To jsem takhle potkala v časopisu z albertu mimo jiné i recept na borůvkový knedlíky, a v návalu nostalgie po táborových výpravách na borůvky dostala geniální nápad... Půjdeme na ně s dětma!!!
Tenkrát na tom výletě v únoru 2020 jsme přece potkali obrovský lány borůvčí! Jakže to tam jezdí? Jo! Pozítří mám volno... Skoro půlka července... To jsme vždycky na táboře s holkama nasbíraly spousty borůvek... V půl osmý vstanem, v osm vyrazíme, v osm čtyřicet pět nám jede vlak, za osm minut nás tam vyklopí, a v 10:54 jede zase zpátky... To budem mít dvě hodiny na sbírání... To je akorát... Kolem dvanáctý jsme doma i se zastávkou v mekáči, na večeři jim udělám borůvkový knedlíky, a v pět vyrazim na noční...
Nádherně naplánováno...
A jakže to reálně proběhlo?
V půl osmý jsme vstali...
Nejmladší se oblíkla téměř bez problémů... Ne, nevezme si nic delšího... "Já už mám tyhle kraťasy, mami! Ty mi stačej!"
"No, jak myslíš... A že TY by si se taky oblíkla?!?"
Jo, s třetí to bylo na dýl, ale relativně taky dobrý.
I ten nejstarší, když se nakonec vzbudil a vstřebal, že někam jdeme, (ne, v žádnym případě rozhodně neslyšel, že jsem to včera říkala... ani jednou, natož pětkrát...) se nakonec oblíknul relativně rychle a bez dalších delších keců...
Nejhorší to bylo s druhorozeňákem...: "NE! JÁ NIKAM NEJDU!"
Trval na tom ještě v 8:05...
