Prázdniny u babičky...

Znáte to? Asi znáte... Dobrej měsíc se těšíte, až děti odjedou na týden k babičce... (u nás se to tedy týká těch tří starších, ta nejmladší nám zbyla doma a tenhle týden tak z ní bude jedináček...)...
Těšíte se, že si konečně odpočinete, že se vyspíte, neb nebudete muset ve všední den vstávat v šest a v půl sedmý pracně tahat děti z postelí, a o sobotách a nedělích brečet, proč proboha vás děti tahaj z postele už v šest, ne-li dokonce před šestou, když normálně nejsou schopný vstát v půl sedmý... (Ta nejmladší spí obvykle nejlíp, takže ta jediná člověka nebudí v šest, ta obvykle vstává až v sedm a bývá svolná i k delšímu pospání, tudíž ta by tolik potřebnému dospání v průběhu nastávajícího týdne bránit neměla.)...
Malujete si, co všechno stihnete udělat, jak pořádně uklidíte, jak v klidu převlečete postele, proberete a roztřídíte všechny hračky, jak určitě najdete ty, co už jsou delší dobu nezvěstný... Spácháte prostě generální úklid, rozsáhlou reorganizaci a možná stihnete i vymalovat... :-D (Haha, že jo... loni jsme první tři dny odpočívali a pak už stihli jen ty postele, vysát, vytřít a už byly děti zpátky :-D.)
Tak si to tak hezky plánujete a těšíte se na veget... poslední dva dny strávíte v ještě větším poklusu než obvykle... protože konec školního roku... dárky pro učitelky... kytky (pro který běžíte s kočárem v šílenym lijáku přes sídliště)... do toho děti domu tahaj hromady výtvorů ze školy, který prostě neni v tak malym bytě kam dát, založej s nima totálně váš pracovní stůl, až je na něm toho tolik, že to z něj do všech stran přetejká a padá... takže nemáte kde pracovat a tvořit... no, stejně na to nemáte čas...
A tak se těšíte, že i na svym stole si zase jednou uděláte pořádek... a třeba na něm zase konečně něco i vytvoříte...  a hlavně, že pár dní nebudete poslouchat to věčný křičení a ječení a všechny ty nářky typu: "On mi vzáááál!" a "On mě praštil!" "On on on on on..." z kterýho vám  denně večer hlava třeští... No většinou ne večer, ale už kolem čtvrtý odpoledne, kdy koukáte na hodiny a konejšivě sama sobě říkáte: "Ještě čtyři hodiny a budou v postýlkách..." a tááák strašně, ale úplně strašně, vyloženě celou svou bytostí, každou buňkou vašeho těla... se těšíte, až oni zmlknou a vy si lehnete...

A pak je tu najednou poslední červen... a vy ráno vstanete ještě o čtvrt hodiny dřív než obvykle... jednak proto, že aspoň poslední školní den nechcete přijít pozdě, chcete to všechno stihnout... A navíc samou nervozitou stejně nemůžete spát...
A zase taháte děti z postele... oblékání, snídaně, zuby, dárky, kytky, boty... poslední poučení dětí, která kytka a kterej dáreček je pro koho... stejně něco z toho spletou... a hurá do akce i s nejmladší v šátku... cestou se děti hádaj, co kdo ponese... "Ona už nesla! Teď chci já!" "Ty máš kytky. Nech jí tašku. Ona to pomáhala chystat, zatimco ty sis hrál!"... Popředávat to ve školce a hurá na bus do školy...
Ve škole slavnostní rozloučení... synek oceněn knihou spolu s dalšíma dětma, co maj samý jedničky... to jednoho dojme... pak rozloučení s devaťáky... i to člověka může dojmout, ač má sám teprve druháka... dvě z deváťaček jdou na obor automechanik... to člověka zaujme... a jak už je v tom dojímání a vůbec celej naměkko... dojme ho i tohle ;-)...
Pak do tříd na předávání vysvědčení a potom pochytat všechny učitelky z kroužků a vychovatelky s družin... Kterejm váš syn beze slova vrazí do ruky dárek a zmizí, než si obdarované pořádně stihnou všimnout, kdo že to byl... zmateně koukaj, co se jim to v ruce zničeho nic materializovalo... Taková školnice za ním zmateně volala, komu to má dát, a já jí ujišťovala, že nikomu, že to je pro ní, že náš syn je prostě trdlo :-D
Pak hurá domu, zabalit.. a po rychlym obědě zase do školky pro prostřeďnáky, pobrat tam tu hromadu věcí, co se tam za školní rok nastřádala, tu hromadu náhradního oblečení, holin a tak... nějak jsem to množství podcenila, a naplnila jsem nejen batoh, ale i tašku a většinu prostoru pod kočárem, kam jsem cestou domů hodlala uložit nákup... a ze školky rovnou na autobus, kterym děti manžel odvezl k babičce, svý mamince...

A jak jste se celou dobu těšili, až děti odjedou a vy budete mít týden vytouženého klidu... najednou jedete od autobusu jen s nejmladší v kočáře... a pronikavě si uvědomíte... že už teď! se vám stýská...


Krásné prázdniny všem, přeje čtyřmatka Jenovéfa :-)