V Duplu jedeme už dlouho. To první dostal náš nejstarší v srpnu 2010 k druhejm narozkám... Tuším, že tenkrát to byla ZOO... A pak už to jelo... farma, stáje, policejní stanice, traktor, hasič, policajt na motorce, policejní dodávka, popelář, sanitka, pošťák, počítací vláček, polární ZOO, nemocnice, červený letadýlko, velký nákladní zelený letadlo... A naše třetí, coby první holčička k tomu pak přidala ještě cukrárnu a pizzérii, box s hamburgrama a zmrzlinou a hlavně Růženku, Sněhurku a Popelku se zámkem... A protože vznikaj stále další krásný nový sety, nepřišla zkrátka ani ta nejmladší...
K prvním narozeninám dostala Lego Duplo Moje první zahrádka, a k těm druhým pak od babičky Bellin čajový dýchánek a od tatínka Lociku s věží...
Tady máte oba sety v plné kráse... No v plné... Něco jim jaksi chybí. Něco dost podstatného...
Jo! Princezny! Obě!
To máte tak...
Na samém konci července jsem takhle jednou věšela na balkóně prádlo, když tam za mnou jako obvykle dorazila naše nejmladší. Tentokrát třímala v každé ruce jednu ze svejch princezen a po chvíli jsem jí přistihla, jak jednu z nich strká do škvíry dole pod zábradlím. Zatrhla jsem jí to, vysvětlovala jí, že spadnou dolu a už je nemusí najít a vypakovala je s nima zase hezky dovnitř.
Druhej den večer jsem dokončila úklid po malování... a v rámci následného úklidu hraček, (ty nový má nejmladší vystavený hezky po ruce), když už holky spaly, jsem nenašla ani jednu z jejích dvou princezen.
Tak jsem se ráno zkusila zeptat přímo jí, kdepak má Lociku a Krásku...
Hrnula se na balkon a ukazovala skrz tu škvíru, že tam :-/.
Prohlídly jsme spolu dole důkladně tu trávu... A nic. Jen větrník, co nám týden před tím uletěl při bouřce tam ležel.
Pak jsme si vzaly na pomoc sestřinu Růženku a postupně zvonily na dveře všech sousedů bydlících pod náma, jestli jim náhodou nespadla na balkón "...některá ze dvou takovejhle podobnejch princezen... fialová blonďatá a tmavovlasá ve žlutym..."
Bez výsledku.
Pořád jsem ale doufala, že jsou prostě někde zapadlý či zastrčený doma... Prošla jsem dvakrát všechny hračky a taky jsem znovu otevřela a přeskládala všechny věci pod postelí, kterou jsme měli otevřenou a hrabaly se v ní v tom dni po tom, kdy jsem jí přistihla s princeznama na balkóně, a zároveň tedy v tom dni, kdy jsem večer zjistila, že nejsou nikde, kde obvykle k dohledání byly...
Ale jak jsem to tak postupně prohledávala a nikde nic, zatímco nejmladší několikrát denně lezla na balkón, lehala si tam na zem, koukala tou škvírou a volala: "Ocika! Maminka!" (Maminka ona říká Krásce, pro ty dlouhý tmavý vlasy.) ... tak jsem postupně víc a víc docházela k závěru, že se jí je fakt podařilo tou dírou procpat, (zkoušela jsem, že Růženka, kterou dostala před čtyřmi lety k prvním narozeninám naše třetí, by díky vlasům skrz neprošla, ale ty nový princezny maj ty vlasy takový hezčí a měkčí a možná se je nejmladší podařilo nějak šikovně zmáčknout :-/...) a že spadly kamsi dolů... a asi je někdo během toho dne, kdy jsme je ještě nehledaly, našel místo nás :-/.
Samotnou mne to tedy dost štvalo a mrzelo, že jsou takhle ztracený... A obzvlášť mi vždycky rvalo srdce, když je nejmladší začala vyvolávat, někdy na balkóně, jindy stála pod oknem v obýváku a volala jakoby ven z okna: "Ocika! Maminka!"... a pak brečela, teluna moje malá...
A já jí říkala: "Jo broučku, jestli sis je tam fakt hodila, tak to máš blbý..."
A pak jsem zase přemýšlela, jestli by přece jenom někde ještě nemohly bejt... ale nic...:-/
Potom jsem je zkoušela najít na netu, jestli je třeba někdo nenabízí někde samostatně... Ale našla jsem takhle z princezen jen Popelku a Sněhurku... a ještě vlastně Sofii první, jednou bez sukně a jednou se sukní...
Tak pokud někdo o některý z nich víte, tak vás moc moc prosim, určitě nám dejte vědět...
Já sama čas od času koukám po netu dál, ale zatim jsem pořád nic nenašla...
Teluna naše malá... jen dva měsíce je měla... :-(
P.S.: Asi dva týdny po tomhle článku jsem zkusila napsat do lega, co se nám stalo, spolu s dotazem, zda by ztracené princezny bylo možné dokoupit... O necelé dva týdny později dorazily... A ten pohled, když nejmladší ten pytlík s nima konečně po důkladném prohlížení loga otočila k sobě tou průhlednou stranou... a s očima navrch hlavy radostně povídá: "O! Ocika! A káska!" :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat