Prohledat tento blog

pátek 22. prosince 2017

Vánočka

U nás doma pekl vánočku tatínek... byla hodně sladká, taková těžká, ale dobrá :-)

Nu já jí peču jinak... Kdysi jsem našla v Albert magazínu recept na mazance, který se mi tenkrát podle něj báječně povedly. Oproti tomu, jak pekl vánočku táta, bylo v tomhle receptu míň cukru a nikoli polohrubá, ale hladká mouka.
Trošku jsem se za ty asi čtyři roky od původního receptu oddchýlila, ale jenom trochu...
Takhle jsem je dělala včera:

Do misky jsem nasypala asi 50 g rozinek... další jsem doma nenašla, ale našla jsem brusinky, tak jsem přidala asi 50  brusinek.
Přilila jsem trochu rumu, asi polovinu tekutiny co vidíte na obrázku, přidala lžíci cukru, dolila vodou, zamíchala a nechala stát... (Nechci mít rozinky moc rumový, budou to jíst děti ;-)...)

 Do misky jsem nalila asi decku ohřátého mléka, rozdrobila do něj kostku droždí, přidala tři lžíce cukru, promíchala a nechala vzejít kvásek.

 Asi o půl hodiny později jsem do mísy nasypala kilo hladké mouky, asi 200  cukru, rozklepla dvě vajíčka...
 Přidala jsem decku mléka v kterém rozpiustila dvě lžíce sádla (doma škvařeného) a dvě lžíce másla, pak kvásek a taky rozinky s brusinkama včetně toho přislazeného a naředěného rumu. A vymíchala hnětacími metlami těsto... Nechala jsem ho kynout pro spoustu jiný práce asi dvě hodiny...
Pak jsem ho vybrala na vál, prohnětla a rozdělila na půl (z těsta budou dvě vánočky) každej díl pak třetiny a třetiny zase na třetiny a z těch jsem uválela válečky.

 Dolní patro se uplete ze čtyř, tak jak vidíte na obrázku... Pamatuju si, jak se s tim tatínek jednou mořil a zlobil se, že s e mu to nějak nedaří, a já se na to přišla kouknout, co ho na tý vánočce tak rozčiluje... a on mi ukazoval obrázek v knížce, kde to jako bylo tak nějak nakreslený... a já na to chvíli koukala a pak jsem říkala: "Jééé, to vypadá jak keltský pletence! To bude takhle!" A jak jsem tehdy v létě kreslila hromadu kartiček s různejma keltskejma pletencema, protože jsme tenkrát měly s našim holčičim turistickym oddílem táborovku na téma kelti, zapletla jsem to podle nich a bylo.
Když jsme se pak vrátili z půlnoční, tak mi tenkrát táta vyprávěl: "Tys měla s těma keltskejma pletencema pravdu. Jak jste byli v kostele, tak v rádiu mluvili o různejch tradicích a říkali, že pletení vánočky, má svůj původ u keltů, že věřili, že v domě musí být o slunovratu zapletený pečivo, aby ho zlý duchové nemohli rozmotat a škodit..."
Z čehož vyplývá, že vánočka se má prostě zaplýst... a vánočková forma tohle "kouzlo" úplně vyruší ;-)
 Hotový spodní patro.
 Druhý se uplete za tří pruhů jako cop a třetí jen ze dvou a patra se seskládají na sebe. Já to pak propíchnu špejlí, aby se to tolik nerozjelo... stejně se to trochu rozjede ;-)... a nechám ještě aspoň pů hodinu kynout. 
Pak potřu rozšlehaným vejcem, posypu plátky mandlí a peču na 180°C skoro hodinu.

 Pro letošek mám hotovo... Uf :-)

 Jestli jste ještě nepekli, tak ať se vám podaří :-).


2 komentáře:

  1. Vánočka se ti opravdu povedla :) já jsem letos přemýšlela, že bych se do pečení mé první vánočky také pustila, ale asi si zatím netroufnu. No nezkusila jsem to, tak třeba příští rok :) my totiž máme ve vedlejší vesnici skvělé pekařství, tam pečou také moc dobré vánočky, tak proto mě to tolik netíží, ale věřím že i v tom by byl obrovský rozdíl mezi domácí a s tou z pekárny.

    Krásný poslední předvánoční den!
    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji :-) atak třeba příště :-)...a nebo o Velikonocích vyzkoušet na mazancích ;-)
    Taky přeju krásné Vánoce! :-)

    OdpovědětVymazat