Děti je vesele ujídaly... Když pro ně přišly do kuchyně prve, pamětliva toho, co jsem kdysi zažila já, jsem je hned upozorňovala, že ještě nejsou zavařený...
Dnes už zavařený jsou, a já jsem strašně zvědavá, jaký budou, protože jsem to ještě v životě nedělala :-)
recept jsem našla tady: http://www.milujizavarovani.cz/cs/temata/show/clanky/29-okurky-jak-od-nasich-babicek/
a vybrala jsem si ty Znojemský a zavařila je v troubě.
Vypadaj dobře.. tak uvidíme, jestli tak budou i chutnat.
A na závěr ten příběh,
kdy jsem o okurkách zažila velké šokující zjištění:-).
To už mi bylo osmnáct a bylo to na
chalupě. Tatínek tehdy sklidil plnej plechovej kýbl okurek nakládaček a nechal
je u stolu na židli. Několikrát jsem kolem nich prošla, a když už na ně můj
zrak padl asi po pátý, neubránila jsem se vzrůstající chuti na ně a jednu jsem
popadla a rychle do ní kousla. Vzápětí jsem se zarazila a zůstala
nevěřícně zírat na okurku v mý ruce.
V tu chvíli vešel do místnosti
tatínek. Viděl mně, jak konsternovaně čumim na nakouslou okurku, a pobaveně se
mne tázal: „Co na tu okurku tak zíráš? Tě kousla.“
A já jen pomalu přesunula
svůj pohled z okurky na něj, zatímco můj mozek právě doručil výsledek toho
fofru, co ve mně po nakousnutí tý okurky nastal, a já ten výsledek nechápavým
udiveným tónem pomalu pronesla nahlas: „Ona neni kyselá.“ A znovu jsem se jala
čumět na nakouslou okurku.
„Jasně
že není kyselá, copak je na zahradě zalejvám octovou vodou.“ povídal evidentně
dobře se bavící tatínek.
Nedůvěřivě
jsem na něj pohlédla a otázala se: „Ony nerostou kyselý?“
„Ne,“
smál se tatínek. „Aby byly kyselý, tak se musej naložit do láku.“
„Aha.“
„To´s
nevěděla?“ následovala pobavená a udivená otázka.
A
protože se mezitím můj mozek vzpamatoval, zněla moje odpověď: „Ne. A kdo mi to
měl říct? ´Otec je pro dítě zdrojem informací o světě.´“, odcitovala jsem,
„Takže je to tvoje chyba, že to nevim!“ Prohlásila jsem, už se smíchem. A táta
řekl: „To máš pravdu.“ A smál se taky.
UPDATE!: Tak náš nejstarší už suverénně jedny otevřel... jen tak mimochodem, jak šel kuchyní, opičák... tak jsme ochutnali... a supééér! Umim zavařit okurky, dobrý okurky :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat