Prohledat tento blog

středa 18. dubna 2018

Mají to ty holky v genech?

Před pár dny jsem pozorovala naši třetí... a fakt jsem se bavila a uvažovala, jak moc je to nám holkám daný.
Taková ta tendence kecat chlapům do toho, jak co dělaj a jak by to správně dělat měli. Jak nás asi cosi pudí dávat jim tyhle nevyžádaný rady. Jestli je to daný geneticky, nebo to odkoukaj....?
Typicky při řízení auta... (Aspoň se to tak často o ženách tvrdí.)
Ne že by zrovna tam to ode mne mohla naše třetí okoukat... Nemáme totiž auto při jehož řízení bych mohla hlavě rodiny co chvíli radit co jak...
Jezdíme MHD, a mimo město autobusem nebo vlakem... což je značně dobrodružnější... i když pokud bych byla za volantem já, třebas cestou do školy a školky, bylo by to, obávám se, daleko víc než jen dobrodružný a pro moje nervy nepochybně ještě náročnější, než ta denní cesta autobusem. Se svojí úžasnou pozorností se totiž řídit bojim, což je hlavní důvod, proč to auto nemáme. Sice jsem řídila jen dva měsíce, přes léto 2004, a rozhodně ne denně... ale na některý ty příhody živě vzpomínám dodnes... Ale o něco z mejch "automobilovejch historek", který jsem za ten krátký čas jaksi stihla nasbírat, se podělim třeba někdy příště... Nějak jsem dost odběhla od původního tématu :-).

Tedy, v pátek odpoledne, když nejstarší odjel na oslavu ke spolužačce a nejmladší usnula... najednou při mytí nádobí slyším naší třetí, sedící vedle druzhorozeňáka, jenž hrál nějakou hru na PC, jak mu strašně důležitě říká: "Naho-u bez! Naho-u! Bez naho-u!"
Tak vám mne ta borkyně pobavila... Neb samotný jí není pořádně rozumět, ale evidentně je přesvědčená, že ona tý hře rozumí líp, jak starší brácha, co to rozhodně nehrál poprvé ;-).


Žádné komentáře:

Okomentovat