Prohledat tento blog

pondělí 18. prosince 2017

Jedlé dárky - Bezinkové víno pro pány, Karamelový likér pro dámy a Linecké pro děti

 Tuto neděli jsme měli první vánoční oslavu v širší rodině (tentokrát z mé strany). A to vánoční oslavu se vším všudy... stromečkem, bramborovým salátem, řízky, koledami,... i dárečky. 
Letos jsem opět kromě několika nezajímavě kupovanejch věcí připravila každému i něco dobrého. Loni dostali pánové domácí paštiku a dámy pečený čaj, letos jsem ovšem spolu s dětmi myslela i na děti ;-) 
Pánové tak dostali bezinkové víno, dámy karamelový likér a děti Linecké cukroví.
A vás třeba něco z toho ještě na poslední chvíli inspiruje ;-).

Bezinkové víno 

... to už tedy letos nestihnete, to zase až napřesrok. Víno totiž zraje dva měsíce v demižonu... a o tom jak jsem ho na podzim dělala, a jak ho přístí podzim můžete udělat vy, se dočtete tady.
V sobotu jsem ho tedy nedělala, ale pouze rozlévala přes cedník do lahví... a dostala jsem se i k jeho ochutnávce... Je dobré, sladké... a dle mého soudu i docela silné... ale teda fakt mi chutnalo... To musím příští podzim rozhodně udělat zase ;-).

Karamelový likér

...ten naopak stihnete bez problémů. 
Já ho dělala tak, že jsem v kastrůlku rozšlehala dvě zkaramelizovaná kondenzovaná mléka a 3 dcl rumu do hladka. To chvilinku trvá. 
Pak jsem přidala něco mezi třetinou a polovinou vanilkového lusku. 
Rozkrojila, vyškrábla vnitřek do směsi a po chvíli váhání jsem do ní přidala i ten vyškrábnutej lusk. Pak jsem to chvíli na mírném plameni za občasného prošlehání ohřála. Tak aby směs byla hodně horká, nikoli však vařící. Neměla jsem teda možnost jak to změřit, ale řekla bych, že směs mohla mít tak 50 - 70°C. Zkrátka na prst už to bylo moc... ale ještě se to zdaleka nevařilo.
Pak jsem to za občasného míchání zase nechala zchladnout a pak rozlila do lahví.
Je to dobrý a hodně sladký... takovej bezva "tlamolep" ;-).

Linecké cukroví

To jsme se letos rozhodli udělat pro děti.  Potkali jsme totiž s naší třetí na podzim v Tescomě v akci tyhle formičky, který se nám oběma moc líbily;-). 
Takže jsme neodolaly a koupily je.

Vznikly z toho takovýhle sušenky s obrázkama... akorát my jsme je už s dětma dál nezdobily a nechaly je holý, jen s tim vykrojenim.

Na těsto jsme potřebovali:
380 g  hladké mouky
130 g moučkového cukru
3 žloutky a
250 g másla
těsto jsme nechali odležet do druhého dne v lednici, pak jsme váleli a vykrajovali a pekli v předehřáté troubě na plechu vyloženém pečícím papírem vždycky asi deset dvanáct minut, než to začalo hnědnout.
Slepili jsme marmeládou, na který se tvrdilo že je "Linecká" a hezky zabalili, aby měl každý z bratránků a sestřenek v balíčku od každého obrázku jeden :-)
Děti dětem vybrali i toho malinkýho andělíčka, že prej ten se srdíčkem je nejhezčí... objevili jsme je úplnou náhodou v obchodě vietnamce nad zdejším albertem... v "dragonu" jak vždycky říkaj kluci, neb to i stojí na ceduli.

Tak to byly naše letošní jedlé dárky... třeba vás něco z toho inspirovalo... a podělte se, co jste dělali vy... třeba zase inspirujete nás ;-).

P.S.: Celá nedělní akce se odehrávala u mý maminky... A teda řeknu vám, je to sranda, cestovat do Prahy busem s kočárem a  krosnou plnou dárků... a zatímco vás plně zaměstnává vymýšlení různejch fíglů na rozptýlení dcerky, bez kterejch se prohnutá do luku hlasitým řevem dožaduje vypuštění z kočáru a proklamuje, že hodlá v autobuse dělat: "Tap tap!"... volá vám manžel, kdeže jste a když teda ještě nejste zu svý matky, tak ať jí rychle zavoláte, že potřebuje, aby mu popslala někoho s mokrym hadrem, že za chvíli parkujou a že se třetí cestou strejdovi v autě poblila... třikrát... (Ti tři starší totiž jeli na víkend s tatínkem ke strýci, kterej je pak rovnou odvezl k babičce.) A když pak dorazíte na oslavu, tak první co uděláte (po té co sebe a nejmladší svlíknete) je, že jdete prát poblitý oblečení... Njn, to už tak nějak patří k tomu mateřství ;-)
A cesta domů byla taky dobrodružná. Během oslavy za okny chumelilo a tak jsme na cestu zpět vyjeli do sněhu... Ten, a zřejmě i náledí, byl pak nejspíš příčinou toho, že jsme na autobus čekali tři čtvrtě hodiny. A když už měl odjet směrem k domovu druhý a přitom stále na autobusák nedorazil ani ten první z autobusů... jeli jsme radši vlakem, i když to trvá dýl a od něj domů dvakrát tak dlouho... No, pro děti to bylo pohodlnější a ještě si cestou dali k večeři řízky od babičky ;-)

2 komentáře:

  1. Tyhle dárečky mám také moc ráda a pro blízké mě přijdou mnohem lepší, než nějaké hodnotné :)

    Krásné Vánoce!
    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat