Psala jsem tehdy:
Musim se podělit o zážitek z dnešní noci
Pět minut po půlnoci mne vzbudil mobil. Chvíli mi teda trvalo, než jsem se vzbudila, než mi došlo, že to co mne budí je mobil, můj, než jsem ho našla... a pak jsem na něj ještě chvilku nevěřícně zírala, že mi fakt někdo volá?!? Nějaký neznámý číslo... Do toho se netrpělivě ozval muž, ať už to proboha zvednu... a já se potmě nemohla trefit na to zvedací tlačítko
Konečně jsem to zvedla a pronesla do telefonu značně nedůvěřivé "Ano?" jako ostatně vždycky, když mi volá neznámé číslo....
A stvoření na druhé straně spokojeně (skoro až nadšeně) spustilo nějakou uvítací frázi...
Absolutně netušim jakou, protože obsah jsem moc nevnímala... To hlavní, co mi běželo rozespalym mozkem totiž bylo, že mi volá dítě!!! Holčička, tak čtyř až pětiletá...
Tak jsem nasadila podstatně mírnější tón a povídám jí: "Kdepak máš maminku?"
"Maminka tu néni," vysvětlila mi.
"A copak dělá maminka?"
"Hmmm," zamyslela se, "nejspíš spí."
"Hm, tak to teď hezky polož a běž taky spinkat ať máš ráno sílu na hraní."
"Hmmmmmm," pronesla trochu zklamaně, a pak mi zas vesele povídá: "Já ale spinkám u kamaládky."
"Chm, tak tim spíš bys měla spinkat," trvala jsem na svym, načež mi to to dítě položilo...
Tak nevim, jestli šla spát, nebo zkoušela zavolat někomu dalšímu, kdo by si s ní o půlnoci pokecal s většim nadšenim
.Ale jako dobrý, ne? Když mne projednou nevzbudí žádný z mejch čtyř dětí... tak mne aspoň vzbudí nějaký úúúúplně cizí
Žádné komentáře:
Okomentovat