Pamatujete náš letošní letní seznam? Přiznávám, že letos se nám ho beze zbytku splnit nepodařilo ani zdaleka, jak vidíte na následujícím obrázku.
Svůj podíl na tom měl bez pochyby fakt, že kluci letos byli spolu s tatínkem poprvé na dva týdny na táboře a taky, že tři starší děti byly na samém začátku prázdnin téměř dva týdny s babičkou na Moravě, kterýžto čas jsem věnovala objednávání látek a následnému dobrodružnému čekání na ně, a hlavně malování našeho milého malého bytu, při kterémžto počínání jsem doma našla i trezor... jak jste se na blogu mohli dočíst... Takže jsme na plnění těch bodů neměli v létě týdnů devět, ale jenom pět.
Navíc některé body jsme se sice velice pilně splnit snažili, ale zhatily nám je různé vnější okolnosti, kupříkladu počasí... Třeba kvůli zatmění měsíce jsem s holkama strašila venku skoro do půl desátý... a nic... bylo pod mrakem. A když se mraky roztrhly bylo skoro jedenáct, ale z našich oken na měsíc vidět nebylo... ten byl od nás z balkónu vidět až po půlnoci a to už zatmělej nebyl...
Kluci byli v tý době na zmíňeném táboře a manžel mi pak do telefonu říkal, že u nich bylo taky pod mrakem... takže jsme zatmělej měsíc neviděli nikdo.
S Perseidama to nedopadlo o nic slavněji...
Seděla jsem tenkrát krátce po usnutí těch tří mladších skoro třičtvrtě hodiny na balkoně a brejlila do nebes... I svoje rozbitý brejle na dálku, na kterejch mi na jaře nejmladší ohnula jednu z nožiček a mě se jí při rovnání podařilo následně ulomit docela... furt to hezky šlo..."super, ještě kousek... ještě kousek..." a pak křup a bylo..., tak i ty brýle jsem si našla, abych něco viděla... a hvězdy nějak nepadaly a nepadaly, tak jsem ani toho nejstaršího z postele netahala... Beztak asi poslední čtvrt hodinu mýho bezvýslednýho brejlení taky konečně prospal.
Tradiční výlet s bratranci a sestřenkami jsme letos po pěti letech poprvé taky nedali, a rozhlednu jsme navštívili až v září.
I z toho luku jsme nakonec stříleli až na podzim...
Ostružiny jsme nasbírali jen do pusy, takže na koláč vůbec nezbylo a na jakoukoli marmeládu letos taky nějak nedošlo.
Aspoň že tu pizzu jsme stihli... to byl moc fajn počin.
Zato babičky se od nás letos žádnejch pohledů z výletu nedočkaly... Ostudy jsme.
A to jsme těch výletů zvládli několik... Především jsme s dětma našly ztracené ovečky z Déčka, a to sice ve Stromovce a pak na Cibulce, což byly moc fajn výživné výlety, a krom toho jsme i s tatínkem konečně navštívili Muzeum českých drah v Lužný u Rakovníka.
No a ten zbytek si holt schováme zase na příští léto. V tomhle počasí, ač je letošní podzim mimořádně teplý, se mi jaksi brodit potokem a stavět v něm hráz, nebo riskovat pád dětí do říčky při pouštění lodiček přece jenom nechce ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat