Zase máme období loužiček...

Tak nám zase nastal ten krásný čas... Už počtvrté... Jaký čas? Čas loužiček :-)...
Tedy čas opakovaného vytíraní čůránek na nejrůznějších místech naší malé domácnosti. Čímžto budeme mít zase jednou nablejskanou podlahu... na nějakej čas... z donucení ;-) Všechno má svá pozitiva,... ač mne tedy to věčný vytírání vůbec netěší.
Ale abych nebyla k naší nejmladší nespravedlivá, není to zase až tak častý jak by mohlo... Vlastně jsem za ty čtyři dny, co jsme si řekli, že jí na ten nočník zkusíme už učit, vytírala jen asi osmkrát. Asi šestkrát to pobraly kalhotky s teplákama... No a jednou to bohužel schytala naše manželská postel... konkrétně moje půlka... To mám zato, že když po obědě usnula, složila jsem jí tam včera naivně do peřin bez plíny :-).
Za první nadílku v nočníku jsme jí zatleskali... I ona si radostně zatleskala. A teď jí na nočníku přibývají  maličké nálepky se sluníčky. Za každej úspěch si nalepí jedno. Už se jich i sama dožaduje. Hlásí: "Ču-a-a!" a natahuje se výmluvnym gestem po aršíku s nálepkama.
A ráno se včera i dnes taky hned dožadovala, že chce: "Ču-at!"
Takže je to na dobré cestě. Evidentně se nám podařilo trefit ten správný čas. Stejně jako kdysi u třetí, která se to naučila během týdne. Akorát tedy, byla zhruba o čtyři měsíce starší (pořád jsem tehdy čekala, že až si budeme rozumět a bude si umět říct, až jsem došla k závěru, že toho se hned tak nedočkáme a šly jsme na věc i bez toho). U kluků to bylo na dýl... Navíc u toho nejstaršího jsem to pod vlivem názorů předchozí generace začala prve zkoušet kolem desátýho měsíce... naštěstí jsem líná a na násilný držení řvoucího dítěte na nočníku vážně nemám nervy... takže jsme to tenkrát během pár dnů zase zabalili a hodili se ještě na další rok do pohody, než jsme to začali zkoušet znovu ;-)... Tak jako tak kluci byly bez plen přiblišně půl toku po druhejch narozeninách a třetí necelý tři měsíce po nich... a u nejmladší to vypadá, že to dá možná i do těch druhejch narozenin, opička naše šikovná :-).
...Ach ta naděje, že ty dva balíky plen, co jsme koupili před týdnem už zůstanou nevypotřebovaný...
Akorát nám teda teď často lítá po bytě nahatá... Dřív se ve svlíkání zasekla u plíny, ale kalhotky zvládne svlíct sama...
Zjevně má pocit, že zvlášť na to čurání je potřeba svlíct se vskutku řádně... A to pro někoho možná překvapivě, především tu horní část těla... Za poslední tři dny jsem se už asi dvacetkrát slyšela pronýst: "Miláčku, když jdeš čurat, tak si máš sundat kalhotky, ne tričko."
Tím ona totiž vždycky začíná... stojí před nočníkem, křičí: "Čua-t!" a stahuje si tričko :-D
Takže hurá! Za chvíli budem po dlouhých letech konečně bezplenková domácnost :-)
Super! Právě jsem obdržela hlášení, že je zase plnej nočník :-) Tak já jdu na věc, ať to na tý zemi neskončí dodatečně, a nemusim to, i přes úspěšné zacílení naší nejmladší do nočníku, nakonec přece jenom vytírat ;-).


Update z 20. dubna... tedy pět dní po napsání článku: Předevčírem jsem doma nemusela vytírat ani jednou, včera a dnes to jednou schytaly kalhotky... Včera se prvně ráno probudila se suchou plínou a hned si volala "ču-at!"... a předevčírem čurala poprvý i venku. Sama si řekla! Jo!
Teda panečku, no neni to mateřství plný nádhernejch radostí?! Kam se hrabe nový fáro a dovolená bůhvíkde... Suchá plína a plnej nočník! To je to správný potěšení! ;-)