Zákon napodobení

Tohle asi znáte... Takový to, jak rychle od sebe děti vzájemně odkoukají a přeberou všechny ty jevy, které z nějakého libovolného důvodu považujete za nežádoucí...

Pokud novej kámoš z pískoviště, kterýho vaše dítě právě objevilo, dělá něco, co se vám nelíbí... buďte si jistá, že v příštích týdnech vás čeká odnaučování přesně tohohle chování u vašeho dítka...
Ale POZOR! Pokud naopak ono cizí dítě hrající si s tím vaším dělá něco, co byste u svého dítěte rády viděly...
Zkazím vám radost, a seberu naději... Vězte, že právě TO vaše dítě jako hodné následování zaručeně neshledá...
Přesně takhle totiž funguje "zákon napodobení".

Moc dobře si pamatuju, jak u nás kdysi v době, kdy našemu nejstaršímu byl téměř rok, byla na návštěvě kamarádka s jen o měsíc mladší dcerkou...
Ta její holčička uměla krásně pít z pijícího hrnečku.
Fakt krásně... normálně mne závist jímala... :-D
Zatímco našemu raubíři to teda moc nešlo... ač byl o fous starší,... že ano...
Co myslíte? Odkoukal od ní náš kluk, jak na to?
Ne!
Ani náhodou...!
Zato začal hned druhej den pronikavě ječet...
Jo, uměl ten tón napodobit tak dokonale, že bylo úplně jasný, kde to asi odkoukal... respektive odposlouchal... ;-)
A aby toho nebylo málo, vybral si pro svoji premiéru chvíli, kdy jsme vjeli do krámu... a ječel ještě, když jsme z něj o čtvrt hodiny později kočárem vyjížděli...
A ano, podle něj to byla strašná sranda... a veškerý mý rozmlouvání a domlouvání... no... absolutně bez šance... ;-)

Od tý doby jsem onen "zákon napodobení" ověřila v každodenní praxi ještě mnohokrát, a můžete mi věřit... funguje...
Takřka stoprocentně...
Bohužel... ;-)