Naše hra inspirovaná vikingem Tappim a sobem Chichotkem

Posledně jsem psala článek o knihách v nichž vystupuje dobrácký viking Tappi a jeho nerozlučný kamarád Chichotek... a dnes se vám chci pochlubit hrou, kterou jsme si podle nich doma vyrobili.

Prvním popudem byla tahle krabice od sušenek. Děti se totiž hned nechaly slyšet, že ten sob vypadá jako Chichotek... a tak mi začalo šrotovat v hlavě, co pěknýho by tedy  v té krabici mělo najít svoje místo...

...a tak nakonec o jarních prázdninách, které jak už jsem psala byly u nás ve znamení vikingů, vznikla tahle hra.

Z prvních stran prvních dvou dílů o Tappim jsem ofotila a několikrát vytiskla, zalaminovala a rozstříhala obrázky postaviček z příběhu.

 Na látku jsem pak namalovala cosi jako Šeptající les a Šumící moře, přimalovala políčka a některá z nich označila runou, podle prvního písmena jména příslušné postavy, někde jsem použila první dvě, protože je tam několik postav začínajících od "S" a nebo taky od "B" a "D" (tady jsem si po letech trochu oprášila znalosti run z Tolkienova Hobita). 

A na závěr jsem to celý pro jistotu oentlovala, aby se nám hrací plán moc netřepil.

Pak jsme ze starých zásob vyštrachali takový barevný skleněný kamínky místo figurek a i nějaká bezprizorní kostka se nakonec našla... a mohli jsme hrát.

Postupuje se přibližně podle příběhu. Tedy z Tappiho chalupy pro zásoby ke kupci Všejedovi, přes políčko s trollem Mrzoutem k Chichotkovi a tak dál až k chalupě a pak k lodi a po ostrovech Šumícího moře. 

Háže se kostkou, přičemž šestka je šestka, nehází se znovu, a komu se podaří trefit přímo na pole nebo těsně před či za, může si vzít kartičku s obrázkem příslušné postavy z příběhu. Největší šance je získat Tappiho, přes jehož políčko se projde při hře vlastně celkem třikrát. Ale každou kartičku je možné získat jen jednou...
Nakonec nevyhrává ten, kdo je v cíli, tedy zpátky v chalupě, nejdřív, ale ten komu se podařilo cestou sesbírat nejvíc obrázků... :-).

Tak, a krabice má svoje využití :-).

Zabaleno ;-)

Myslím, že obr Balvánek (chycený chobotnicí) se mi docela povedl.

Ale hlavně: děti hra baví... a při hře často komentují co se kde stalo a vzpomínají na děj příběhu v knihách. A mě hrozně těší, s jakým nadšením poznali mnou naznačený prostředí a hrdiny příběhu.

Až napíšou úkoly, stihnou-li to do večeře, budem zase hrát ;-).