Stejně jako loni, i letos hrajem prázdninovou hru s déčkem...
Kluci hlásili už někdy v půlce června, že se na déčku něco chystá... že tam nějak zase mizej barvy... že je všechno nějaký hnědý...
A hned prvního skenovali mapu, kam se letos vydáme...
Nakonec jsme začali tam, kde jsme loni skončili... Na cibulce...
Letos ovšem cesta probíhala hladce, žádnej vlak neměl zpoždění a pokladny na nádraží fungovaly... A navíc o moc líp, než ta předtím v krámě, kde jsme před odjezdem na nádraží ještě kupovali svačinu a pani se zjevně rozhodla, že teď prostě fakt rychlá nebude... takže po deseti minutách v dvoučlenný frontě jsem už byla docela nervózní, jestli ten autobus stihneme...
Pak jsme ho dobíhali, až nejmladší upadla... a on jel o dvě minuty později, než jsem myslela...
Už neumim ani správně opsat údaj z jízdního řádu :-D
Přestup z vlaku na vlak taky dobrý a pak už jsme ťapkali domkama od nádraží do lesíka...
A stejně jako loni jsme u první lavičky museli dát sváču...
...a někteří jí dojídali ještě cestou k umělý zřícenině...
Po nějakejch těch manévrech se mi podařilo dostat děti jakžtakž všechny do záběru...
"Chá chá... jsem ti dělal paroháče..."
"Mami, on mi dělal paroháče???"
"Buď v klidu brouku, to že ti dělal paroháče nevypovídá o tobě absolutně nic... Zato to bohužel vypovídá hodně o něm..."
(Následoval spokojenej úsměv toho nejstaršího ;-)...)
Jako... pěkný ;-)
Nějaká nová socha...
... trochu neposedná socha...
"Kuk!"
A ještě jeden pohled...
Mimochodem... o trochu později a kus dál směrem dolu, mi došlo, jak mi to "učitelství" leze krapet na mozek...
Aneb: "Kdo ví, co je tohle za stavbu?"
Po návrzích "týpí", "srub" a "oltánek", jsme se dobrali k tomu, že jde o altán či altánek.
"Hele, schválně, kdo ví, od čeho je tohle, co takovouhle zvláštní stopu dělá?"
Po spoustě návrhů jsme zúžili výběr na: motorku, kolo, oheň, vodu, hada a ještě něco... a po rozřešení druhorozeňák upřímně žasnul: "Cožééé? VODA??? FAKT??? Tý jo... To je teda silná ta voda..."
:-D
Ba ne,... neleze,... já se jich takhle vyptávala vždycky :-D
Nakonec jsme došli i k čínskýmu pavilonu, za kterym byl úkryt v loňský hře...
Letos je pavilon pod lešenim... Tak třeba se jim ho fakt podaří zachránit...
Škoda by ho byla...
Pojďte, sedněte si, já vás s tim vyfotim...
Hezky mi to ukažte...
A pak jsme přidala zdánlivě jednoduchej povel: "Koukněte na mne..."
Kouknul jen nejstarší, a i ten jen na chvíli.
Druhorozeňák dál zkoumal krabičku.
Nejmladší dál pila jak duha...
A třetí můj požadavek rozlítil, zařvala napučeně: "Ne!" a flákla lahví...
Jo, no... Tak to bysme měli ;-)
A tatáž scéna asi o dvě, tři vteřiny později...
Třetí pohled na odlétající láhev evidentně uspokojil...
Jo, neni nad to vybít negativní emoce akcí ;-)
Následující hodinu a půl jsme strávili na lesnim hřišti... letos dost plnym...
Druhorozeňák asi třikrát letěl zpátky k poustevně, jakmile viděl, že někdo tahá krabičku z heslem z úkrytu...
A nejstarší chodil mezi cizíma maminkama a říkal jim: "Rozzzbzzzuč déčko. Rozzzzbzzzuč déčko."
A bylo mu jedno, že zrovna telefonujou a vůbec nechápou, co jim to jako ten cizí kluk říká... :-D
A pak hurá na vlak... se stížnostma na žízeň, neb jsme všechno vypili už na hřišti... (a s tim související bezva epizodkou "Mě bolí na srdci!" Ukaž, kde tě bolí na srdci?" "Tady!" "Jo, tak tam jsou, brouku, játra." "CO?!? My jsme se učili, že je tam srdce!" "Hm. Můžeš se kouknout doma do knížky.")...
Pak ještě s trochou zmatků při přestupu, kterej že vlak je ten náš... aby jsme neodjeli někam do pryč, že ano...
Ale všechno klaplo krásně...
Pak ještě s trochou zmatků při přestupu, kterej že vlak je ten náš... aby jsme neodjeli někam do pryč, že ano...
Ale všechno klaplo krásně...
Ještě jsem doma před příchodem živitele stihla ostříhat druhorozeňáka, kterej si celej vejlet stěžoval, že už to má dlouhý, že se v tom potí, že ho to svědí... Tak už je zase úúúplně nakrátko ;-)
A děti už dnes v hmyzolabu stavěli na déčku brouky ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat