Z našeho druhorozeňáka mne asi jednou vomejou... fakt :-D

Před časem jsem psala na blogu o tom, jak se snažim dětem dávat zdravý svačiny. A ještě dříve, a na několikrát, o tom, jaký šílený jsme měli problémy se zubama.
To jako na úvod, abyste chápali plnou hloubku toho, proč mne ten náš kluk svojí hláškou, k níž se dostanu v závěru tohohle krátkýho povídání, tak moc dostal ;-).
Dnes jsme byli zase na kontrole... byly to teda hotový manévry, který jsem s učitelkou, mužem a zubařem domlouvala už od úterka.
Druhorozeňák měl jet totiž dneska na výlet, jak jsem se v to úterý dozvěděla, a to jak se svojí třídou, tak zároveň s keramickym kroužkem, na kterej strašně nadšeně chodí... takže na ten výlet samozřejmě hrozně moc chtěl, a já hledala způsob, jak stihnout obojí, neb znovu odložit kontrolu u zubaře, když jsou tam tak dlouhý objednací lhůty jsem nechtěla (na začátku ledna jsme totiž odložit museli, jak jsme se vrátili domů z prázdnin s horečkama...)... a tak jsem aktivně
hledala spoje nejen nám, ale ověřovala i ty školní... a že jo, že teda pojede, když se maj vrátit do dvanácti na autobusák, a že ho táta vyzvedne rovnou tam, a do školy už se vracet nebude a pojedou rovnou do Prahy za náma, že na ně budem čekat u zubaře...
A protože jel na ten výlet, dostal dneska trochu vydatnější svačinu. Krom obložený housky a nakrájenýho ovoce dostal ještě takovej ten malinkej kulatej červenej sýr, tušim že mini Babybel se to jmenuje a k tomu jako zvláštní bonus ještě müsli tyčinku.
A toho borce mýho střelenýho nenapadlo nic lepšího, než ve chvíli, kdy jsem se už v ordinaci loučila, nakráčet tam zpátky a takovym tim správně oprsklym tónem jakoby ho to najednou fakt strašně moc zajímalo... před zubařem! prohlásit:
"Mami???? A proč si mi dneska dala sladkou svačinu????"
No vážně... Zabít ho je málo :-D.