Prohledat tento blog

středa 31. května 2017

"Á ci ven!"

Tak se mi tuhle podařilo vyběhnout ven bez dětí. Sice teda pro děti, ty dvě prostřední, ale úplně sama.
Šla jsem dost na poslední chvíli a nejmladší spala, tak jsem oznámila poněkud zaskočenému čtyřotci, že mu jí tam nechávám, a že má pro ní kdyžtak támhle oběd... a vystřelila dřív, než stihne navrhnout, že jde do školky on a svůj návrh zrealizovat...
A jak jsem za domem vbíhala do lesa, tak krásně svižně, nalehko... vjížděla do něj zároveň maminka s dvojkočárem. V předu seděl starší kluk, tak dva a půl až tři roky, ten si s něčim celkem spokojeně hrál, a vzadu klouček, kterej mohl mít tak rok a půl... ten si nehrál... a hlavně vůůůůbec nebyl spokojenej... Ten řval až se propínal a opakovaně vykřikoval: "Á ci ven! Á ci ven! Á ci ven!"
Už v tu chvíli mi cukaly koutky... Načež mu maminka patřičně dramatizujícím hlasem povídá: "Póóódívej, kolik je tu napadanejch šišek!" ... a v odpověď se jí pouze neslo: "Á ci ven!"
Odvedení pozornosti nevyšlo, tak zkusila vysvětlení: "Miláčku, já vim, ale já bych vážně potřebovala, aby sis teď na chvíli odpočinul, víš?"
"Á ci ven!" řičel dál chlapeček, zatimco já jsem poskakovala pryč přes šišky a tlumila své veselí...
O něco dál jsem pak radostně sdělila lesu: "To je prostě TAK úžasný! Když to, co řve, neni MOJE dítě!"...
A pak jsem si hluboce užívala každou vteřinu toho úžasného klidu a lehkosti, kterou plně dokážou prožít a ocenit právě jen matky,... s vědomím, že teď mám tu krátkou chvilku štěstí, kdy problémy mejch dětí, nejsou moje starost, ale... že za pár minut to už klidně můžu být zase já, komu bude dítě v šatně školky řvát: "Já chci!" a "Já nechci!", "To chci!", "Já sama!", "Nééééé!" "Ci šiiiilt!" (rozuměj: "Chci kšilt!") a podobně ;-)

Pevné nervy všem rodičům přeje čtyřmatka Jenovéfa ;-)

Žádné komentáře:

Okomentovat