První krůčky...

A je to tu! Naše nejmladší chodí! Mám doma ode dneška čtyři regulérní chodiče... a jsem z toho celá na měkko :-)...
Dopoledne dvakrát váhavě přešla dva tři krůčky od něčeho k něčemu... A odpoledne si to najednou namířila chodbou na jednu stranu, po dvou metrech se opatrně otočila, přešla celou chodbu zpět, vzala to za roh, kolem koupelny až do kuchyně... hezky zvolna opatrně, zatočila do obýváku a až za prahem si kecla :-D
Poslední dva tři dny to vypadalo, že už už to bude... a dnes, tak tři hodiny po tom, co se vrátili ti tři starší od babičky se rozhodla projít bytem... Jako by s tím čekala, až se sourozenci vrátí... :-)
Chodí teda o dva a půl měsíce později, než oba kluci, ovšem zároveň o měsíc a půl dříve než její starší sestřička...
Kluci byli oba strašný "kamikaze", ti jak si v devíti měsících stoupli, tak byli přesvědčený, že automaticky můžou chodit... no o cca sedm týdnů později po stovkách šílenejch držkopádů chodili... Takže jsem po zážitcích s nima byla fakt hodně hodně ráda, že po nich následující holčička byla tak strašně opatrná. Ve věku, kdy oni prve přešli dva tři metry aniž by si nabili, si ona teprve stoupla... a od prvních narozenin pak opatrně s držením obcházela a obcházela, a pustila se, až po víc jak dvou měsících, když si byla fakt jistá, že si nenabije...
A nejmladší to měla vlastně podobně jako ona, jen to všechno zvládla o trochu rychleji... Teď chodí a nepadá :-)...
A jedna etapa je tím definitivně pryč...
Zvláštní nostalgie...
Dnes jsem před domem potkala rodinu s asi dvouletym chlapečkem a úúúplně prťavym miminkem v šátku... nejspíš ještě šestineděle... I maminka šla tak nějak hodně opatrně... A já z toho výjevu byla tak dojatá...
Jo, to už se nevrátí...
Moje děti už všechny chodí...
:-)