Jak vám slouží paměť? aneb O jednom šití po dvouměsíční pauze

Já nedávno zjistila, že mně ještě mizerněji, než jsem si myslela...
Vždycky jsem věděla, že to s ní neni valný,... ale že je to se mnou až TAK marný? To bych byla nečekala...

Šila jsem tuhle něco po dobře dvouměsíční pauze...
A chtěla jsem to mít rychle...
Fakt rychle,... abych stihla podle toho ještě i udělat návod, kterej jsem plánovala další den sdílet ve svý šicí skupině...
(Konkrétně tenhle ;-)...)
Jsem totiž takovej ten notorickej odkladač... takže jsem to šila na poslední chvíli stylem "dneska to musí být!!!",... ideálně do hodiny, abych pak ještě stihla nasosat fotky a napsat ten návod...

Vytáhla jsem teda stroj.
Vyštrachala pedál...
Pak zjistila, že nemůžu najít šňůru do zásuvky...
Hledala jsem jí jak magor na pěti různejch místech...
Třikrát dokola...
Pak jsem to vzdala, že zkusim najít jestli by mi tam nesedla jiná šňůra...
Nakonec seděla ta z baterie k tiskárně...
A přesně ve chvíli, kdy jsem ji zapojila, jsem zjistila, že ta správná šňůra mi celou dobu leží za strojem!

To ale nebylo všechno...
Ne, né...
To bylo jen takový zahřívací kolo...

Pak jsem navíjela nit na cívku, protože na žádný ze sedmi cívek, z nichž každá hrála pěti až osmi barvama, bílá nebyla...
A PAK nastala ta správná panika!
PROBOHA!!! KDE MÁM ČLUNEK?!?

Hledám všude na stole, i pod stolem v okruhu dvou metrů...
Pod strojem, za strojem...
Ten otvírací šuplíček ve stroji, plnej patek, cívek a náhradních jehel, vysypu snad čtyřikrát...
Vysypu i duplo dětem z bedny pod stolem... Prohrabu to a zoufale zase nahážu zpět...
Procházim všechny místa, na kterejch si vybavuju, že jsem za poslední půl hodinu byla...
Žádnej člunek nikde nevidim...

Pak mne napadne, že cívky maj podobnou velikost, jako ty ze starýho šlapacího stroje po dědovi, kterej jsem na samym začátku prosince konečně začala dávat do kupy...
Možná by se dal použít člunek z něj...?
Tak razim do komory, prohrabat šuplík s drobnostma od tý krásný starý singrovky...

Člunky jsou tam dva!
Letim s nima zpátky ke stroji celá napjatá...
Cívka do nich krásně vklouzne...
Ale člunek se do stroje nevleze!
No ani omylem!
To neni možný!?!
Jakto?
Že by se teď ty člunky dělaly nějak tenčí?
No, to ale výrazně tenčí!
Pozoruju ten vnitřek stroje, kam jsem se před chvíli pokusila narvat člunek...
A pak mne napadne, položit tam tu cívku rovnou...
Zvolna...
Jak v tranzu...
Připadám si jak ve zpomalenym filmovym záběru...
Je to možný?
Zírám na cívku, která krásně zapadla do vnitřku stroje...
Nějak tomu úplně nevěřim...
Vyzkoušim kousek ušít...
Pořád se mi to nezdá...
Vyštrachám ještě návod, a po těch šesti letech, kdy jsem stroj dostala od Ježíška, ho znovu důkladně studuju...
No...
Je to tak!
Člunek je integrován!
Cívka se jen vkládá!

Ještě teď po víc jak týdnu se sama sobě musim smát...
:-D