Rýžový nákyp

To je další takový jídlo, který má svý příznivce i zarytý odpůrce...

Podobně jako žemlovka, o který jsem psala před časem.

A zatímco žemlovku naše maminka uměla jak dort a tu příšernou jsem znala ze školní jídelny... tady to bylo téměř naopak.

Téměř proto, že ani ten školní nákyp nebyl kdovíco, ale dal se... Ovšem to, co pod názvem "Rýžový nákyp" servírovávala naše maminka... to byl vážně úkaz.

Naše maminka totiž dělávala nákyp zásadně ze zbylý rýže. Jenže... když u nás nějaká rýže zbyla, tak to už vážně muselo bejt, protože my jsme obecně jedli jako nezavřený... Zbyla-li tudíž nějaká rýže, bylo to proto, že byla enormně přesolená, tedy tak, že se téměř pozřít nedala...

Takovouhle přesolenou rýži pak maminka hojně osladila, zřejmě v jakési pomýlené naději, že dostatečné množství cukru přesolenost přerazí. Následně do rýže vylila sklenici švestkového kompotu, a za stálého míchání bohužel nevylila obsah hrnce do záchoda, ale pouze ohřála a volala k obědu...

Vzpomínám si, jak jednou, když mi bylo čtrnáct, vyžadovala spáchat tohle s přesolenou rýží po mně. Byla z toho hádka jako blázen. Řvala jsem tenkrát jak na lesy, že takovou prasárnu v žádnym případě dělat nebudu...

A snažně vás prosim, nedělejte jí ani vy...

NIKDY!

Dík ;-).

A jednou... v páté třídě na škole v přírodě... se to stalo... potkala jsem "Rýžový nákyp" s velkým "R" (a možná i "N")... Nadýchaná vrstva rýže, sladké meruňky, opět rýže... a navrchu báječná zapečená sněhová peřina...

Nákyp jako dort! 

Přecpala jsem se ho až k prasknutí... 

A moje pitomý spolužačky jim ucpali záchod... (tak nevim, možná neměly tak markantní srovnaní z domova... ostatně se taky občas bojim, že ty moje držky až příliš zhejčkávám...).

Vzpomínka na tenhle nákyp se pak stala určitym "svatym grálem" mezi rýžovými nákypy, kterýho jsem se následně snažila ve svý kuchyni dosáhnout...

A po několika pokusech a několika internetovejch diskuzích na téma, kdo jak rýžovej nákyp dělá, se mi to v zásadě i podařilo.

Tak tady je, můj výslednej recept na Rýžovej nákyp:

 Použila jsem litr mléka, asi třetinu pytlíku rýže, tedy asi 350 g, cukr, 7 vajec, darované a zavařené meruňky z léta, kousek másla a trochu strouhanky.

 4 vejce a asi 180 až 200 g cukru jsem dala šlehat do robotu.

 Rýži jsem propláchla v horké vodě, zcedila a dala vařit do mléka, krátce před varem jsem přidala asi 50  cukru.

 Pekáč jsem vymazala máslem a vysypala strouhankou.

 Troubu předehřála na 180°C

 Uvařenou rýži nechala trochu zchladnout.

 A když byly vejce s cukrem ušlehaný do pěny dělající kopečky (šlehala jsem na třikrát, vždycky asi pět minut, a pak nechala motor chvíli, taky asi pět minut, odpočinout, než jsem ve šlehání pokračovala)...

 ... přišlehala jsem krátce v mléce uvařenou rýži.

 Vznikne rýžová pěnová nadýchaná hmota...

 ...jíž třetinu dám do pekáčku a pokladu nakrájenými meruňkami... krájím menší kousky, aby se to dětem pak líp jedlo.

 Pak vrstvu rýže, zbytek meruněk a navrch zbytek rýže... píct asi 40 minut...

 Potřít sněhem ze tří až čtyř bílků (mě už zbyly doma jen tři vejce, ale ze čtyř je to lepší ;-),) a znovu zapíct na cca 15 minut.

 Až sněhová peřina začne hnědnout.

 70% obsahu plechu zmizelo na oběd...

Zbytek chodil ujídat během odpoledne rádoby nenápadnej druhorozeňák... 

...až to dojedl docela ;-)