Tenhle víkend jsme byli na už tradičním výletě na "Kožovku a ostružiny", kterej vždycky plánujeme na druhou polovinu srpna, kdy v místních lesích bohatě zrajou ostružiny, a zveme na něj příbuzenstvo s dětma, tedy moje a manželovi sourozence a zároveň tudíž bratrance a sestřenice našich dětí. Sice jsme teda každej taky ze čtyř dětí, ale u manžela má zatím děti jen jeho starší sestra, tři... a z mý rodiny má jeden z bratrů jenom holčičku a sestra dva kluky... Ale kdyby se to mělo sejít všechno, dá to i tak jedenáct dospělejch a deset dětí (zatím;-)). Ale to se ještě nestalo, že by mohli úplně všichni, nejvíc nás bylo před dvěma lety pět dospělejch a sedm dětí.
Letos bohužel mohla jen moje sestra s manželem a klukama, tak to bylo takový komorní... ale bylo to fajn, počasí nám přálo, slibovaný přeháňky se nekonaly, s dětma už se daly hrát i nějaký tý výletní hry... a krom toho jsme cestou lesem nasbírali kotel těch kýžených ostružin...
A ještě víc jsme jich rovnou v lese snědli :-)
Plánovala jsem udělat koláč a marmeládu... ale muž mne přesvědčil, že marmelád už mám hodně, ať to radši zamrazim... Nu, je fakt, že z těch mraženejch můžu pak postupně dělat lecos... i když teda zrovna ta ostružinová marmeláda loni zmizela nejrychleji... tak třeba jí ještě udělám...
Zatím jsem ale včera večer dělala jen ten koláč... A dneska už po něm zbyla jen vyluxovaná forma... děti z ní odpoledne vyblízávaly poslední drobečky... asi budu muset upíct další :-D.
A na to je fajn, si zaznamenat recept, aby mohl být zopakován... zvlášť když si ho člověk z půlky jen tak vymyslí... Taky tady je:
Ostružinový koláč
Tady vidíte všechno, co jsme potřebovali... ostružin teda ještě asi o třetinu víc ;-).
(Co se toho másla týče... tak jsem měla v obchodě problém, český másla jim došly, stejně jako v mý lednici, a měli tam jen polský... a pak tyhle osminkový alberťácký, tak jsem vzala to, že ho teda zkusim, když tvrděj, že je z Rakouska, a cenově vyjde i o žďabínek líp, než to polský... doma jsem ovšem zjistila, že je bez laktózy! Nu což... hihi... bysme mohli pozvat na koláč i Leonarda Hofstadtera... no, vlastně nemohli, v náplni byla smetana :-D...)
Dva bílky a jeden žloutek jsem spolu s cca 80ti gramy cukru dala šlehat do robotu do pěny.
Asi 230 - 250 g hladké mouky, 5 nebo 6 lžic cukru krupice, 4 lžíce moučkového cukru a dvě lžičky prášku do pečiva jsem promíchala. Pak jsem přidala vejce a žloutek a to malý máslo a vypracovala těsto, který jsem vložila do vymazané formy.
Ve smetaně jsem mezitím nechala třetí, která už se sápala, že jde taky píct, rozmíchat lžíci cukru a jeden pytlíček vanilkového pudinku.
Pak na těsto kladly děti ostružiny, s takovou vervou (zřejmě poháněny myšlenkou "aby náhodou někdo ze sourozenců nedal na koláč víc ostružin než já..." :-D) až měly na fotkách ruce rozmazaný... něco ujedly... ale i kdyby ne, bylo by jich málo...
... takže jsme rovnou přidali nějaký z těch zmraženejch.
Když byla z vajec (respektive z vejce a jednoho bílku) a cukru ušlehaná pěna, vešlehali jsme do ní krátce tu smetanu s vanilkovým pudinkem a nalili jí navrch.
Pak jsme to upekli v předehřáté troubě na 185°C cca 45 minut.
Ráno jsme to vyblejskli v trošku lepšim světle...
... a snědli...
do posledního drobečku!
Žádné komentáře:
Okomentovat