teda... 

Jsou tu chovatelé králíků? 

Nějaká rada by byla? 

Jak to řešit?

A pak jsou tu drápy... 

Mám strach mu je stříhat... 

Sice jsem na ně už koupila kleštičky, ale píšou na nich, že stříhat máme jen tu světlou průhlednou část, a pokud má náš mazlíček drápy tmavé, což je náš případ, máme s ním vyrazit za odborníkem... 

Takže teď hledám veterináře pro jednoho přerostlýho zakrslíka... 😁

Ideálně co nejdřív, v pondělí šíleně poškrábal muže a včera mne... 😏

Muž se od tý doby přiklání k řešení, který jsem navrhovala první dny já... Stáhnem ho a upečem 😁

No, dáme mu ještě šanci... 😉

Ale vzhledem k tomu, že jsem v životě neměla jiný zvíře, než rybičky, tak budu fakt ráda za každou vaši radu, a za každej váš tip... Ať už tady, nebo na fb... 😉🐇♥️

Tak co?

Máte doma zvíře?

Jaký?

A jak se jmenuje?

Ten náš byl první týden Dominik. Pak ho nejmladší přejmenovala... netušim už jak... O týden později mu beztak říkala zas Dominik... A před dvěma týdny od tety zjistili, že se dřív jmenoval Lojzík, tak mu teď říká Lojzíku...

Muž mu teď začal říkat Tutanchámone, a občas o něm bůhvíproč, mluví jako o krtkovi...😁

No... já mu říkám obvykle buď králíčku, a občas, když už mi to množství bobků úplně všude, co zvládne nakadit za jedno jediný dopoledne, jde už hodně na nervy, Bobkátore... 😎

Vysvědčení

 Tak máme za sebou pololetní vysvědčení.

Nevím jak dopadlo u vás, ale u nás dost různě... Naštěstí ne vyloženě hrůzně, jak jsem se dozvěděla včera ráno v autobuse cestou do skoly s naší třetí, ale k tomu se ještě dostanu.

Když už jsme u tý třetí, začneme jí. 

To že docela plave v matice, jsem už myslím někdy zmiňovala na fb stránce tohohle blogu. Ve čtvrtletí to vypadalo vyloženě špatně, takže pro tohle pololetí je úspěchem ta trojka. Nicméně jsme se shodly na tom, že kdyby se jí to do konce roku podařilo vytáhnout na dvojku, a nic dalšího si nepokazit, měla by jen tři dvojky a v pohodě by dosáhla i na vyznamenání, a to by bylo moc fajn... 

Tak uvidíme, jak se bude snažit...

Ta doporučená Včelka, jí od čtvrtletí citelně pomohla, takže v ní hodláme pokračovat.

Nejmladší zatím svoje první vysvědčení nedostala, je tenhle týden nemocná, a já si tak užívám svoji první ošetřovačku. Ne že by od září až doteď nebylo žádný dítě nemocný, ale vždycky to bylo jen jedno dítě na dva, tři, maximálně čtyři dny, a vždycky jsme se nějak s mužem prostřídali, ale teď se to nějak začalo kumulovat, do hry vstoupila i antibiotika, blbě začalo bejt už i muži, a na mne padlo nějaký docela solidní vyčerpání, takže když odpadla v neděli ta nejmladší, tak jsem si to na ní v pondělí nechala napsat.

Ale zpátky k vysvědčení, to sice nejmladší zatim nemá, ale dle stávajících známek na něm tušíme dvě dvojky... Z matiky a češtiny... 

Holt když je místo počítání příkladů a skládání písmen potřeba dělat piruety, a když někdo nevrací pastelky a tužky a pera di penálu, a pak je nemůže najít a ztrácí tím čas, tak se to logicky nějak projevit musí... 

No, uvidíme, jestli jí to docvakne, a jestli s tim zvládne do budoucna něco udělat.

Krom nejmladší máme doma už skoro dva týdny druhorozeňáka, kterej dnes dobírá antibiotika, takže ten svoje vysvědčení taky zatím neviděl. Ale vypadá to na čtyři dvojky a vyznamenání, což je v šestý třídě vážně moc pěkný.

Kéž by si to hodlal udržet až do konce základky.

No, a zbývá nám nejstarší.

Ten se za poslední dva roky hodně pohoršil... 

Ještě za korony a za dob distanční výuky si v pohodě udržel vyznamenání. Ale loni se na vysvědčení objevily první trojky, a letos hurá ještě o stupeň níž... 

Jak mu angličtina nedělá problémy, a suverénně se vykecavá s rodilejma mluvčíma, jak jsem o tom psala před časem, tak v němčině teda naopak solidně plave. A češtinu letos taky nějak nedává...

Jo, dvě čtyřky... 

Má co dělat, chlapec, aby to vytáhnul... Když ty známky na konci roku už mu půjdou na přihlášku na střední...

Teď v prosinci a v lednu jsem s nim obešla střední školy, který by ho mohly zajímat, nechala ho vybrat, co by se mu nejvíc líbilo, a následně mu spočítala, že polovinu stávajících známek musí o stupeň vytáhnout, aby mělo smysl na tu školu vůbec podávat přihlášku... 

No, má co dělat, chlapec...

Ale víte co...

Včera ráno v tom autobuse, jak jsem zmiňovala na začátku, jsem se dozvěděla, že může bejt i hůř...

Bavili se tam nějaký cca taky osmáci, a ten nejhlasitější říkal něco v tom smyslu, že nechápe, komu chce máma to jeho vysvědčení ukazovat, když tam má dvě pětky a dvojku z chovaní...

No, přistihla jsem se, jak mi cukaj koutky... 

Jednak při pomyšlení, že i náš nejstarší je na tom pořád relativně dobře, a jednak nad tím, jak si z toho ten pětkař evidentně nic moc nedělá... 

Jo, rozhodně by to s tim něco dělat chtělo... I ty čtyřky jsou dost naprd, o pětkách ani nemluvě... 

Ale nehroutit se z toho! 

Ani děti, ani my!

Spíš se věcně zamyslet, a přijmout opatření, která by mohla vést ke zlepšení...

Mne čeká se synem doučování z češtiny. A do odvolání smí teď pařit jen "hru" kterou si včera na náš pokyn nainstaloval... A jestli neznáte Duolingo, tak na něj určitě mrkněte... 

Je fajn... Já tam od června pařim francouzštinu, a jak mi šla nastavit jen přes angličtinu, tak je to bčas docela sranda, neb anglicky taky moc neumim, takže se mi stává, že sice vim, co daná věta ve francouzštině znamená, ale mám problém jí přeložit do angličtiny... Takže se tak učim oba jazyky naráz... Což se ve výsledku hodí.

Tak co? 

Jak dopadly vaše děti?

A pokud je co zlepšovat, jak to řešíte?

Podělte se o své tipy 😉

Za nás připomínám Včelku a Duolingo.

Pastelky, ty v penálu i mimo něj... a taky malé, značně opožděné přání do nového roku

Pastelky v penále jsou přímo fascinující jev... 

Hlavně TO je na nich fascinující, jak se v něm různě vyskytují a nevyskytují, případně v jakém se v něm vyskytují stavu... Jo, tím posledním narážím na okousané pastelky našeho nejstaršího... Ale o jeho pastelkách dnes psát nechci. 

Dnes chci psát o tom, co s pastelkama ve svém penále dokázala naše nejmladší v jednom jediném prosincovém týdnu...

Aby bylo jasno, naše nejmladší má normálně mít v penále pastelek čtrnáct, neb ke standardním dvanácti, které dostala u zápisu, jí naše snaživá třetí přidala ze zásob ještě tělovou a zlatou... 

Páč bez těch to prostě nejde... 

A tak jednoho krásného prosincového dne sice naše nejmladší zvládla donýst ze školy domů penál, což samo o sobě je u ní výkon, ale pastelky v něm měla jenom dvě, a další dvě vysypaný v aktovce. 

Takže všehovšudy jenom čtyři...

A z toho DVĚ ČERVENÝ!!!

Druhý den mi při otvírání penálu nadšeně hlásí: "Já jsem tu červenou vrátila Dominikovi!"

"To je dobře," odtušim, zatímco otvírám penál, a pak do něj konsternovaně zírám, neb v něm chybí červený pastelky OBĚ! 

Místo nich je tam s dvěma pastelkama z předchozího dne bleděmodrá... 

O tom, že ani jedna z nich nebyla zasunutá v gumičce asi netřeba se zmiňovat... 

Aspoň byly tentokrát všechny tři v penále, a ne mimo něj, někde v hlubinách aktovky...

Nejmladší jsem znovu důkladně kladla na srdce, že má všechny chybějící pastelky dohledat, a dát si je do penálu... I jsem jí navrhovala, kam se má ve škole všude kouknout... Do lavice, mezi zeď a lavici na zem, do kapsáře na výtvarku...

Výsledkem bylo, že další den donesla pastelek osm! 

No, hurá! 

Z toho ovšem byly dvě jiný, než předchozí den... 😎

Další den, po další domluvě, jich vítězně donesla jedenáct... 

A ano, opět se část z nich v návštěvě domova vystřídala, a ve škole si daly přespávačku zase jiný... 

Každopádně, teď už chyběla jen růžová, oranžová a fialová...

"Vždyť růžovou a fialovou přece potřebuješ nejvíc." Snažim se jí přesvědčit, aby si na ně dávala větší pozor...

Další den je ale v penále i aktovce dohromady jenom sedm pastelek, a v notýsku liebesbrief od třídní učitelky: Nemá v pořádku pastelky!

Úplně se mi chtělo napsat: Ale neříkejte, jsem si ani nevšimla. 

Nebo aspoň: Jo, taky jsem si všimla. 😁 

Ale nakonec jsem se jakžtakž ovládla a napsala jen něco jako: "Jo jo, už jich ze školy domů tenhle týden donesla i míň." A pak připsala ještě: "Dnes dostala nový, snad jí chvíli vydrží." A naskládala jí do penálu celou novou sadu, neb jak víte z videa na fb, tak míváme pastelky do zásoby ;-)... 

Zatim se docela snaží si je nepoztrácet. Obvykle nechá ve škole přespat jen jednu, dvě, nebo tři... Ale v gumičkách jich v penále nikdy nemá zasunutou víc jak půlku... 

Jako, myslela jsem si, že žádný dítě nemůže mít ve školních pomůckách větší binec, než náš nejstarší... ale bohužel nezbývá, než konstatovat, že jsem se evidentně spletla... 😎

Vzhledem k tomu, že tohle je můj první článek v letošním kalendářním roce, hodilo by se v jeho závěru vám něco do nového roku popřát... (I když už je skoro konec ledna... 🙈) 

A vzhledem k tématu článku bude moje přání následující: Hodně trpělivosti a všechny pastelky na svých místech vám i vašim dětem přeje do nového roku čtyřmatka Jenovéfa...

I když vaše děti doufám s pastelkama takový problémy nemají... Nebo možná doufám, že mají, a nejsem v tom sama... Můžete mi dát vědět 😜

Moje první dovolená v nové práci ;-)

Minulý týden jsem se v práci dočkala i svý první dovolený... 

Jen pár dní... ale jak TY byly nabitý!

Začalo to středou, kdy jsem nejdřív sháněla parfém pro muže... Až mne pak cestou do Prahy ze všech těch vůní, co jsem na rukou zkoušela, a následně si je vezla půl dne všude s sebou, rozbolela hlava... Měla jsem pak totiž s nejstarším synem čtyřhodinovej výlet do Prahy na jeho dentální hygienu. 

Zbytek dne jsem, krom úkolů s dětma, věnovala pečení cukroví na školní vánoční trhy pro tu nejmenší... A ne nebylo to o šplhání, ale o jakéms takéms žehlení toho, jak se ta naše opice chová v hodinách, a jak všechno zapomíná 😉 

To jsem vám psala na fb... Jak v hodině tančí a štěká... 🙈

Ještě jsem pak v canvě udělala a vytiskla cedulky a všechno to hezky zabalila.

Recept na tohle jednoduchý a dobrý cukroví jsem už kdysi dávala na blog... Najdete ho tady ;-)

Kdyby se vám ty cedulky hodily, můžete si je stáhnout pod odkazem. Stačí kliknout na obrázek ;-)

Ve čtvrtek, hned poté, co jsem ráno ve škole odevzdala to cukroví učitelce, mne čekal další výlet... Pro změnu s druhorozenym k očnímu... 

A pak do optiky, kde ztropil naprosto úžasnou scénu, že žádný brýle nechce, že je nosit nebude, a že jsou to "ztracený peníze!!!"... 

Jako... 

Oscara za to psycho, co tam předvedl, by zasloužil...

A já?

Já půjdu rovnou do nebe... Za to, že jsem ho tam nezabila...

Takže je zatim bez brejlí... neb ty předchozí už před půl rokem pro jistotu ztratil... 😎

No, strčila jsem ho do školy a šla si spravit náladu utrácenim :-D... To jsem vám taky ukazovala na fb, co jsem pěknýho ulovila holkám na slavnostní večeři a návštěvy u babiček a na besídky ve škole... ;-) 

Pak mne čekala trocha předvánočního úklidu a pak ještě logopedie se třetí, kde se nakonec nechala logopedem překecat a jakžtakž i spolupracovala.

A opět úkoly...

A večer zlatý hřeb tohoto adventu, kdy jsme se s mužem a švagrovcema vydali do Prahy do Divadla Broadway na představení Vánoční zázrak... a cestou okoukli i trhy na Staroměstském náměstí.

A pátek? Ten byl taky moc fajn... 

Měla jsem v plánu během dopoledne poslepovat a naplnit aspoň nějaký cukroví, co jsem napekla o víkendu... Ale ukázalo se, že muž nemá denní, jak jsem si myslela, ale až noční... Takže jsme přes den uklízeli a uklízeli... V důsledku čehož to cukroví neni slepený a naplněný ani dnes, 21. 12., kdy tenhle článek ťukám do mobilu cestou z práce...

A že by nějak bylo vidět naše nasazení při úklidu...?

Tak to už dávno ne...

Odpolko jsme strávili na besídce tý nejmladší, kde jsme při venkovní produkci krásně zasněžili... 

To bylo fakt krásně Vánoční... jak stály děti pod světlem lampy,  nad nima ve vchodu vlály papírový vločky a za jejich zpěvu se nám všem na hlavy snášely vločky skutečný...

No a následně jsme všichni hromadně pořádně našlapali ve škole, kde se mi na trzích střídavě ztráceli kluci... 

No, střídavě... 

Občas byli kdesi v trapu i oba najednou...

Nakonec prohlásili, že už chtěj jít domu... Tak jsem je nechala jít, a šla s holčičkama ještě na koncert školních sborů, kde vydržely prvních šest písniček, během kterejch jsem naší třetí spravila zaseklej zip na sněhuli...

Pak chtěly holky ještě na dílničky, vyrobit si lucernu a záložku... 

Domu jsme to potom vzali přes Kaufland, a než jsme nákup dovlekli přes sídliště domů, bylo už pět minut po osmý...

Takže úkoly jsme nechali na sobotu, kdy jsme s dětma navíc udělali spoustu různejch kuliček... oříškovejch, kokosovejch, medovníkovejch a kaštanovo čokoládovejch...

Cestou přes to zasněžený a rozsvícený sídliště jsem je samozřejmě musela vyblejsknout u stromečku ;-).

A na neděli si druhorozeňák naplánoval oslavu s kamarády... 

Všechno si to domluvil sám.

Takže jsme měli v jednu sraz na náměstí, a volali z něj, že v jednu na lasergame nedorazíme, že až tak ve čtvrt...

A odtamtud jsme zas po první hře volali do cukrárny, aby jsme rezervaci ze dvou hodin posunuli na třetí, protože bylo jasný, že za dvacet minut, tam fakt nebudem, že to bysme nestihli ani druhou hru.

Jo, a řeknu vám, že i dvě hry jsou strašně málo...

Muži jsem domů poslala tuhle fotku, a sdělila mu, že vim, kde chci v květnu slavit narozeniny 😁😜 Tak jen doufám, že si se mnou někdo bude chtít zahrát... 🙈😉

Tuhle zbroj jsem si z těch šestnácti, co tam měli, prostě MUSELA vybrat 😜

P.S.: Omluvte sníženou kvalitu fotky... Když se fotíte ve tmě, narychlo, a tváříte se jak... no tak, jak se tváříte, tak to líp dopadnout prostě ani nemůže 🙈😉

Měsíc férových cen aneb Co vše se skrývá za cenou... třeba mých látkových panelů?

 

Přišlo vám někdy zboží nějakého lokálního tvůrce, ať už na stánku nebo v e-shopu, drahé?

Ruku na srdce... Mně občas taky. 

Je to tím, že často máme jen velmi mlhavou představu, co všechno se za onou cenou skrývá. 

A právě na to, že to, co se nám často zdá drahé, je ve skutečnosti jen za férovou cenu, upozorňuje iniciativa Měsíc férových cen.

Mnohdy totiž vůbec netušíme, kolik různých úkonů musel ten který tvůrce udělat, než světlo světa spatřil konečný výrobek, jehož cena se nám pak ve srovnání s masovou produkcí odněkud z Číny logicky zdá příliš vysoká.

Ani já, která sama tvořím, si u některých odlišnějších výrobků nedokážu plně představit, co všechno práce na nich obnáší.

Můžu vám ale přiblížit, co všechno se skrývá za cenou mých látkových panelů.

Za prvé je to Nápad... (S velkým "N" je napsán schválně ;-)...) Ten nepřichází jen tak. Vyžaduje to vnímavou a tvořivou mysl, kterou člověk musel cvičit celá léta, a taky dostatek času, během kterého onen prvotní nápad dozraje, a vy ho rozvinete do konkrétní použitelné podoby.

Během té doby si píšete poznámky, děláte náčrtky, různě svůj nápad doplňujete a měníte... Tenhleten čas, kdy nápad zraje, rozvíjí se, a je neustále doplňován o další a další skvělé detaily, miluju na celé tvorbě vůbec nejvíc... ;-)

Pak následují celé týdny skicování a malování. Během kterých původní nápad dostává svou konkrétní vizuální podobu. 

To je často vyloženě mravenčí práce. A je k tomu potřeba krom talentu taky značná kreslířská zručnost, kterou člověk nezíská přes noc... V mém případě jsou za ní léta v LŠU, později v ZUŠ, stovky a tisíce hodin kreslení a malování, ale i třeba studium anatomie a perspektivy během let na VOŠ oděvního návrhářství a během studií výtvarné výchovy na pajďáku... a následně mnoho dalších tisíc hodin kreslení a malování a poznávání dalších výtvarných technik v průběhu let od dob studií, kdy se výtvarný projev postupně dál tříbí a zdokonaluje.

Každá postavička do nového panelu se i několikrát překreslí, dokud s její podobou nejsem plně spokojená. Následně pak po několika barevných zkouškách dostane svou konečnou barevnost. Vše se dlouze ladí, aby to k sobě hezky sedělo.

Následuje malování jednotlivých herních prvků, a na závěr pak tvořím pro postavičky onen hrací svět, kterážto práce začíná propočítáváním a přesným rýsováním rozměrů jednotlivých částí budoucího panelu, a pokračuje dlouhým vyplňováním původně bílé čtvrtky, rozdělené na různě velké obdélníky, všemi těmi zajímavými detaily, u nichž se vždycky těším, jak je pak vaše děti na ušitém setu budou postupně objevovat.

Když je po mnoha týdnech vše konečně namalováno, je potřeba to dílek po dílku dostat do počítače a v grafickém programu sestavit do konečné podoby... Většinou to pro mne znamená tři až čtyři celonoční šichty, protože jen v noci je na podobně soustředěnou tvorbu u nás doma ten správný klid ;-) 

Hotové grafické podklady pak posílám do tiskárny, která tiskne na certifikované materiály vhodné i pro děti mladší tří let, což je skvělé, ale nese to s sebou i vyšší cenu tisku.  A pak s napětím očekávám výsledek, zda vše přijde natištěné ve správných rozměrech a ve správné barevnosti.

Následně je potřeba došlou látku nafotit a nový panel vložit na e-shop, vymyslet k němu poutavý popisek, a dopodrobna vypsat všechny důležité údaje.

Krom toho je nezbytně nutné vám o každém novém panelu nějak dát vědět... 

Což znamená hodiny a hodiny tvorby obsahu pro moje sociální sítě. Hodiny komunikace s fanoušky (což bývá ta zábavnější část ;-)...) A také hodiny a hodiny vzdělávání se v marketingu a v novinkách ohledně SEO... Tuhletu část "jak o své tvorbě dát vědět" se učím teprve poslední tři roky, a pořád mám v téhle disciplíně citelné mezery.

Z nového panelu je také potřeba daný výrobek vždy ušít, aby každý dobře viděl, co vlastně z toho panelu může vzniknout za krásu. Celý postup průběžně fotit, a následně ho sepsat do podoby fotonávodu zde na blogu. Několikrát si jej projít, zda je dostatečně srozumitelný a neobsahuje moc překlepů a chyb... A opět vám o tom, že je návod už k dispozici, dát vědět ;-).

Svůj čas taky zabere komunikace se zákazníky. Často zákaznicím píšu, když vidím, že třeba objednaly z doplňkové galanterie něco, co k vybranému panelu vůbec nepotřebují a zároveň naopak neobjednaly něco, co by k němu potřebovaly, protože vážně nechci, aby byly zklamané, že jim něco chybí, nebo že něco objednaly a zaplatily zbytečně. 

Stříhání a balení látek se taky nezařídí samo. A balíčky se do zásilkovny či na poštu též samy nevypraví ;-).

Kromě toho všeho je potřeba do konečné ceny zahrnout náklady na materiál, čtvrtky, barvy, tužky štětce... Náklady na energie, PC, šicí stroj... Náklady související s provozem e-shopu a používáním grafického programu. Poplatky za doménu. A v neposlední řadě taky povinné odvody - daně, zdravotní a sociální pojištění, které z konečné částky ukrajují vedle ceny tisku vůbec nejcitelněji.

Připadají vám po tomto výčtu mé látkové panely drahé?

Popravdě... já si opět, a ještě důkladněji uvědomila, že jsou věci, které jsem do výsledné ceny nezapočítala buď vůbec, a nebo v nedostatečné míře...

Což znamená, že moje ceny vlastně zatím nejsou tak docela férové... A že je budu muset v dohledné době důkladně přepočítat, a následně patřičně zvýšit.

Ano, moje ceny nejsou férové, a proto půjdou v průběhu prosince nahoru. O kolik to přesně bude, musím ještě spočítat.

Do té doby máte poslední příležitost využít mé dosavadní hlouposti a neznalosti, a ulovit si nějaký ten panel za stávající nízkou cenu ;-)

Více se o celé iniciativě měsíc férových cen můžete dočíst např. na wonline, zeny s.r.o., ale hlavně na facebooku a instagramu. 

Pokud vás zajímá, co stojí za cenou konkrétních výrobků našich konkrétních tvůrců, tak uvedené odkazy určitě navštivte ;-) 

Na instagramu sledujte #mesicferovychcen

Přehnaná skromnost nebo impostor syndrom...? Kdo jím trpíte?

Koho taky poznamenalo rčení: "Sedávej panenko v koutě:.."? 

Kdo taky slýchal: "Samochvála smrdí!" tak často, že se nakonec nejen nechválí, ale pro jistotu rovnou i sám sebe shazuje?

Kdo taky trpí přehnanou skromností?

Kdo se taky nedávno našel v některém z článků o takzvaném impostor syndromu?

Jo... mně se týká všechno zmíněný...

Ale poslední roky na tom vážně hodně pracuju ;-)

Ono to všechno totiž člověka strašně brzdí v rozletu, v práci, v tvorbě...

A to nechcete, věřte mi ;-)

Ale neni jednoduchý se těch za dlouhý roky zakořeněnejch zvyklostí zbavit... 

Vážně běh na dlouho trať...

Zvlášť když byste zároveň fakt neradi sklouzli k opačnýmu extrému... Takže furt hlídáte, aby to už náhodou nebylo moc... A ono je to přitom pořád sakra málo... :-D

Občas mi na mý cestě ke zdravýmu vnímání sebe sama fakt pomůže třeba to, když mi někdo napíše, že ho moc baví číst můj blog... 

Nebo když mi loni kamarádka řekla, že píšu pořád líp a líp, že prý je fakt znát, jak jsem se za ty roky zlepšila... 

Nebo když mně někdo přistihne nad skicářem a užasle se ptá: "Tos vážně kreslila ty? To je dobrý!" 

Nebo když jsem tohle léto zase jednou kreslila na hřišti na lavičce, zaslechla za sebou šramot, a viděla odcházející babičku s vnoučkem, a slyšela, jak mu tiše říká: "Pani umí moc pěkně kreslit, viď?"

A před prázdninama, když jsme s dalšíma maminkama čekaly před školou, až děti dorazej ze školy v přírodě, jsme se bavily jak jedna z maminek zrovna vyšívá Poslední večeři od Leonarda, a kolik dá taková výšivka práce, a ona mi najednou povídá: "Tak vy zase kreslíte." A já jen samozřejmě odsouhlasila: "Jo, já zase kreslim." 

A snad poprvý v životě jsem u toho necejtila takový ty blbý pocity, že bych jako měla bejt skromná, že to jako neni zas až tak moje zásluha, a že vlastně nekreslim zas až tak dobře, a že bych svoji práci měla urychleně aspoň trochu shodit, abych třeba nepůsobila namyšleně, nebo podobný blbý, brzdící a sebedegradující myšlenky... 

Prostě jen: Ano, já kreslim... 

Bylo to fajn... 

Asi bych si měla slíbit, že budu dělat všechno proto, aby se mi už nestalo to, co nějakejch patnáct, šestnáct let zpátky, kdy mym skicářem listovala jedna kamarádka a říkala: "Ty takhle maluješ? Jaktože se to o tobě neví?!?"...

Takže mrkněte na můj instagram ;-), protože jo, já takhle maluju ;-)

Dělám to od dětství.

Dělám to často.

Dělám to ráda.

A jsem v tom docela dost dobrá...

A jednou...

Jednou přijdu i na to, jak se tim plně uživit ;-)