O svačinách chutných a nechutných

Tak mne ten můj druhorozenej minulej týden zase jednou totálně dostal...

Se školníma svačinama je to obecně u nás veselý... kolikrát jí kluci přinesou celou... A já se táži proč... a dozvídám se samý zajímavý věci:
"Já jsem nemohl jíst svačinu...", "Oni mne nenechali...", "Já musel jít ven...", "Já musel dostavět tu loď z lega...", "Já musel...", "Já nemoh..." "Ale, mami! Ta svačina byla moc veliká!"...
Určitě to znáte... Znáte to, že jo? Teď opravdu doufám, že to znáte... Pokud to znáte, tak nepochybně chápete mou touhu po tom, že to taky znáte ;-).

Ale minulej týden to byla vážně pecka: "Ta svačina je nechutná!"
"Cože?" zkoprněla jsem v úžasu.
"Nechutná mi! Je hnusná!"
"Chleba se sýrem a šunkou je nechutnej?" ověřuju si, že předmětem jeho rozmrzení
je skutečně to, co já považovala za normální a vcelku dobrou sváču. (Mimochodem, den předtím byla kaiserka se šunkou, sýrem, rajčetem a ledovym salátem, k tomu v malý krabičce "nakuličkovaný" hroznový víno a o den dřív rohlík se sýrem, v krabičce nakrájená paprika a v inkriminovaný den, byla kromě zmíněného chlebu se šunkou a sýrem v krabičce oloupaná mandarinka... jo, podstrojuju jim hrozně... nepamatuju se, že by mi rodiče kdy loupali mandarinky, nebo otrhávali kuličky hroznovýho vína ;-)...)
"Jo!" prohlásil synek rezolutně na moji otázku.
"A co měli k svačině ostatní?" sonduju ;-)...
A dozvídám se: Ten měl tuc, ten a ta měli slaný tyčinky, ten měl tousty a bonbóny a ten měl "sýr a křup"...
"Maminka toho a tý myslí na to, aby jim chutnalo. Ty na to, aby nám chutnalo VŮBEC NEMYSLÍŠ!" obvinil mne náš druhorozenej syn v závěru svého výčtu... a já vybuchla smíchy...
(Dovoluji si podotknout, že ten a ta, jejichž maminka slovy mého syna "myslí na to aby jim chutnalo" jsou dvojčata, co měli ke svačině zmiňovaný slaný tyčinky... a taky si dovoluji podotknout, že ona dvojčata, i ona maminka, jsou... jak to říci hezky... "poněkud prostorově výraznější" ;-)...)

Chechtajíc jsem odkráčela z pokoje i od syna evidentně zaskočenýho mojí reakcí, a došla do koupelny za manželem, abych se s nim o synův názor na věc podělila.
A zatímco jsem následně googlila na netu, jak má vypadat správná svačina do školy a potom synátorovi přetlumočila, co se dávat dětem na svačinu do školy má a co naopak ne, a taky proč, v čemž mi nejvíc pomohly tyhle stránky, (synátor pak sám uznal, že jeho svačina spadá do toho, co by ke svačině mít měl, zatímco ze svačin, který zmiňoval se do těch správných daj zařadit jen tousty, ovšem bez bonbónů)... tedy, zatímco já googlila, měl manžel k synovi proslov.
"Co myslíš?" tázal se ho, "co je jednodušší? Koupit slaný tyčky nebo sýr a křup a nebo nakrájet pečivo namazat ho, nakrájet zeleninu, ovoce a tak? Co? Fakt si myslíš, že vás maminka šidí? Neměla by to náhodou mnohem jednoduší, kdyby vám místo dělání pořádný svačiny koupila slaný tyčinky?"

A na závěr manžel se synem domluvil, že když první čtyři dny v týdnu sní, co mu maminka ke svačině dá, tak si páteční svačinu smí pak v obchodě vybrat sám...
Tenhle týden zvládnul sníst svačinu jen v pondělí... takže aktuálně mu páteční nezdravá sváča nehrozí ;-)