Taky byly různě protivný... Hlavně třetí, tý se nic nelíbilo.. Ne, tyhle legíny nechci, a ty tepláky taky ne...
"Tak si nějaký vyber sama."
Odpověděla mi nartikulovaným skřekem, za nímž následovalo prohlášení: "Ty jsi ZLÁ maminka!"
Do toho nekonečný psaní úkolů s druhorozeňákem...
Psal to už v pátek, a nenapsal, a pak znova v sobotu... a furt vymejšlel, proč zrovna teď psát nemůže. Znáte to, kdyby tu energii, co věnoval do vymýšlení obstrukcí, vložil do psaní úkolů, tak to měl napsaný nejmíň dvacetkrát...
Vůbec nejlepší bylo, když prohlásil, že mu ulítla propiska. Nevzrušeně jsem mu od nádobí sdělila, ať si jí zvedne... a on že to nejde, že mu uletěla nahoru. A ukazoval na horní skříňky kuchyňský linky!
O chvíli později pak vztekle vrčel, protože se mu jaksi moc nezamlouvala moje reakce... Propukla jsem totiž v naprosto nekontrolovatelnej smích... uprostřed záchvatu mu sdělila. "Ty seš fakt vůl..." a chlámala se dál.
Nevim teda jak vy, ale já jsem moc lidí, kterejm "upadla" propiska na skříň v životě nepotkala ;-). Prostě s ní cvakal o stůl tak dlouho, až mu odstartovala vzhůru jak raketa. Borec.
A navíc jsem si umanula, že se odpoledne bude tvořit...
Inspirovalo mne video, co jsem potkala na facebooku. Vy kdo mne tam sledujete, víte který, neb jsem ho i sdílela ;-)
Takže jsem po svačince sundala ubrus, vytáhla barvy, a šlo se na věc...
Děti se do toho vrhly s nadšením...
... a já jsem to tak nějak nestíhala úplně korigovat...
Tedy, já jim chtěla dát i tak volnou ruku, ale přece jen ne až tak moc ;-)
Jak vidíte, u holek se to velice záhy zvrhlo ve spontánní bodyart.
Ta starší teda měla jen elegantní vysoké modré rukavičky...
Batolata totiž bodyart milujou, a na to aby je tenhle druh umění fascinoval, nepotřebujou absolvovat žádný přednášky z dějin moderního umění... Pro ně je to prostě přirozenej způsob vlastního sebevyjádření... ;-)
A vzhledem k tomu, že tohle je už moje čtvrtý batole, tak už jsem se nad tim ani nijak zvlášť nepozastavovala... To jen kdysi dávno, prve, když se ten nejstarší v roce a půl vyzdobil na břiše a stehnech uloupenou propiskou, jsem na něj zírala s očima navrch hlavy :-D
Tentokrát už jsem se jen lehce ušklíbla: "Jojo, jak jinak. Pak tě umejem." ;-)
No a tady se můžete pokochat výslednou galerií:
Nejstarší, se od těch původních jemnejch barev poněkud dost vzdálil ;-)
Druhorozeňák spáchal partu postav z jakési hry... Omlouvám se, ale fakt si jejich jména ani po dvou přednáškách nepamatuju.
Jo, tak prej nějakej "Bandi", ale víc jsem to nepobrala ani na potřetí :-D
Jo, tak prej nějakej "Bandi", ale víc jsem to nepobrala ani na potřetí :-D
Třetí se z videa inspirovala těma chobotničkama...
Mě se teda její obrázek nejvíc líbil v tý fázi, v který je vyfocenej hned v úvodu článku, ale ona trvala na dalších vylepšeních. ;-)
Mě se teda její obrázek nejvíc líbil v tý fázi, v který je vyfocenej hned v úvodu článku, ale ona trvala na dalších vylepšeních. ;-)
Nejmladší zas hlásila, že bude dělat meloun... No...
;-)
Jo, a taky stůl...
Když jsem drhla ten, tak jsem byla docela ráda, že jsme si za ty roky pořád ještě nekoupili novej a pořád máme ten starej, oprýskanej, divně přelakovanej a popraskanej, kterej už je tak hnusnej, že bez překrytí ubrusem bych na něm fakt jíst nechtěla, a kterej jsme po někom podědili a ani pořádně nevim po kom... Pro takovýhle akce je ten stůl ale prostě geniální. Drhnout všechny ty barvy a taky lepidlo z tavný pistole z nějakýho novýho stolu, by mne teda štvalo neskutečně ;-)
Á propós... to lepidlo z vteřinový pistole... ;-)
Náš druhorozeňák totiž už nějakej čas sbírá uzávěry od přesnídávek, aby si z nich vyrobil autíčko. Mohlo by se zdát, že při čtyřech dětech logicky stačí jedna společná svačina... jenže on mu je manžel už několikrát vyhodil... a jednou či dvakrát dokonce i já... Ale tentokrát se konečně dočkal...
A takhle to dopadlo :-)
A prý to není auto, ale autobus ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat