Malá óda na jarní počasí koncem února

Tak nám letos to jaro přišlo nějak brzy...
Nevím, jak kde, ale u nás loni první pořádnej sníh napadl až v polovině března, takže se přiznám, že mne ten letošní rychlej vývoj poněkud zaskočil. Jarní bundy uklizený kdesi v hlubinách a na zimní už je odpoledne horko...
Aspoň tedy podle mne.
Děti na to maj názor dosti různorodej. Krásně se to projevilo včera...

Vyrazily jsme odpoledne s nejmladší do školy pro kluky a do školky pro třetí prvně bez bund. Ona jen v mikině a já ve svetru.
Kluci vylezli ze školy každej jinak.
Ten starší v bundě, s šálou a v teplý čepici. Na moje návrhy, jestli si tu bundu nechce sundat, že je dost teplo, aby se nepřehřál, reagoval prohlášenim, že je mu zima.
Druhorozenej naopak vylezl jen v mikině, a když jsme čekali na autobus, sundal si na zastávce i tu.
"Máš pod tim trikem něco?" nezdál se mi tak lehkej outfit přece jen zcela adekvátní.
"Jo!" ukázal mi.
"Hm, holej pupík, super."

Když pak na nás kluci čekali na zahradě školky vyhrnul si ještě kalhoty nad kolena a nadšeně mi v ústrety halekal, že má kraťasy, zatímco nejstarší zimomřivě zůstával nabalen v bundě i v kulichu a šálou přes pusu.
Oblíkání se třetí bylo nekonečně únavný... Trvala na teplý čepici, ne tu lehkou cos mi přinesla, nechci, mámo... A taky na teplý bundě... šále... Prostě na všem.
A venku, zatímco, se druhorozeňák chlubil svejma "kraťasama", si navlíkla i rukavice...

A tak jsme šli domu, každej evidentně oblečenej na úplně jiný roční období a já se musela smát... ;-)