Mají to ty holky v genech?

Před pár dny jsem pozorovala naši třetí... a fakt jsem se bavila a uvažovala, jak moc je to nám holkám daný.
Taková ta tendence kecat chlapům do toho, jak co dělaj a jak by to správně dělat měli. Jak nás asi cosi pudí dávat jim tyhle nevyžádaný rady. Jestli je to daný geneticky, nebo to odkoukaj....?
Typicky při řízení auta... (Aspoň se to tak často o ženách tvrdí.)
Ne že by zrovna tam to ode mne mohla naše třetí okoukat... Nemáme totiž auto při jehož řízení bych mohla hlavě rodiny co chvíli radit co jak...
Jezdíme MHD, a mimo město autobusem nebo vlakem... což je značně dobrodružnější...

Zmrzlinový dort s kávou a čokoládou

Tenhle dort jsem nedělala léta. Dost možná už dvacet let.

Recept na něj jsem kdysi našla v kuchařce Zlatá kniha Mary Barryový - Dezerty a cukroví, která je, jak název napovídá. plná úžasnejch sladkostí a mne kdysi na střední uhranula v jednom knikupectví... Asi dva měsíce jsem jí tam chodila studovat, až jsem sebral skoro všechny tehdejší úspory a utratila je právě za ní.

Mimochodem, ta kniha je pořád v prodeji a je to tahle ;-).

A co se týče přímo tohohle dortu, dělala jsem ho tentokrát potřetí. Poprvé to bylo pro skupinu holčiček, který jsem tehdy vedla v oddíle, podruhé pro mýho tátu... a tentokrát pro tátu mejch dětí ;-).

Je to trochu piplačka, ale podle mne to stojí zato. Manžel sice říkal něco o sladkejch hovínkách z nutrie, ovšem kluci to zpucovali v mžiku.

Zase máme období loužiček...

Tak nám zase nastal ten krásný čas... Už počtvrté... Jaký čas? Čas loužiček :-)...
Tedy čas opakovaného vytíraní čůránek na nejrůznějších místech naší malé domácnosti. Čímžto budeme mít zase jednou nablejskanou podlahu... na nějakej čas... z donucení ;-) Všechno má svá pozitiva,... ač mne tedy to věčný vytírání vůbec netěší.
Ale abych nebyla k naší nejmladší nespravedlivá, není to zase až tak častý jak by mohlo... Vlastně jsem za ty čtyři dny, co jsme si řekli, že jí na ten nočník zkusíme už učit, vytírala jen asi osmkrát. Asi šestkrát to pobraly kalhotky s teplákama... No a jednou to bohužel schytala naše manželská postel... konkrétně moje půlka... To mám zato, že když po obědě usnula, složila jsem jí tam včera naivně do peřin bez plíny :-).
Za první nadílku v nočníku jsme jí zatleskali... I ona si radostně zatleskala. A teď jí na nočníku přibývají  maličké nálepky se sluníčky. Za každej úspěch si nalepí jedno. Už se jich i sama

Pastelkovník... s Yodou

 Po hóóódně dlouhé době jsem zase něco šila... respektive došívala, neb v tom stavu, jak vidíte na fotce, jsem to odložila někdy v půli podzimu.

A tak se zase mám o co podělit, neb jsem to při tom šití i fotila... takže je tu konečně zase nějakej ten fotonávod ;-)

 Každý z těch dvou obdélníků na obrázku má rozměry 23 x 30 cm. Na tom svrchním je z filcu našitá taková jako že hlava Yody a barvou na textil je na ní konturkou naznačenej obličej.

Na vnitřním jsou našpendlený a předšitý kapsy na pastelky. Kapsa je střižená z jednoho kusu 22 x 33 cm, a nahoře přeložená vejpůl, tak aby měla 11 x 33 cm... a každá je dole skládkem trochu nabraná.

Nahoře je pak takovej překryt... a rovně střiženej by možná nebyl jen jednodušší na šití, ale i praktičtější ;-)

 Překryt i kapsy jsem v krajích přišila...

Rozpečený mazanec

Dneska vám nabízím jednoduchej recept na využití zbytku ztvrdlého mazance, či vánočky (Obojí peču ze stejného těsta, podle tohohle receptu.) Přiznávám se, že jsem si ho oblíbila natolik, že mazance i vánočky peču záměrně víc, aby zbylo i na tohle ;-).

Žloutkové řezy

Dnes mám pro vás takovej krásně jarní recept.

I když se to někomu možná nezdá, takovýhle žloutkový řezy fakt nejsou nic moc složitýho... takže pokud je máte rády (nebo rádi), chutě se do nich pusťte ;-)

Potřebovat budete:

Můj neplánovaný dopolední úklid... hloubkový úklid ;-)

Dlouho to tu nebylo... ale to by bylo, aby to tu nebylo zas ;-).

Dnes ráno, těsně před odchodem do školky, mi oblečená a nasnídaná třetí oznámila, že se vyblinkala do postele. Tedy, asi na po pátý se mi podařilo porozumět tomu, co se mi snaží říct... tedy porozuměla jsem jen tomu, že jde o postel a o blinkání, protože, jak už jsem psala několikrát, jí skoro rozumět neni. Nejdřív jsem myslela, že si tam nablinkala teď, tedy po snídani, ale vyšlo najevo, že blinkala už v noci.
Okoukla jsem v rychlosti poblitej polštářek s žirafou, zvedla ho a pod nim viděla malinkou loužičku zvratků na kraji postele až úplně vzadu. "To bude dobrý," prohlásila jsem a polštářek cestou do předsíně hodila do vany v koupelně. Třetí jsem ještě vyčistila zuby a pak už jsme chvátali, aby jsme nepřišli pozdě do školy.

Po návratu z kolečka školka škola a převlečení sebe i nejmladší, jsem předvyprala ten žirafí polštářek a vyrazila zlikvidovat zbytek...
A pak

O finanční gramotnosti a přidružených radostech

Tak jsme se včera s mužem dostali k sérii přednášek na toto téma. Tedy, ne že by jsme tohle téma s dětma dosud nikdy neřešili. V minulosti jsme ho už nakousli mnohokrát, ale obvykle spíš jen okrajově... a hlavně to nikdy nebyla tak plamenná řeč se silnym emočnim zabarvenim, jako včera.
Mohl za to náš druhorozeňák... ehm, jak jinak, že ;-).

To máte tak, asi dva nebo tři týdny zpět se mi po plavání, na který na začátku února začali se školou chodit, pochlubil, že si vzal ze svý kasičky nějaký penízky a koupil tam: "Kolový lízátko, mami!"... a to sice šesti různejm kamarádům a ještě nějakejm klukům z druhý třídy.
No, tak už tenkrát jsme přistoupili s mužem k menší intervenci...
Ovšem včera, včera to bylo ještě lepší.

Z našeho druhorozeňáka mne asi jednou vomejou... fakt :-D

Před časem jsem psala na blogu o tom, jak se snažim dětem dávat zdravý svačiny. A ještě dříve, a na několikrát, o tom, jaký šílený jsme měli problémy se zubama.
To jako na úvod, abyste chápali plnou hloubku toho, proč mne ten náš kluk svojí hláškou, k níž se dostanu v závěru tohohle krátkýho povídání, tak moc dostal ;-).
Dnes jsme byli zase na kontrole... byly to teda hotový manévry, který jsem s učitelkou, mužem a zubařem domlouvala už od úterka.
Druhorozeňák měl jet totiž dneska na výlet, jak jsem se v to úterý dozvěděla, a to jak se svojí třídou, tak zároveň s keramickym kroužkem, na kterej strašně nadšeně chodí... takže na ten výlet samozřejmě hrozně moc chtěl, a já hledala způsob, jak stihnout obojí, neb znovu odložit kontrolu u zubaře, když jsou tam tak dlouhý objednací lhůty jsem nechtěla (na začátku ledna jsme totiž odložit museli, jak jsme se vrátili domů z prázdnin s horečkama...)... a tak jsem aktivně

Naše hra inspirovaná vikingem Tappim a sobem Chichotkem

Posledně jsem psala článek o knihách v nichž vystupuje dobrácký viking Tappi a jeho nerozlučný kamarád Chichotek... a dnes se vám chci pochlubit hrou, kterou jsme si podle nich doma vyrobili.

Prvním popudem byla tahle krabice od sušenek. Děti se totiž hned nechaly slyšet, že ten sob vypadá jako Chichotek... a tak mi začalo šrotovat v hlavě, co pěknýho by tedy  v té krabici mělo najít svoje místo...

Viking Tappi

Dnes to bude o trošku jiném vikingovi.

Jestli neznáte vikinga Tappiho, tak ho určitě poznejte ;-).

Moje děti si ho oblíbily během letního večerního čtení. 

Tenkrát jsme ovšem přečetli jen první dvě knihy série - "Příběhy Tappiho ze Šeptajícího lesa" a "Tappiho putování po Šumících mořích". A aktuálně jsme minulý týden, tedy o prázdninách jarních, rozečetli třetí díl "Tappiho toulky po Bručících horách", který dostali kluci k posledním Vánocům.

Sérii o dobráckém Vikingovi Tappim a jeho kamarádovi sobíkovi Chichotkovi napsal polský spisovatel Marcim Mortka a krásnými ilustracemi ji doplnila Marta Kurczewska.

A právě díky nim, mne tahle kniha zaujala, když jí na mne kdysi

Jak se stát vikingem

Když jsem před týdnem psala o tom, jak jsme šli na vikingy do divadla, napíšu vám v tomhle týdnu něco málo o tom, jak a odkud moje děti vlastně vikingy znaj ;-)...

Tedy... o něčem vám napíšu dnes a o něčem zas zítra;-)

Dnes to bude o knize "Jak se stát vikingem".

Tuhletu knihu totiž dostal už asi před dvěma lety náš druhorozenej. A to bylo pro naše kluky asi takový první větší seznámení se světem vikingů.

 Tuším, že jí tenkrát objevil manžel nějakou náhodou, dost možná i v levnejch knihách... a hned jí prostě musel koupit, jak jinak ;-)

Návštěva divadla - Olaf a sněžný drak

Po roce a čtvrt jsme se zase jednou konečně podívali do divadla. Tenkrát v listopadu jsme tam byli celá rodina včetně naší nejmladší, který bylo tehdy půl roku, a přes moje původní obavy tam nakonec byla ze všech dětí, nejen našich, ale snad úplně všech v divadle, úplně nejtišší... uprostřed představení si zdřímla, a ani se moc nezlobila, když jí kněžna s Cipískem a ječící děti vzbudili.
Tentokrát jsme ovšem šli do divadla jen tři. Oba kluci a já. Třetí vůbec nechtěla. Posledně se na tom Cipískovi, z kterýho se vyklubalo interaktivní divadlo křížený s rockovou operou, dost bála... na její jemnou duši to prostě bylo evidentně hodně hlasitý..., zato druhorozeňákovi se to tenkrát extra líbilo. Původně tam nechtěl, že prej: "Divadlo je trapný!"... a když jsem se ho pak večer při koupání ptala, jestli to bylo trapný, tak že prej ne...
"Že to bylo pěkný, že jo?" tázala jsem se s nadšenim.
"Ne!" zněla jeho rázná odpověď, která mne poněkud vykolejila.
"Tak jaký bylo divadlo?"
"Huuuuuustý!" děl on procítěně :-D

 Ale zpátky do současnosti.
V programu divadla se psalo, že pohádka, která nás už před Vánoci tak nějak nejvíc zaujala, je

Zima a Podzim

  Na podzim jsem na blogu vychválila tři knihy od německé ilustrátorky Rotraut Susanne Bernerové. Knihy Jaro, Léto a Noc.

Dnes vám s radostí představuju zbývající dvě knihy této sady, které dostaly naše holky k Vánocům.

Už je máme v zásadě prohlédnuté i když pořád nacházíme něco nového.

Díky tomu, že máme celou sadu, můžeme třeba každou otevřít na jiné straně a položením za sebe získat skoro celé město v jednom pruhu... kdyby byly knihy ještě dvě, tedy sedm místo pěti, bylo by městečko kompletní :-) ... každopádně i takhle je to bezva hra, i když máme na každé straně jiné roční období.

A nebo můžeme dát nad sebe pět knih na té stejné straně a užít si to porovnávání, co na tom kterém místě v různém čase probíhalo.

Ale hlavně! Hlavně konečně víme co se dělo v Zimě před Jarem a Létem, a co potom na Podzim a před dějově poslední vlahou letní Nocí.

Můj "nejšikovnější prvňáček"

Že máme letos doma (už druhého) prvňáka, většina z vás ví. O tom, jak je strašně šikovnej, chytrej, vtipnej, tvůrčí, divokej, nespoutanej a vůbec po všech stránkách pořádnej správnej raubíř jsem se na blogu už taky různě zmiňovala.
A tenhle článek bude o něm, klukovi našem druhorozenym.

Tuhle sobotu totiž byl na jedný bezvadný akci, kterou každoročně pořádá místní volnočasové středisko. Je to akce určená prvňáčkům ze všech škol v okolí. Děti plněj různý úkoly, malujou, stříhaj lepěj, běhaj, skáčou přes švihadlo, zpívaj, hrajou pantonimu, některý hrajou i na hudební nástroje, stavěj z lega a řešej různý další úkoly... a kdo získá nejvíc bodů, získá titul "nejšikovnější prvňáček"...
Ne, ten náš to celý skutečně nevyhrál... byl cca osmnáctej od konce ze čtyřiapadesáti zúčastnivších se (čímžto si vedl o něco líp, než před dvěma lety jeho brácha, kterej byl od konce cca osmej)... ale důležitý je zúčastnit se ;-) Navíc si to podle vlastních slov užil...

Mini pidi indiánci

Dnes se s vámi podělím o recept na malinový krém... a taky o to, co se mi v sobotu povedlo 

a nepovedlo.

To máte tak... Můj syn, ten starší, má ze všeho vánočního cukroví nejradši kornoutky s malinovým krémem, peču je proto ze dvou dávek. Letos jsem ovšem před Vánoci stihla naplnit jen polovinu kornoutků, s tím že druhou várku holt naplním až v lednu... Jenže jsem se k tomu dostala až teď v sobotu, tedy víc jak měsíc po tom, co první várka

O zahradě a O klíči

Dnes vám chci představit dvě krásný knihy, který máme doma už rok a půl.

Jsou to knihy Pavla Čecha, O zahradě a O klíči.

Tu O klíči dostal náš nejstarší za vysvědčení na konci první třídy, aby měl o prázdninách co číst, když se to ve škole tak pěkně naučil. A tu O zahradě dostal pak na konci prázdnin k osmým narozeninám. 

Jeho maminku, která mu je vybrala... tedy mne... zaujaly hlavně výtvarnou stránkou zpracování. Obrázky Pavla Čecha mne vyloženě nadchly... a textu v nich bylo právě tak akorát pro kluka, co se čtením zrovna začíná... a navíc působěj celý tak nějak krásně tajemně... příběhem i ilustracema...  a to je to, co jsem na knihách vždycky milovala i já... natož takovej kluk, zvlášť když hlavním hrdinou obou knih, je přesně takovej malej školák, že ano ;-)

Masky a převleky

 Dnes je popeleční středa... a končí čas karnevalů. I naše děti si je ve škole a školce užily. A já si užívám jednak jejich radost, a jednak fakt, že mi letos ty kostýmy zase daly míň práce než loni a předloni... to je prostě něco, co mámu více dětí zaručeně potěší ;-).

Naše třetí už den po loňském karnevale ve školce, na který jsem jí tenkrát dala poděděné šatičky po sestřenkách i s křidélky a do vlasů jí udělala čelenku z gumičky a bílý lemovky ve tvaru kvítků, začala s tím, že by radši šla za Minnie... a vydrželo jí to. K mojí velké radosti jsme podědily naprosto perfektní červené šaty s bílými puntíky a tak jsme vyhrabaly ještě černý legínky, černý triko a bílý rukavičky... a na mně už pak bylo jen nastříhat trochu červené látky na mašli, přimalovat potřebné puntíky, sešít to, nastříhat tlustej filc na uši, našít k nim takovej ten černej chlupatej drátek a to všechno pak naaranžovat a našít na čelenku... a dcerka v tom pak minulej týden ve školce úplně zářila štěstím ;-).

 Kluci měli ve škole karneval teprve včera. Ten starší sice hlásil už před dvěma týdny, že má mít masku... ale pořád nevěděl, za co chce jít, a nevěděl, a nevěděl... až den před k mé úlevě prohlásil cestou ze školy,

Muffinky s beruškou

Tenhle víkend jsme s holkama zase jednou pekly něco sladkýho.

Naše nejmladší navíc měla v uplynulém týdnu svátek, tak si to prostě o něco krapínek svátečnějšího přímo říkalo :-)

Ochutnávači

Možná by se podle názvu mohlo zdát, že tenhle článek nějak souvisí s tím nedávným o svačinách ... chutných i nechutných... ale není tomu tak. Tenhle článek je totiž o tom, co naše děti, respektive dvě z našich čtyř dětí, za ty roky ochutnaly, aniž by jim to kdokoli ochutnat dal.

Popravdě... dlouho jsem váhala, jestli tenhle článek vůbec psát... konkrétně asi tři a půl měsíce, tedy od doby, kdy došlo k poslednímu takovému ochutnání... neb si říkám, že mne tyhle historky jakožto matku nestavěj do úplně nejrůžovějšího světla. Nicméně, třeba někomu dalšímu budou k užitku a k poučení.

Nejzdatnějším ochutnávačem v rodině je jednoznačně náš nejstarší. Doufám že naše nejmladší se ho nebude snažit co do četnosti ochutnávek dohánět, a že jí to jednou stačilo.
Prostředních dětí se naopak žádná z historek přímo týkat nebude.

Příběh první

To byly našemu nejstaršímu čerstvě tři roky a druhorozenýmu něco kolem devíti měsíců. Manžel byl ten den na denní... a když jsem si tak v průběhu odpoledne konečně na chvilku sedla v klidu ke kojení, a mladší po chvilce začal usínat, přikráčel najednou do pokoje z kuchyně starší a mával mi v ústrety