Fascinující slovní projevy naší nejmladší

Kdo mne čtete, tak víte, že naše třetí moc nemluví... Teda, teď se to už trochu lepší, konečně se rozkecala a občas jí je i docela rozumět. Někdy jí dokonce rozuměj i jiný lidi, než já, zvyklá jí slýchat roky, která jsem už přesně věděla, že "etěš" znamená "ještě" a hysterickej řev "Áč! Áč!" znamená vlas (z pravidla větrem nafoukanej do očí, či do pusy).V poslední době se teda z "etěš" stalo "ešče" a z "áč" už je "vas", takže pokrok... Ale na pět let a osm měsíců pořád dost bída.

O to víc pak vynikne ukecanost naší nejmladší.
Ještě měsíc zpátky, když jí bylo dva a půl a třetí o tři roky a měsíc víc, jsem říkala, že jsou na tom tak nastejno... Tedy, že maj podobně velkou slovní zásobu a je jim podobně rozumět. V posledních dnech mám ale čím dál větší pocit, že už jí ta mladší předehnala.

Nejmladší totiž jede a hubu nezavře.
Na začátku prosince mi sedíc u stolu v dětský židličce asistovala při vyrábění šperků, a při tom tak mlela a mlela, až jsem si část toho jejího vyprávění prostě musela zaznamenat:
"Nó. Já papám koájky. Ty ůžový. Ale koájky se nepapaj. Nepapej ty koájky! Ale já CI papat koájky. Já je spapala. Nikdo je nenajde. Né! Né! Nepapej! A já spapala... A já takhle sem odim koájky. Mami? Kde sou koájky? TADY sou koájky! Takhe vemu koáek. A takhe ho vátim. Óóó! Ty más koájky. Ty sou moe! A ty sou tvoe. Né tak. Schovei si je. Do batůžku. (a pak si zpívá) Bátůžek! Bátůžek! Bátůžek je dobej a fuj. (a pak skanduje) Ba-tů-žek je fuj! (a pak vykřikne) Ha! Mami! Spat koájek! (zatimco hledám korálek pod stolem, mele cosi dál a když se zvednu i s korálkem, vesele ho přebírá a uklízí mezi ostatní) Tak, to bude tady a tak to bude čeiný. Takhe to tam dám. Ne takhe to tam nedám. (A pak znovu zpívá písničku ze závěru kroužku, ale ne úplně správně) Dobze sme bavili, no tak uš sme skonči-i. (a pak se ptá) Mami? Pudem na koužek? (a zase si zpívá) Na koužek odchozim... (a pak změní melodii) Tak málo! Tak málo! (a volá) Ociko, spust své vásky! (a spouští dolu ze židličky řetízek)."

A jak je vám z toho jejího slovního proudu zřejmé, když zrovna nemluví, tak si zpívá.
Chodíme spolu navíc od září na kroužek, kterej tam taky stihla zmínit, "První krůčky k hudbě"... ona ho totiž vyloženě miluje a vždycky se celej týden ptá "kdy pudem na koužek???", a zpívá si ty písničky i doma a natřásá se u toho.
Poslední dobou si pak nějaký popěvky i sama vymýšlí, a to jsou občas pěkný frky.
Třeba zrovna dnes mne dostala. Nejdřív zpívala nějaký improvizovaný popěvky o ovečce, kterou měla v maličkym pytlíku "mixle pixle". Něco jako:  "Ovečka je huňatá, huňatá..." a pak najednou přešla k tomu že: "A já sem majinká, majinká, až vyostu budu maminkáá a budu mít p-sáááá!"
... Málem jsem se utopila v čaji :-D